Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Td 55/2017

7 Td 55/2017-8

U S N E S E N Í

J. G.

,

vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. , o příslušnosti soudu takto:

Podle § 24 odst. 1 tr. ř., ve smyslu § 315 odst. 2 tr. ř., je k projednání věci

příslušný

Okresní soud v Liberci.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 21. 10. 2015, sp. zn. , byl obviněný uznán vinným přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku. Podle § 44 tr. zákoníku bylo upuštěno od uložení souhrnného trestu, neboť trest z rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 12. 2. 2015, sp. zn. , ve výši 18 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, byl soudem shledán dostatečným. Podle § 99 odst. 2, 4 tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo ochranné léčení sexuologické v ambulantní formě (č. l. 216 tr. spisu).

Opatřením Okresního soudu v Liberci ze dne 2. 11. 2015, sp. zn. , byl Vězeňské službě ČR nařízen výkon ochranného léčení ambulantního u obviněného J. G. (č. l. 218 tr. spisu).

Z přípisu Vězeňské služby ČR, Generálního ředitelství, odboru zdravotnické služby ze dne 10. 12. 2015 (č. l. 222 tr. spisu) vyplývá, že s ohledem na výše uvedené opatření Okresního soudu v Liberci, musí být obviněný přemístěn z Věznice Valdice, kde t. č. byl ve výkonu trestu odnětí svobody, do Věznice Kuřim, kde bude zahájen výkon ochranného léčení sexuologického v ambulantní formě.

Ze zprávy Vězeňské služby ČR, Věznice Kuřim ze dne 4. 4. 2016 (č. l. 229 tr. spisu) vyplývá, že obviněný zahájil výkon ochranného sexuologického léčení ve formě ambulantní dne 4. 4. 2016, ve Specializovaném oddělení pro výkon ochranného léčení sexuologického ve Věznici Kuřim.

Pro případ propuštění nebo podmíněného propuštění obviněného z výkonu trestu odnětí svobody byl opatřením Okresního soudu v Liberci ze dne 6. 6. 2017, sp. zn. , nařízen výkon ochranného léčení sexuologického v ambulantní formě Krajské nemocnici Liberec, sexuologická ambulance (č. l. 235 tr. spisu).

Dne

9. 6. 2017

podal obviněný u Okresního soudu v Liberci žádost „o pozastavení nebo zrušení ambulantní sexuologické léčby během výkonu trestu a vykonání po výkonu trestu“ (č. l. 236 tr. spisu).

Okresní soud v Liberci předložil dne

16. 11. 2017

Nejvyššímu soudu trestní spis, sp. zn. , k rozhodnutí o příslušnosti soudu. Má za to, že Okresní soud v Liberci není příslušný k rozhodnutí podle § 353 odst. 2 tr. ř., o návrhu obviněného na ukončení ochranného léčení. A to s ohledem na to, že obviněný je, podle soudu, t. č. umístěn ve Věznici Kuřim, kde také reálně vykonává ochranné léčení sexuologické v ambulantní formě. O návrhu obviněného by za tohoto stavu měl podle okresního soudu rozhodovat Okresní soud Brno-venkov, v jehož obvodu obviněný ochranné léčení vykonává.

Nejvyšší soud zhodnotil důkazy použitelné k rozhodnutí podle § 24 tr. ř. a dospěl k závěru, že nelze přisvědčit důvodům uvedeným v návrhu Okresního soudu v Liberci na určení místní příslušnosti.

Lustrací v centrální evidenci vězňů Nejvyšší soud zjistil, že obviněný se nyní nachází ve výkonu trestu odnětí svobody uloženého mu Okresním soudem v Liberci, sp. zn. , ve Věznici Valdice. Plánovaný konec věznění je 28. 9. 2021. Nejvyšší soud dále zjistil, že ve Věznici Valdice obviněný nevykonává uložené ochranné léčení sexuologické v ambulantní formě. Toto zjištění ostatně koresponduje také z obsahem předloženého spisu, ze kterého je zřejmé, že právě z Věznice Valdice musel být obviněný přemístěn do Věznice Kuřim, aby mohl vykonávat uložené ochranné léčení sexuologické v ambulantní formě, což ve Věznici Valdice nebylo možné. Přitom Okresní soud v Liberci již dne 11. 11. 2017, tedy v době kdy předkládal věc Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o příslušnosti soudu, měl k dispozici údaj z centrální evidence vězňů z téhož dne, že obviněný je k datu 10. 11. 2017 již ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Brno–Bohunice a nikoliv tedy ve Věznici Kuřim. Neodpovídá proto skutečnosti jeho argumentace, že „odsouzený je t. č. umístěn ve věznici Kuřim, kde je také reálně ochranné léčení vykonáváno“. Z uvedeného je tedy zřejmé, že obviněný již v uvedené době a ani aktuálně nevykonává ochranné léčení sexuologické v ambulantní formě.

Na splnění podmínky výkonu ochranného léčení je vázána aplikace ustanovení § 353 tr. ř., pokud upravuje příslušnost soudu odchylně od obecného ustanovení § 315 odst. 2 tr. ř. Vzájemný vztah mezi oběma uvedenými ustanoveními je takový, že ustanovení § 315 odst. 2 tr. ř. obecně stanoví příslušnost soudů ve vykonávacím řízení založenou na zásadě příslušnosti soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, a ustanovení § 353 tr. ř. je jedním z ustanovení, která upravují výjimky z uvedené zásady. Tato povaha vztahu mezi oběma ustanoveními je patrná z dikce ustanovení § 315 odst. 2 tr. ř., podle kterého rozhodnutí související s výkonem trestů a ochranných opatření činí, není-li dále stanoveno něco jiného, soud, který ve věci rozhodl v prvním stupni. Pokud má platit něco jiného, než co je v § 315 odst. 2 tr. ř. zakotveno jako příslušnost soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, musí být splněny podmínky uvedené v těch ustanoveních o příslušnosti soudů ve vykonávacím řízení, které představují výjimku z ustanovení § 315 odst. 2 tr. ř. Pokud jde o propuštění z ochranného léčení nebo jeho ukončení, musí být splněna pro příslušnost jiného soudu, než je soud, který ve věci rozhodl v prvním stupni, podmínka, že v obvodu tohoto jiného soudu se ochranné léčení vykonává, jak vyžaduje ustanovení § 353 odst. 2 tr. ř.

Pokud ochranné léčení není v obvodu jiného soudu skutečně vykonáváno, neřídí se příslušnost soudu k rozhodnutí ustanovením § 353 odst. 2 tr. ř., nýbrž ustanovením § 315 odst. 2 tr. ř. Přitom je nerozhodné, z jakých důvodů není ochranné léčení vykonáváno (srov. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 4. 1994, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod č. 52/1995, přiměřeně také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2009, sp. zn. , ze dne 4. 11. 2015, sp. zn. ).

Nejvyšší soud tak dospěl k závěru, že pokud obviněný uložené ochranné léčení ambulantní v současné době nevykonává, je k rozhodnutí o návrhu obviněného na ukončení ochranného léčení dána příslušnost soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, tj. v posuzovaném případě Okresního soudu v Liberci.

Z uvedených důvodů bylo o příslušnosti soudu rozhodnuto tak, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.

P o u č e n í :

Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 29. listopadu 2017

JUDr. Michal Mikláš

předseda senátu