Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 2009/2017-138

-138

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně Intrum Justitia, s. r. o., se sídlem v Praze 9, Prosecká 851/64, identifikační číslo osoby 25083236, zastoupené Mgr. Robertem Lukešem, advokátem se sídlem v Praze 4, 7. května 1109/26, proti žalovanému L. H., zastoupenému Mgr. René Gemmelem, advokátem se sídlem v Ostravě, Poštovní 39/2, o zaplacení částky 53 782,93 Kč s příslušenstvím a 880 Kč, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 12. 2016, č. j. -120, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 12. 9. 2016, č. j. -96, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 53 782,93 Kč s příslušenstvím a částku 880 Kč (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

Krajský soud v Ostravě v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně co do částky 53 582,93 Kč s příslušenstvím a změnil jej ohledně částky 880 Kč tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl (první výrok), a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý a třetí výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu (výslovně pouze v rozsahu potvrzujícího výroku ve věci samé) podal žalovaný dovolání s tím, že podle jeho názoru napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Co do přípustnosti uvádí, že jde „o právní otázku doposud v rozhodovací praxi dovolacího soudu neřešenou“ a že „odvolací soud se odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu“, kterou konkrétně cituje. Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu v napadené části včetně potvrzujícího nákladového výroku zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení, případně aby rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že žalobu zamítne a žalovanému přizná náhradu nákladů řízení.

Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm - v souladu s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony - podle , ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (dále jen „“).

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Z ustanovení vyplývá, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí () uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Dovolatel má za to, že v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena otázka, zda „lze při důkazním hodnocení přihlížet k obsahu návrhu účastníka na smírné vyřešení věci, pokud ke smíru nakonec nedojde“. Prostřednictvím této námitky se však dovolatel pokouší zpochybnit skutkový závěr soudu, z něhož vycházel při právním posouzení věci, konkrétně že žalovaný obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně peněžní prostředky ve výši žalované částky. Tato skutečnost byla prokázána historickým výpisem z účtu a je i v souladu s projevem právního zástupce žalovaného při jednání před okresním soudem, kdy uvedl, že žalovaný by měl zájem uzavřít s žalobkyní smír. Uvedeným způsobem však nemůže být přípustnost dovolání založena, neboť správnost skutkového stavu věci zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od 1. 1. 2014 zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je ustanovením vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. , a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. , jež jsou veřejnosti k dispozici, stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na jeho webových stránkách).

Dovolatel dále odvolacímu soudu vytýká, že se odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu, na kterou odkazuje, při řešení otázky, zda „při zpochybnění obsahové pravosti a správnosti soukromoprávníy postačí pouze formální zpochybnění, či je nutno toto zpochybnění zdůvodnit“. Otázka formulovaná dovolatelem není způsobilá založit přípustnost dovolání, neboť na jejím řešení odvolací soud své rozhodnutí nezaložil. Nejvyšší soud vysvětlil již v usnesení ze dne 18. 7. 2013, sp. zn. , že dovolání není přípustné podle ustanovení , jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předkládá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí. Tak tomu je i v případě této otázky. Odvolací soud otázku nutnosti zdůvodnění zpochybnění obsahové pravosti a správnosti listin předložených žalobkyní neřešil a své rozhodnutí na jejím řešení nezaložil. Dovolatelem tvrzené porušení jeho práva na spravedlivý proces Nejvyšší soud neshledal.

Přípustnost dovolání nezakládá ani námitka, že v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena otázka, která má judikatorní přesah, a to zda je dána aktivní věcná legitimace žalobkyně, jestliže podle smlouvy o postoupení pohledávky nabyla pohledávku z titulu smlouvy o úvěru, avšak podle závěru soudu nárok nelze opřít o smlouvu o úvěru, ale jde o bezdůvodné obohacení. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, podle něhož smlouva o postoupení pohledávky musí obsahovat označení smluvních stran, vymezení postupované pohledávky (způsobem, z něhož bude jednoznačně zjistitelné, jaká pohledávka je předmětem postupu) a musí v ní být vyjádřena vůle smluvních stran směřující ke změně v osobě věřitele postupované pohledávky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 61/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2013, sen. zn. ).

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že k platnosti smlouvy o postoupení pohledávky zákon nevyžaduje, aby v ní byl uveden právní důvod vzniku pohledávky, ani aby v ní byla uvedena právní kvalifikace postupované pohledávky. Z pohledu platnosti postoupení pohledávky je právně bezvýznamné, zda účastníci ve smlouvě tuto právní kvalifikaci provedou a s jakým výsledkem (tj. zda jde o právní kvalifikaci správnou); právní kvalifikace je věcí soudu. Zda bude žalobní nárok, jehož předmětem je postoupená pohledávka, posléze soudem posouzen po právu či nikoli, v jaké výši bude přiznán a z jakého právního titulu (například jako nárok ze smlouvy či z titulu bezdůvodného obohacení), je tedy otázka zcela jiná, která s otázkou platnosti postoupení vůbec nesouvisí a která je odvislá od posouzení, jež soud učiní na základě skutkových zjištění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2006, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2012, sp. zn. ). V rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. , Nejvyšší soud dospěl k závěru, že na postupníka může přejít postoupená pohledávka z bezdůvodného obohacení, i když ji účastníci v postupní smlouvě kvalifikovali jako pohledávku vyplývající ze smlouvy o půjčce. Dovolatel nenamítá, že by kvůli odlišné právní kvalifikaci byla postupovaná pohledávka zaměnitelná s jinou pohledávkou. Rozhodnutí odvolacího soudu je proto s citovanou judikaturou v souladu.

Pro úplnost se dodává, že rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 5. 2015, sp. zn. , na nějž odkazuje dovolatel, vychází ze zcela odlišného skutkového stavu a odvolací soud se od něj neodchýlil.

Dovolání v části směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení trpí vadou, poněvadž dovolatel v něm oproti požadavkům vymezeným pro obsah dovolání v ustanovení neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. ) a nesprávnost rozhodnutí. K výrokům o nákladech řízení chybí v dovolání jakákoliv argumentace. Vytýkaný nedostatek nelze již odstranit, protože lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit, uplynula. V důsledku absence uvedených náležitostí nelze v tomto rozsahu posoudit přípustnost a důvodnost dovolání.

Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 29. 11. 2017

JUDr. Hana Gajdzioková

předsedkyně senátu