Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 3585/2017-86

-86

U S N E S E N Í

P. Z.

ČSAD AUTOBUSY České Budějovice a. s.

, se sídlem České Budějovice, Žižkova tř. 1321/1, IČO 26060451, zastoupenému JUDr. Josefem Šťastným, advokátem se sídlem Horažďovice, Ševčíkova 38, o 210.158,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 3. 2017, č. j. -62, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 3. 2017, č. j. -62, se ve výroku o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a ve výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení

zrušuje

a věc se

vrací

v tomto rozsahu odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud v Prachaticích rozsudkem ze dne 9. 11. 2016, č. j. -28, zamítl žalobu na náhradu škody na zdraví (výrok I) a podle uložil žalobkyni, aby zaplatila žalovanému na náhradě nákladů řízení 17.820,50 Kč (výrok II). Výši náhrady nákladů řízení soud určil dle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále též jen „“), přičemž ji za užití snížil o 50 %, a to s ohledem na princip proporcionality, neboť přiznání plné náhrady nákladů řízení žalovanému by v dané věci vůči žalobkyni znamenalo nepřiměřenou tvrdost.

K odvolání žalobkyně i žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 14. 3. 2017, č. j. -62, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I potvrdil, ve výroku II jej změnil tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 14.417,20 Kč a o náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 9.139,10 Kč. Vyhověl námitkám žalovaného, že v daném případě není na místě aplikovat , výši náhrady nákladů před soudy obou stupňů však stanovil podle Odvolací soud konstatoval, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení má být určena výše odměny za zastupování advokátem podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem ( část věty první před středníkem ). Tímto zvláštním právním předpisem byla , kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „vyhláška “). , která upravovala sazby odměny advokáta stanovené paušálně pro řízení v jednom stupni, však byla nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. , zrušena, aniž by byla nahrazena novým právním předpisem. Procesním východiskem v takové situaci je dle odvolacího soudu Odvolací soud proto s přihlédnutím k okolnostem posuzovaného případu a složitosti právní služby poskytnuté advokátem stanovil výši odměny za zastupování podle své úvahy.

Proti výroku rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně i soudem odvolacím podal žalovaný dovolání co do částky 59.904,11 Kč, která představuje rozdíl mezi výší náhrady nákladů před soudy obou stupňů, jak byla vyčíslena a požadována žalovaným, a výší přiznanou odvolacím soudem. Uvedl, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení a závisí na vyřešení otázky, zda náhradu nákladů řízení, kdy výše odměny za zastupování advokátem se určuje podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem ( část věty první před středníkem ), lze stanovit na základě Dle dovolatele se odvolací soud při jejím řešení odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, především od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. , jeho rozhodnutí je navíc nepřezkoumatelné a v rozporu s principem právní jistoty a legitimního očekávání. Ve vztahu k rozhodnutí soudu prvního stupně pak dovolatel namítá, že v dané věci nejsou dány důvody pro aplikaci , neboť toto ustanovení neslouží bez dalšího k zohledňování majetkových rozdílů mezi procesními stranami, žalobkyně dle něj navíc není slabší procesní stranou, soud prvního stupně nezjišťoval její majetkové poměry. Namítá rovněž, že soud prvního stupně nepoučil účastníky o možném použití moderačního práva dle Navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu ve výrocích o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, eventuálně zrušil i rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Rozhodné znění pro dovolací řízení se podává z čl. II bodu 2 a z části první čl. II bodu 2 Nejvyšší soud tedy o dovolání rozhodl podle ustanovení ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (dále též jen „“).

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení ( ), zastoupeným advokátem ve smyslu , a je přípustné podle , neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolání je proto i důvodné.

Námitka dovolatele, že pro účely rozhodnutí o náhradě nákladů řízení by se mělo při určení výše odměny advokáta vycházet z , je důvodná, neboť odvolací soud se svým rozhodnutím odchýlil od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Podle tohoto rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu se po zrušení Ústavním soudem při rozhodování o náhradě nákladů řízení odměna za zastupování advokátem určí podle ve znění pozdějších předpisů. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud nálezem ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. , uveřejněným pod číslem 116/2013 Sb. zrušil (s účinností od 7. 5. 2013, kdy byl nález vyhlášen ve Sbírce zákonů) jako neústavní a s přihlédnutím ke sdělení Ústavního soudu ze dne 30. 4. 2013, č. Org. 23/13, uveřejněnému pod č. 117/2013 Sb., Nejvyšší soud dovodil, že při absenci zvláštního právního předpisu o sazbách odměny za zastupování stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni [jehož vydání předpokládá a ] je namístě – v zájmu jednoty rozhodování – postup dle věty první části věty za středníkem Stejně pak Nejvyšší soud rozhodoval např. v usnesení ze dne 1. 6. 2017, sp. zn. , usnesení ze dne 3. 2. 2016, sp. zn. , rozsudku ze dne 15. 4. 2015, sp. zn. , usnesení ze dne 25. 8. 2015, sp. zn. , usnesení ze dne 31. 7. 2017, sp. zn. , usnesení ze dne 20. 1. 2016, sp. zn. , usnesení ze dne 17. 8. 2015, sp. zn. , a usnesení ze dne 9. 6. 2015, sp. zn. . Závěry vyslovené v nálezu Ústavního soudu ze dne 7. 6. 2016, sp. zn. , se týkají řízení zahájených před 7. 5. 2013, v nichž by přiznání náhrady dle advokátního tarifu, ač účastníci mohli důvodně předpokládat, že odměna advokáta bude určena dle vyhlášky , mohlo být nepřiměřeným zásahem do jejich legitimního očekávání, a v projednávané věci se tudíž neuplatní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2017, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2017, sp. zn. ).

Namítal-li dále dovolatel nesprávnou aplikaci soudem prvního stupně, nelze k takové námitce přihlížet, neboť dovolání je mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pouze pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ). Rozhodnutí soudu prvního stupně dovoláním tedy úspěšně napadnout nelze. Otázku aplikace sice v rámci napadeného rozhodnutí řešil i odvolací soud, dospěl však ke shodným závěrům, jako dovolatel.

Jelikož rozsudek odvolacího soudu není ve výroku o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a ve výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení správný, neboť spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a jelikož dovolací soud neshledal podmínky pro jeho změnu, napadený rozsudek v části uvedené ve výroku tohoto usnesení bez jednání zrušil ( věta první, ) a věc vrátil ve zrušeném rozsahu odvolacímu soudu k dalšímu řízení ( a 2 ).

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný. V novém rozhodnutí o věci soud rozhodne nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení ( ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 1. listopadu 2017

JUDr. Robert Waltr

předseda senátu