Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 5503/2016-349

29 Cdo 5503/2016-349

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Tomáše Braunav právní věci žalobce J. V., zastoupeného Mgr. Annou Gottliebovou, advokátkou, se sídlem v Děčíně IV., Thomayerova 25/3, PSČ 405 02, proti žalovanému České republice - Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, PSČ 128 10, o zaplacení částky 3.721.950 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. srpna 2014, č. j. -239, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 29. října 2014, č. j. -247, takto:

O d ů v o d n ě n í :

[1] Rozsudkem ze dne 31. října 2013, č. j. -200, Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „obvodní soud“):

1/ Zamítl žalobu, kterou se žalobce (J. V.) domáhal proti žalovanému (České republice - Ministerstvu spravedlnosti) zaplacení částky 3.721.950 Kč s příslušenstvím (tvořeným ročním úrokem z prodlení ve výši 6,5 % za dobu od 1. července 2002 do zaplacení) [bod I. výroku].

2/ Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).

[2] K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. srpna 2014, č. j. -239, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 29. října 2014, č. j. -247:

1/ Potvrdil rozsudek obvodního soudu (první výrok).

2/ Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

[3] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje na základě ustanovení , (dále též jen „ “), argumentem, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, jakož i argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Odvolacímu soudu vytýká dovolatel nesprávné právní posouzení věci (dovolací důvod dle ) a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

[4] Dovolatel předestírá Nejvyššímu soudu k řešení následující otázky:

1/ Zda změna zákona spočívající v tom, že lze vypovědět smlouvu, kterou před změnou zákona vypovědět možné nebylo, je nepřípustně retroaktivní a v rozporu se základními právními zásadami v České republice.

2/ Zda taková změna zákona, která je nepřípustně retroaktivní a v rozporu se základními právními zásadami platnými v České republice, je nesprávným úředním postupem ve smyslu , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád).

3/ Zda nepřípustně retroaktivní změna zákona, která je v rozporu se základními právními zásadami v České republice, je porušením povinnosti dle ustanovení a násl. , (dále jen „obč. zák.“), popřípadě, zda je takováto změna zákona porušením povinnosti podle jiného obecně závazného právního předpisu.

[5] Otázky ad 1/ a 2/ jsou těmi, jejichž zodpovězení má vést (podle dovolatele) ke změně judikatury Nejvyššího soudu. K tomu dovolatel dodává, že odvolacím soudem citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2007, sp. zn. [jde o rozsudek uveřejněný pod číslem 7/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 7/2008“), který je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupný i na webových stránkách Nejvyššího soudu], a nález Ústavního soudu ze dne 22. září 1999, sp. zn. , uveřejněný ve svazku 15 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu [který je (stejně jako další rozhodnutí Ústavního soudu zmíněné níže) dostupný i na webových stránkách Ústavního soudu] se míjí s jeho argumentací. „Změna zákona“ zmíněná v těchto otázkách se přitom týká změny dikce , o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“), provedené s účinností od 1. května 2000 , kterým se mění , o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

[6] Otázku ad 3/ má dovolatel za dovolacím soudem neřešenou.

[7] Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., článku II, části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

[8] Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v , odmítl podle a 2 Učinil tak proto, že v posouzení dovoláním předestřených právních otázek je napadené rozhodnutí souladné s níže označenou judikaturou Nejvyššího soudu.

[9] V R 7/2008 (přiléhavě zmíněném odvolacím soudem) Nejvyšší soud vysvětlil, že proces přijímání zákonů hlasováním v Poslanecké sněmovně či Senátu Parlamentu České republiky není úředním postupem ve smyslu a z výsledku hlasování o návrhu zákona nelze dovozovat odpovědnost státu za škodu ve vztahu k jednotlivým voličům. Z tohoto rozhodnutí Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi ustáleně vychází a důvod ke změně své rozhodovací praxe v argumentech obsažených v dovolání neshledává. Přitom je zjevné (ač to dovolatel slovně popírá), že dovolatel se snaží učinit stát zodpovědným (v režimu ) za újmu, jež mu měla být způsobena zákonodárnou činností státu (tím, že byla přijata novela zákona o konkursu a vyrovnání, jež nově dovolovala vypovědět nájemní smlouvy uzavřené pozdějším úpadcem jako nájemcem na dobu určitou), tedy že typově jde o případ, jenž beze zbytku podléhá závěrům přijatým v R 7/2008 (z nějž vyplývá, že zákonodárnou činnost státu nelze poměřovat ani ustanovením obč. zák. o prevenční povinnosti).

[10] V rozsudku ze dne 30. září 2005, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 35/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, pak Nejvyšší soud uzavřel, že na základě ustanovení § 14 odst. 3 ZKV ve znění účinném od 1. května 2000 může správce konkursní podstaty vypovědět i nájemní smlouvy, které pozdější úpadce uzavřel jako pronajímatel před tímto datem na dobu určitou. Tamtéž vysvětlil, že nešlo o pravou zpětnou účinnost (retroaktivitu) a nepravou zpětnou účinnost (retroaktivitu) shledal v ústavněprávní rovině akceptovatelnou na základě tam citované nálezové judikatury Ústavního soudu. Ke stejným závěrům se Nejvyšší soud přihlásil např. v usnesení ze dne 22. února 2006, sp. zn. (ústavní stížnost proti tomuto usnesení odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 12. července 2006, sp. zn. ), nebo v rozsudku ze dne 30. července 2008, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 56/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

[11] Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalobce bylo odmítnuto a u žalovaného žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nebyly zjištěny.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 22. listopadu 2017

JUDr. Zdeněk Krčmář

předseda senátu