Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 658/2017

33 Cdo 658/2017-586

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně PRVNÍ ČESKÉ STAVEBNÍ A OBCHODNÍ, a.s., se sídlem v Praze 5, Košířích, Plzeňská 1270/97 (identifikační číslo 25640054), zastoupené Mgr. Jiřím Zájedou, advokátem se sídlem v Blatné, Zahradnická 38, proti žalovanému Farnímu sboru Českobratrské církve evangelické v Hvozdnici, se sídlem v Hvozdnici 125, zastoupenému JUDr. Karlem Seidlem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Jiráskova 1343/2, o 1.560.951 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. 6. 2016, č.j. -538, -538, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í

V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud – mimo jiné – potvrdil rozsudek ze dne 28. 5. 2015, č.j. -466 (ve spojení s usnesením ze dne 27. 7. 2015, č.j. -484), kterým Okresní soud Praha - západ zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 1.560.951 Kč se specifikovanými úroky z prodlení, a žalovanému přiznal na náhradě nákladů řízení 417.115 Kč; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud převzal skutková zjištění z řízení před soudem prvního stupně a uzavřel, že

„při neexistenci písemné změny uzavřené smlouvy o dílo nesvědčí nárok na zaplacení navýšené ceny díla“

( , , , 2, věta první, , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz /, dále jen „obč. zák.“).

Dovolání, jímž žalobkyně rozhodnutí odvolacího soudu napadla, není přípustné (srov. , , , ve znění účinném do 31. 12. 2013, srov. čl. II bod 1, 7 , dále jen „ “).

Podle platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Důvod dovolání se vymezí tak, že odvolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení ( ).

V dovolání žalobkyně napadla skutkový závěr odvolacího soudu, podle něhož účastníci nezměnili v požadované písemné formě co do rozsahu díla a jeho ceny smlouvu z 6. 5. 2009, jíž se zavázala za cenu ve výši 3.798.910 Kč provést podle zadávací dokumentace rekonstrukci domu žalovaného včetně revitalizace zahrady; takovou změnou není – argumentuje odvolací soud – ani smlouva „o vyčíslení a následném finančním zúčtování prací“ z 30. 11. 2009. Dovolatelka naopak prosazuje, že ze smlouvy z 30. 11. 2009 vyplývá, k jaké dohodě se vztahuje, tj. ke smlouvě o dílo z 6. 5. 2009, co je jejím účelem (dodatečné stanovení ceny) a kdo ji uzavřel, takže jde o písemný dodatek smlouvy o dílo. Odvolacímu soudu vytýká, že nesprávně vyložil vůli projevenou účastníky ve smlouvě, která podle jejího názoru směřovala k úpravě závazků založených smlouvou o dílo, zejména pak celkové ceny díla.

Námitky žalobkyně uplatněné v dovolání nesměřují primárně proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti správnosti a úplnosti skutkových zjištění, na nichž je založen zpochybňovaný právní závěr, podle něhož nemá právo na zaplacení „navýšené“ ceny díla. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z kterého vycházel odvolací soud; dovolací soud je totiž vázán skutkovým stavem, který byl podkladem pro právní posouzení věci. Žalobkyně se předloženou argumentací domáhá přezkumu právního závěru odvolacího soudu procesně neregulérním způsobem, tj. na podkladě vlastního výkladu smlouvy z 30. 11. 2009 [judikatura Nejvyššího soudu je přitom ustálena v závěru, že zjišťuje-li soud z obsahu smlouvy, a to i pomocí výkladu projevu vůle ve smyslu obč. zák., co bylo jejími účastníky ujednáno, dospívá ke skutkovým zjištěním (srov. rozsudky ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 10/2000 pod č. 73, rozsudek ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. )].

Odvolacímu soudu nelze vytýkat, že jednání žalovaného nepodrobil posouzení z hlediska souladu s dobrými mravy za situace, kdy nezjistil skutečnosti, z nichž by bylo možno na takový rozpor usuzovat, a žalobkyně ani tuto otázku nenastolila; stejné platí ohledně skutečností zakládajících neplatnost právního úkonu (kterého, dovolatelka nespecifikovala) pro rozpor s dobrými mravy. Z toho pak logicky plyne, že neučinil-li odvolací soud právní závěr ohledně namítaného rozporu s dobrými mravy, nemůže být tato právní otázka podrobena dovolacímu přezkumu.

Žalobkyně sice napadla rozhodnutí odvolacího soudu i ve výrocích, týkajících se náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů, ve vztahu k nim však žádnou argumentaci nevznesla.

Neuvedla-li žádnou právní otázku, která by zakládala přípustnost dovolání, Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl ( , 2 ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně 29. listopadu 2017JUDr. Pavel Krbekpředseda senátu