Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 4209/2017-228

22 Cdo 4209/2017-228

U S N E S E N Í

NEWLAKITA s. r. o.

L. L.

, zastoupené JUDr. Ph.Dr. Oldřichem Choděrou, advokátem se sídlem v Praze 2, Jugoslávská 481/12, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu Praha – východ pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2017, č. j. -193, ve znění opravného usnesení ze dne 18. 8. 2017, č. j. -224, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalobkyně

je povinna

zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 11 568 Kč do tří dnů od první moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce JUDr. Ph. Dr. Oldřicha Choděry, advokáta se sídlem v Praze 2, Jugoslávská 481/12.

Stručné odůvodnění ( ):

Rozsudkem uvedeným výše změnil Krajský soud v Praze rozsudek Okresního soudu Praha – západ tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

Proti výrokům rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení podává žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o („ “) a uplatňuje dovolací důvod uvedený v Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.

Žalobkyně podala žalobu na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví; domáhala se, aby se výlučnou vlastnicí stala ona. Poté, co soud prvního stupně nemovitosti přikázal žalované, v odvolacím řízení žalobkyně věc převedla na třetí osobu; její žalobu odvolací soud pro nedostatek aktivní legitimace založený převodem podílu zamítl a uložil jí povinnost nahradit žalované náklady řízení; s tím není spokojena a podává dovolání.

Dovolání není přípustné.

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak [ („ “)].

Od 1. 1. 2013 nelze v dovolání úspěšně zpochybnit skutková zjištění odvolacího soudu; dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění, učiněných v nalézacím řízení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. ). To platí pro tvrzení, že právní nástupkyně žalobkyně nebyla informována o výzvě soudu, zda souhlasí se vstupem do řízení; ostatně taková okolnost nemůže založit přípustnost dovolání. Podá-li vlastník žalobu na ochranu vlastnického práva, v průběhu řízení předmětnou věc převede na třetí osobu, která odmítne do řízení jako žalobce vstoupit a ve sporu pokračovat a žalobce nevezme návrh zpět, pak soud musí žalobu zamítnout pro nedostatek aktivní legitimace žalobce (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 2. 2007, sp. zn. ).

Dovolatelka odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2015, sp. zn. . Tvrdí, že soudy postupovaly v rozporu s uvedeným právním názorem, když vycházely ze shodného postoje účastníků řízení, kterým byla výše vypořádacího podílu za id. ½ nemovitostí stanovena částkou 1 700 000 Kč; podle dovolatele měl soud sám zjišťovat skutečnou cenu sporné nemovitosti.

V uvedeném rozhodnutí se uvádí: „Stanovení ceny věci pro účely výpočtu náhrady nákladů řízení je otázkou zjišťování skutkového stavu, při níž soud má vycházet ze všeho, co v řízení vyšlo najevo, tedy i z obsahu spisu,

ze shodných tvrzení účastníků řízení

, jakož i z dalších důkazů, které za účelem stanovení výše náhrady nákladů řízení předloží strany sporu. Jelikož soud rozhoduje o náhradě nákladů řízení z úřední povinnosti (srovnej ), může soud při splnění předpokladů za účelem zjištění ceny věci provést i nenavržené důkazy, například zadat vypracování odborného vyjádření či znaleckého posudku. V souvislosti se znaleckým posudkem je pak třeba zdůraznit, že nelze generálně a priori učinit závěr, že znalecký posudek je vždy nehospodárný, zvláště za situace, kdy probíhá řízení o majetek značné hodnoty. Nepodaří-li se cenu věci přesto zjistit, nebo lze-li cenu věci zjistit jen s nepoměrnými obtížemi, je namístě postup podle advokátního tarifu“. Jestliže však soud vyšel ze shodných tvrzení účastníků, postupoval v souladu s uvedeným právním názorem. Ten nelze vykládat tak, že by soudy v nalézacím řízení byly vždy povinné zkoumat z úřední povinnosti cenu předmětu sporu za účelem rozhodnutí o nákladech řízení; takový postup připadá do úvahy jen tam, kde cena nevyšla najevo z obsahu spisu, mimo jiné např. ze shodného tvrzení účastníků. Ostatně dovolací soud opakovaně vyslovil, že nelze připustit, aby rozhodování o náhradě nákladů řízení se svou náročností blížilo sporu ve věci samé (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. ).

V projednávané věci byla žalovaná úspěšná v řízení před soudem prvního stupně; v odvolacím řízení však žalobkyně převedla podíl na třetí osobu, která do řízení odmítla jako právní nástupce vstoupit, a žaloba tak musela být zamítnuta pro nedostatek věcné legitimace žalobkyně. Ta má za to, že jde o otázku v judikatuře dosud neřešenou a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tak tomu však není.

Nejvyšší soud v usnesení ze dne 10. 12. 2013, sp. zn. , a v řadě jiných rozhodnutí, dovodil, že „při rozhodování o náhradě nákladů řízení ve sporech o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví je rozhodný procesní úspěch v řízení. Jestliže soud žalobě vyhověl a vypořádal spoluvlastnictví způsobem, který žalobce navrhoval, je namístě postup podle V případě, že soud rozhodl o vypořádání jinak, než žalobce navrhoval, je namístě úvaha o postupu podle , přičemž „

je nutno vždy přihlédnout k individuálním okolnostem konkrétního případu.“

Účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl ( ). Je skutečností, že žalobkyně ve věci úspěch neměla, neboť její žaloba byla zamítnuta; to je pro posouzení povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodující. Žalované pak nelze s odkazem na to, že jde o „iudicium duplex“ klást k tíži, že jejímu návrhu na přikázání věci soud nakonec nemohl vyhovět, neboť vzhledem k procesnímu postupu žalobkyně se podmínky pro zrušení a vypořádání spoluvlastnictví staly nejistými, a v důsledku postupu její hmotněprávní nástupkyně byly pro probíhající řízení zmařeny. Žalobkyně tím, že poté, co sama převedla spoluvlastnický podíl, pokračovala v řízení, na sebe vzala nejen riziko neúspěchu žaloby ve věci samé, ale i důsledky v oblasti nákladů řízení (podobně viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 7. 2014, sp. zn. ). Ostatně měla možnost v této věci uzavřít dohodu o budoucím postupu v řízení se svou nástupkyní (viz zásadu „vigilantibus iura scripta sunt“); důsledky toho, že tak neučinila, nelze přenášet na žalovanou. Lze tak uzavřít, že pokud odvolací soud posoudil individuální skutečnosti daně věci tak, že uložil žalobkyni povinnost k náhradě nákladů řízení, je jeho rozhodnutí v souladu s judikaturou dovolacího soudu.

Vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné podle ustanovení , neboť odvolací soud se neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe, Nejvyšší soud je podle věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( ).

Nesplní-li žalobkyně dobrovolně povinnost uloženou tímto usnesením, může se žalovaná domáhat výkonu rozhodnutí.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. října 2017JUDr. Jiří Spáčil, CSc.

předseda senátu