Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 4862/2017-520

28 Cdo 4862/2017-520

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Miloše Póla ve věci žalobců: a) H. R. K., A., a b) MUDr. R. B., B., oba zastoupeni Mgr. Ing. Danou Jackovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Jungmannova 745/24, proti žalovaným: 1) Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 42, adresa pro doručování: ÚZSM – Územní pracoviště Brno, Orlí 27, a 2) MONING ECOLOGY, s.r.o., se sídlem v Brně, Cejl 76, IČO: 49287737, zastoupené JUDr. Zlatavou Codrovou Davidovou, CSc., advokátkou se sídlem v Brně, Přívrat 1454/12, ve věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o návrhu druhé žalované na obnovu ve věci určení vlastnického práva k nemovitostem, o dovolání druhé žalované proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. února 2016, č. j. -450, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :(dle )

Žalovaná ad 2) dovoláním napadla v záhlaví označené usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení Městského soudu v Brně ze dne 10. června 2015, č. j. -425, kterým byl zamítnut její návrh na obnovu řízení, vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. .

Podané dovolání Nejvyšší soud odmítl [dle ustanovení , , ve znění účinném do 29. 9. 2017 – dále jen „ “; viz bod 2. článku II. části první přechodných ustanovení ], neboť dovolání – v rozporu s ustanovením – neobsahuje uvedení toho, v čem dovolatelka spatřuje přípustnost dovolání a kdy absence této (obligatorní) náležitosti dovolání (o níž lze dovolání doplnit jen v průběhu trvání lhůty k podání k dovolání; srov. věty první ) představuje vadu dovolání, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení (či jeho části); má-li být dovolání přípustné (podle ustanovení ve znění účinném od 1. 1. 2013) proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které "ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje [k vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (které je – stejně jako dále zmíněná rozhodnutí Nejvyššího soudu – dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu), dále pak např. již usnesení ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. (v R 4/2014 citované), usnesení ze dne 31. 3. 2014, sen. zn. , usnesení ze dne 25. 8. 2014, sen. zn. , usnesení ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , usnesení ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. , nebo usnesení ze dne 9. 2. 2016, sp. zn. ; z rozhodovací praxe Ústavního soudu (k otázce obsahových náležitostí dovolání a procesních důsledků vadného dovolání) pak srovnej např. i usnesení ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. (jímž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. ), usnesení ze dne 12. 2. 2014, sp. zn. , usnesení ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. , usnesení ze dne 24. 6. 2014, sp. zn. , usnesení ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. , usnesení ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. , nebo usnesení ze dne 8. 3. 2016, sp. zn. (dostupná na webových stránkách Ústavního soudu)].

Příslušná pasáž dovolání (čl. I. odst. první) – ve světle výše uvedeného – zjevně není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání [uvádí-li v ní dovolatelka ve vztahu k přípustnosti dovolání – ač obligatorně zastoupena advokátkou – tolik, že „dovolání je přípustné“…, aniž by vymezila, které z více hledisek přípustnosti (ve smyslu ) považuje v daném případě za splněné, přičemž absenci této obligatorní náležitosti nenahrazuje (a nezhojí) ani následné vymezení důvodu dovolání (tedy uvedení právního posouzení, které dovolatelka pokládá za nesprávné, a v čem tato nesprávnost – dle názoru dovolatelky – spočívá; srov. )].

Požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání dovolatelka nedostála ani v jiných částech dovolání (posuzovaném potud z obsahového hlediska).

Přestože dovolatelka v dovolání uvádí, že je podává proti „výrokům I a II“ usnesení odvolacího soudu (tedy i proti těm o náhradě nákladů řízení – výroku II o náhradě nákladů odvolacího řízení, popřípadě i proti části výroku I, jíž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně i v závislých výrocích nákladových), ve vztahu k těmto výrokům (které – patrně – zmiňuje toliko jako výroky akcesorické) žádnou dovolací argumentaci – natož tu, jež by se vázala k obligatorním náležitostem dovolání podle – v dovolání nevznáší (nehledě na to, že těmito výroky bylo rozhodnuto o peněžitých plněních ve výši z hlediska přípustnosti dovolání podlimitní; srov. ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a věty první v situaci, kdy dovolání žalované 2/ bylo odmítnuto a kdy náklady, jež v dovolacím řízení mohly vzniknout žalobcům v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání (které však nebylo lze věcně projednat již pro vady dovolání), nelze v tomto případě považovat za účelně vynaložené náklady k uplatňování nebo bránění práva.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. listopadu 2017

Mgr. Petr Kraus předseda senátu