Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 936/2017-123

26 Cdo 936/2017-123

U S N E S E N Í

M. F.

I. S.

, zastoupenému JUDr. Janou Švestkovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Nad Zlíchovem 361/9, o zrušení společného nájmu družstevního bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. října 2016, č. j. -92, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalobkyně

je

povinna

zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.178 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Žalobkyně se domáhala zrušení práva společného nájmu účastníků k družstevnímu bytu č. 6 o velikosti 3+1 ve druhém podlaží domu v P. (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“) a určení, že výlučným nájemcem bytu a členem družstva je žalovaný.

Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 26. 4. 2016, č. j. -58, žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok II.).

K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 10. 2016, č. j. -92, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a současně rozhodl o nákladech řízení účastníků před odvolacím soudem (výrok II.). Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že mezi účastníky došlo ke konkludentní dohodě o zrušení práva společného užívání (nájmu) sporného bytu a společného členství v družstvu po rozvodu jejich manželství ve smyslu věty druhé , , ve znění účinném do 31. 12. 1991 (dále jen „obč. zák.“). Nejpozději do tří let od zániku bezpodílového spoluvlastnictví účastníků (od právní moci rozvodu jejich manželství) se účastníci konkludentně dohodli na tom, že výlučným uživatelem sporného bytu s příslušným členským podílem v družstvu bude žalovaný. Soudy pak žalobu shledávají čistě účelovým pokusem žalobkyně získat majetkový prospěch ze zamýšleného převodu sporného bytu, o jehož získání se zasloužil výlučně žalovaný, resp. jeho rodiče, do vlastnictví jeho nájemce.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně včasné dovolání, které Nejvyšší soud České republiky odmítl podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2. – dále jen „ “), neboť v něm neuplatnila (způsobilý) dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle a 3 , nýbrž ve skutečnosti nezpůsobilý důvod v podobě výtek fakticky zpochybňujících správnost zjištěného skutkového stavu, z něhož odvolací soud vycházel při právním posouzení věci, jestliže namítala, že mezi ní a žalovaným nedošlo (ani konkludentně) k uzavření dohody o zrušení práva společného užívání (nájmu) bytu a společného členství v družstvu.

Zjišťuje-li totiž soud obsah smlouvy (dohody), a to i pomocí výkladu projevů vůle, jde o skutkové zjištění (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. , uveřejněného pod č. 73/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále např. rozsudek Nejvyššího soudu dne 31. 10. 2001, sp. zn. , uveřejněný pod č. 46 v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2002, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2004, sp. zn. ). Poukazuje-li tedy dovolatelka na to, že ze zjištěných okolností nelze dovodit, že účastníci projevili vůli uzavřít konkludentně dohodu o zrušení práva společného užívání bytu a společného členství v družstvu, napadá správnost skutkového (nikoliv právního) závěru odvolacího soudu.

Pro úplnost dovolací soud dodává, že konkludentní právní úkon (projev vůle učiněný jinak než výslovně) je takový projev, který nemá znaky výslovného projevu, ale vyjadřuje vůli jednajícího takovým způsobem, že se zřetelem ke všem okolnostem případu nezanechává pochybnosti o tom, že jde o projev vůle jednajícího a jaký je obsah jeho vůle (Švestka, J., Dvořák, J., a kol.: Občanské právo hmotné. Praha: Wolters Kluwer, 5. vydání, díl I., s. 122). Z ustanovení § 177 odst. 2 věty druhé obč. zák. pak vyplývalo, že rozvedení manželé mohli zrušit právo společného užívání družstevního bytu dohodou, v jejímž rámci se také dohodli na dalším užívání bytu a členství v družstvu. Protože pro tuto dohodu nebyla v době do 31. 12. 1991 stanovena písemná forma, mohla být uzavřena i ústně, popřípadě konkludentně, jak to lze dovodit z ustanovení § 35 odst. 1 obč. zák. před novelou (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2008, sp. zn. , nebo ze dne 17. 7. 2012, sp. zn. ). S uvedenými závěry je rozsudek odvolacího soudu v souladu.

Zbývá dodat, že dovolací soud sice nepřehlédl sdělení dovolatelky, že dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu „v plném rozsahu“, tudíž jakoby i jeho nákladové výroky, nelze však opomenout, že tímto výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění zjevně nepřevyšujícím 50.000 Kč, takže přípustnost dovolání proti němu nelze opřít o ustanovení , neboť to výslovně vylučuje ustanovení

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. větu druhou ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 20. listopadu 2017

JUDr. Jitka Dýšková

předsedkyně senátu