Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 3994/2017-547

27 Cdo 3994/2017-547

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobce PREFA MAJETKOVÁ a. s., se sídlem v Pardubicích, Husova 456, PSČ 530 03, identifikační číslo osoby 25296736, zastoupeného Mgr. Vladimírem Štěpánkem, advokátem, se sídlem v Pardubicích, třída Míru 70, PSČ 530 02, proti žalovanému Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, PSČ 128 10, identifikační číslo osoby 00025429, o zaplacení 1.162.930.000 Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. listopadu 2014, č. j. -111, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 12. května 2014, č. j. -49, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. dubna 2017, č. j. -306, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 29. listopadu 2016, č. j. -206, zamítl žalobu pro zmatečnost podanou žalobcem dne 14. června 2016 (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

Městský soud v Praze usnesením ze dne 20. dubna 2017, č. j. -306, k odvolání žalobce rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , (dále též jen „ “), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a není přípustné ani podle

Závěr odvolacího soudu, podle něhož žalobě pro zmatečnost, podané dovolatelem, nemůže být z důvodu zakotveného v vyhověno, neboť dovolatel netvrdí žádné skutečnosti, jež by nasvědčovaly tomu, že jednání některého z dovolatelem jmenovaných soudců Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, kteří vydali napadená rozhodnutí, naplnilo znaky konkrétního trestného činu uvedené v zákoně č. , , v důsledku kterého by některý z nich rozhodl v neprospěch dovolatele, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. prosince 2003, sp. zn. , ze dne 5. prosince 2013, sp. zn. , či ze dne 28. března 2017, sp. zn. ). Z té se podává, že pravomocné rozhodnutí soudu je postiženo zmatečností podle v případě, že jednání soudce nebo přísedícího představuje pro společnost nebezpečný čin, jehož znaky jsou uvedeny v (a jde tedy ve smyslu o trestný čin), a že v důsledku takového jednání soudce nebo přísedícího bylo rozhodnuto v neprospěch účastníka řízení.

Rovněž nepřihlédl-li podle věty druhé ve spojení s odvolací soud k námitce podjatosti dovolatele proti soudkyním JUDr. Ivě Suneghové, JUDr. Blance Bendové a Mgr. Kateřině Sedlákové, neboť dovolatel – ani přes výzvu soudu – nevylíčil, z čeho konkrétně dovozuje podjatost těchto soudkyň, učinil tak v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. dubna 2016, sp. zn. ).

Další „otázky“, které dovolatel ve svém dovolání dále „vymezuje“, nečiní dovolání přípustným již proto, že na jejich posouzení odvolací soud své rozhodnutí nezaložil, a nejde tudíž o otázky hmotného či procesního práva, na jejichž vyřešení závisí napadené rozhodnutí ( ) [k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. července 2013, sen. zn. ].

Nejvyšší soud pouze na okraj podotýká, že dovolání, ač sepsané advokátem, je na samé hranici srozumitelnosti.

Dovolatel (na str. 42 a násl. dovolání) uvádí, že má právo „dovolat se toho, aby o tomto dovolání nejednali soudci Nejvyššího soudu ČR“ dále vyjmenovaní (jde o 29 soudců občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu). S ohledem na způsob, jakým je tato „výhrada“ formulována, jakož i s ohledem na to, že jediným (byť obtížně) srozumitelným důvodem, pro který dovolatel namítá podjatost vyjmenovaných soudců, je jejich postup v jiných řízeních (srov. ), Nejvyšší soud považuje vznesenou námitku podjatosti za zjevné zneužití tohoto procesního institutu; proto k této námitce nepřihlížel ( ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( in fine ).

Rozhodné znění , podle kterého dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm (do 31. prosince 2013), se podává z článku II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 31. října 2017

JUDr. Petr Šuk

předseda senátu