Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 3288/2017-213

22 Cdo 3288/2017-213

U S N E S E N Í

K. M.

1) B. Š.

,

2) M. Š.

,

3) D. Z.

, všem zastoupeným Mgr. Janem Zapotilem, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 794/38, o uložení povinnosti zdržet se zásahů do výkonu práva odpovídajícího služebnosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 10. 2016, č. j. -173, ve znění opravného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 6. 2017, č. j. -209, takto:

I. Dovolání se

odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění( , věta první, – dále jen „ “):

Obvodní soud pro Prahu 9 (dále „soud prvního stupně“) uložil žalovaným povinnost zdržet se jednání, jímž by žalobkyni bránili v užívání rodinného domu s pozemkem a pozemků v katastrálním území H. P., vše zapsáno na listu vlastnictví v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro P., Katastrální pracoviště P., v souladu s darovací smlouvou o převodu nemovitostí uzavřenou dne 22. 7. 1993 mezi žalobkyní jako dárkyní a panem A. M. jako obdarovaným, která je zároveň smlouvou o zřízení věcného břemene doživotního užívání, a to v rozsahu 4/6 uvedených nemovitých věcí tak, že žalovaní nebudou bez předchozího souhlasu žalobkyně v tomto rozsahu vstupovat do obytných místností rodinného domu a na pozemky, a nebudou zde v tomto rozsahu umísťovat movité věci (výrok I.). Dále zamítl žalobu s návrhem, aby byla žalovaným uložena povinnost umožnit žalobkyni užívání rodinného domu s pozemkem a pozemky, dále zdržet se jednání, jímž by žalobkyni v rozsahu 2/6 bránili v užívání rodinného domu a pozemků tím, že by bez jejího předchozího souhlasu vstupovali do obytných místností rodinného domu a na pozemky, a v tomto rozsahu zde umísťovali movité věci a nahlašovali do rodinného domu osoby rozdílné od žalovaných k trvalému pobytu (výrok II.). Rozhodl rovněž o nákladech řízení (výrok III.) a o odměně a její výši ustanoveného zástupce žalobkyně (výrok IV.).

Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) k odvolání žalovaných rozsudkem ze dne 20. 10. 2016, č. j. -173, ve znění opravného usnesení ze dne 5. 6. 2017, č. j. -209, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném vyhovujícím výroku I.) změnil tak, že zamítl žalobu i ohledně tohoto nároku (výrok I.) a žalobkyni uložil povinnost nahradit žalovaným v obecné pariční lhůtě k rukám jejich zástupce náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 37 268 Kč (výrok II.).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Má za to, že dovolání je přípustné, neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla řešena, eventuálně má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Nezpochybňuje princip vyplývající z ustanovení , tj. že pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení. Tvrdí ovšem, že nalézací soud nevzal v úvahu, že v minulosti ze strany žalovaných k zásahům do subjektivních práv žalobkyně docházelo a že nezkoumal, jaká je pravděpodobnost, že žalovaní v těchto zásazích budou pokračovat. Neztotožnila se s odvolacím soudem v závěru, že zápůrčí žaloba není důvodná proto, že v době vyhlášení rozhodnutí k porušování jejích práv nedocházelo. Poukázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2001, sp. zn. , z něhož akcentuje závěr o povinnosti soudu zkoumat, zda žalobce má na určení, že žalovaný není oprávněn zasahovat do jeho práv způsobem, kterým hrozí, naléhavý právní zájem a zda takovou hrozbu myslí vážně a je schopen ji uskutečnit. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaní se k dovolání nevyjádřili.

Obsah rozhodnutí soudů obou stupňů a obsah dovolání jsou účastníkům řízení známy a tvoří obsah procesního spisu; proto na ně nad rámec výše uvedeného dovolací soud odkazuje.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) postupoval v řízení a o dovolání rozhodl podle ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017, neboť dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno (vyhlášeno) dne 20. 10. 2016 (srovnej část první, čl. II, bod 2. ); po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, u něhož to zákon připouští ( ), že bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě ( a , věta druhá, ), že byl uplatněn zákonem aprobovaný důvod dovolání ( ) a že je splněna i podmínka povinného zastoupení dovolatelky advokátem ( ), zabýval se tím, zda je dovolání žalobkyně přípustné ( ).

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle až 3 dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , jež jsou přístupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu

http://www.nsoud.cz

, stejně jako ostatní dále citovaná rozhodnutí dovolacího soudu). Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí „závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena“, musí být z jeho obsahu patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem. Argument, podle kterého „při řešení otázky hmotného, resp. procesního, práva se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu , jen tehdy, je-li z dovolání patrno, o kterou takovou právní otázku jde a od které ustálené rozhodovací praxe se řešení této otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Má-li být dovolání přípustné podle proto, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu jen tehdy, je-li z dovolání patrno, od kterého svého řešení otázky hmotného či procesního práva se má, podle mínění dovolatele, dovolací soud odchýlit (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. ).

Dovolání žalobkyně není přípustné již pouze z toho důvodu, že v rozporu s ustanovením a shora citovanou judikaturou dovolacího soudu nevymezuje žádné z hledisek přípustnosti dovolání tím, že by identifikovala právní otázku, na jejímž řešení rozsudek odvolacího soudu závisí, a tímto řešením se buď odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe soudu dovolacího, nebo jde o věc dosud neřešenou, popřípadě judikatura dovolacího soudu již řešení nabízí, ale právní otázka by měla být dovolacím soudem vyřešena jinak.

Poukazuje-li dále žalobkyně na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2001, sp. zn. , z něhož cituje, pak ani ve spojení s tímto rozhodnutím dovolacího soudu nelze důvod přípustnosti dovolání, byť by byl posuzován z obsahového hlediska, identifikovat. Pokud by dovolatelka odkazem na citovanou pasáž zamýšlela vymezit důvod přípustnosti dovolání spočívající v odchýlení se odvolacího soudu od rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, pak právě dovolatelkou citovaná pasáž odůvodnění rozsudku dovolacího soudu přisvědčuje tomu, že rozsudek odvolacího soudu není s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu v rozporu. Žalobkyní zvolený právní prostředek ochrany subjektivního práva, jemuž odpovídá služebnost (v daném případě služebnost užívání), tj. negatorní žalobu, lze uplatnit tehdy, pokud rušení oprávněného ze služebnosti ze strany rušitele trvá, resp. pokračuje, anebo tam, kde sice již ustalo, avšak existuje konkrétní nebezpečí jeho opakování v budoucnu (k tomu srovnej např. Stanovisko Najvyššieho súdu SSR ze dne 27. 6. 1972, sp. zn. , publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 65/1972, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 1999, sp. zn. , publikovaný v časopise Soudní rozhledy č. 7/1999). Podle skutkových zjištění nalézacího soudu, kterými je dovolací soud vázán, a nemůže je přezkoumávat, popřípadě založit právní posouzení věci na jiném (dovolatelkou tvrzeném) skutkovém základu, v době vyhlášení rozsudku odvolacího soudu žalovaní neuskutečnili žádný zásah do výkonu práva žalobkyně, jehož následek by měl být zápůrčí žalobou odstraněn, ani zásah pokračujícího charakteru a z provedeného dokazování se rovněž nepodává, že by hrozilo reálné nebezpečí opakování jakéhokoliv zásahu v budoucnu.

Jelikož žalobkyně napadla dovoláním rozsudek odvolacího soudu bez uvedení, že by směřovalo pouze proti věcnému výroku I., zabýval se dovolací soud rovněž přípustností dovolání proti výroku II., jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Podle je dovolání přípustné též proti akcesorickým výrokům rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se odvolací řízení končí, včetně výroků o nákladech řízení (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 80/2013 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). I pro tyto akcesorické výroky ovšem platí, že dovolatel je povinen v dovolání vymezit, které z hledisek přípustnosti dovolání uvedených v považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání, stejně jako v případě meritorního výroku, nepostačuje pouhá citace (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. ). Tomuto požadavku však žalobkyně v dovolání nedostála. I pokud by však ve vztahu k nákladovému výroku přípustnost dovolání řádně vymezila, i u akcesorických výroků se uplatní hodnotový census vyplývající z Protože výše náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů byla stanovena částkou 37 268 Kč, nemůže být dovolání – ze zákona – přípustné, neboť dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 50 000 Kč.

Protože Nejvyšší soud neshledal dovolání žalobkyně přípustným, podle je odmítl.

V souladu s věta druhá rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 1. listopadu 2017

Mgr. David Havlík

předseda senátu