Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 2699/2017-296

21 Cdo 2699/2017-296

U S N E S E N Í

E. S.

, zastoupené Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí č. 2097/10, o určení dědického práva, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 1. prosince 2016, č. j. -257, takto:

I. Dovolání žalované

se

odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 1. 12. 2016, č. j. -257, není přípustné podle ustanovení , neboť rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska závěru o neplatnosti allografní závěti pořízené zůstavitelkou V. Š., zemřelou dne 1. 12. 2013, která nemohla psát, pro nedostatek formálních náležitostí podle ustanovení , (ve znění účinném do 31. 12. 2013; srov. , ) [dále též jen „obč. zák.“], v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (k otázce nezbytnosti současné a nepřetržité přítomnosti svědků závěti při celém úkonu pořizování závěti podle ust. obč. zák. srov. například právní názor vyjádřený v r

ozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 5. 2004, sp. zn.

,

uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 7, ročník 2007; rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 10. 2006, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 69, ročník 2007,

nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2012, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 109, ročník 2012) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

Pro úplnost je nutné zmínit, že poukazuje-li dovolatelka na rozdílnost rozhodování dovolacího soudu ve věcech týkajících se „souvztažnosti děje při pořizování závěti“, opomíjí, že v dovolání citované usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2013, sp. zn. ,

se týká pořízení závěti podle ustanovení § 476b obč. zák., a tudíž na projednávanou věc nedopadá.

Zpřísnění podmínek pro pořízení allografní závěti podle ustanovení § 476c obč. zák. totiž slouží k ochraně práv zůstavitele, jemuž objektivně existující handicap (zpravidla zdravotní) znemožňuje číst nebo psát.

Rovněž dovolací námitky směřující

ke zpochybnění závěru soudu prvního stupně – na němž se však rozhodnutí odvolacího soudu nezakládá a podle nějž „bylo bezpečně zjištěno“, že zůstavitelka nebyla vzhledem ke svému zdravotnímu stavu k pořízení závěti způsobilá – jsou bezpředmětné, neboť k označení závěti za neplatnou postačí již nevyhovění požadavkům na její formu, jak správně (na rozdíl od soudu prvního stupně) uzavřel i odvolací soud.

Obdobně jsou neopodstatněné dovolací námitky spočívající ve zpochybnění aplikovatelnosti obč. zák. (namísto ) [dále jen „o. z.“ ] na posuzovanou věc, neboť – jak správně uvedl odvolací soud ve svém rozhodnutí – vzhledem k zásadě použití práva účinného v den smrti zůstavitele se o. z. při dědění „použije jen na případy, kdy zůstavitel zemřel dne 1. 1. 2014 a později“.

Konečně dovolacími námitkami, že „výzva k podání žaloby ve sporu o určení dědického práva nenaplňovala podmínky platné a účinné právní úpravy“ a že „měla žalobkyně povinnost tvrzení naléhavého právního zájmu“, které byly dovolatelkou uplatněny až v dovolání, se dovolací soud (ani kdyby bylo dovolání přípustné) nemohl zabývat. Při rozhodování o dovolání totiž nemůže přihlížet k tvrzením či námitkám, jež mohla žalovaná uplatnit v průběhu řízení před soudy obou stupňů, a přesto tak neučinila (k tomu srov. ust. nebo např. právní názor vyjádřený v rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 8. 1995, sp. zn. , publikovaném v časopise Právní rozhledy pod č. 6, ročník 1996).

Dovolací soud dodává, že nebyly shledány ani předpoklady pro vyhovění návrhu dovolatelky na odklad právní moci dovoláním napadeného rozhodnutí (výroku I.) odvolacího soudu (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. ).

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. října 2017

JUDr. Roman Fiala

předseda senátu