Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 NSCR 162/2017

KSUL 46 INS XY

-74

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Tomáše Brauna v insolvenční věci dlužnice E. Š., narozené XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. XY, o osvobození dlužnice od placení zbytku dluhů, o dovolání dlužnice, zastoupené Mgr. Bc. Ulyanou Šauerovou, advokátkou, se sídlem v Plzni, Petřínská 1072/2, PSČ 326 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. května 2017, č. j. XY, 1 VSPH XY, takto:Dovolání seodmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením ze dne 23. prosince 2016, č. j. , Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „insolvenční soud“) vzal na vědomí splnění oddlužení dlužnice (bod I. výroku), určil odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce (bod II. výroku), zprostil insolvenčního správce funkce (bod III. výroku), uložil insolvenčnímu správci vyplatit případné zůstatky srážek z příjmů a přeplatků splátek bezodkladně po právní moci daného usnesení dlužnici (bod IV. výroku), zrušil příkaz plátci příjmů dlužnice k provádění srážek (bod V. výroku) a zamítl návrh dlužnice na osvobození od placení zbytku dosud neuspokojených pohledávek (bod VI. výroku).

K odvolání dlužnice Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 19. května 2017, č. j. KSUL XY, 1 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě VI. výroku.

Odvolací soud nepovažoval shodně s insolvenčním soudem za důvod pro osvobození dlužnice od placení pohledávek dlužnicí tvrzené nepochopení toho, že má prostředky ze smlouvy uzavřené s M. zasílat k rukám insolvenčního správce. Ačkoli připustil, že v řízení došlo k pochybení insolvenčního správce v tom, že pravidelně nekontroloval platby dlužnice ze zmiňované smlouvy, zdůraznil, že dlužnice byla opakovaně poučena o povinnosti danou částku zasílat insolvenčnímu správci, a to přinejmenším v usnesení o schválení oddlužení. Pravděpodobně pak dlužnici poučil i insolvenční správce, což podle odvolacího soudu potvrzuje také to, že dlužnice poskytnuté finanční prostředky zprvu posílala insolvenčnímu správci, avšak po třech měsících platby přerušila. Toto přerušení plateb nepovažoval za okolnost, kterou dlužnice nezavinila.

Protože tak podle odvolacího soudu nebyla splněna skutková podstata , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ) [dlužnice nedosáhla požadované hodnoty plnění pro nezajištěné věřitele], ani , potvrdil odvolací soud bod VI. usnesení insolvenčního soudu o zamítnutí návrhu dlužnice na osvobození od placení zbytku pohledávek.

Proti usnesení odvolacího soudu podala dlužnice dovolání, jehož přípustnost vymezuje na základě , (dále též jen „ “), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí změnil tak, že se dlužnici „přiznává osvobození od placení zbytku dosud neuspokojených pohledávek v oddlužení“, nebo aby případně napadené rozhodnutí včetně rozhodnutí insolvenčního soudu v bodě VI. výroku zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu v dotčeném rozsahu zpět k dalšímu řízení.

Dovolatelka především namítá, že odvolací soud nesprávně právně posoudil (dle jejího přesvědčení dosud dovolacím soudem neřešenou) otázku zavinění dlužnice dle v případě omylu dlužnice ohledně obsahu svých povinností v rámci oddlužení splátkovým kalendářem, k němuž přispělo hrubé porušování povinností insolvenčního správce při jeho kontrolní činnosti. Podle dovolatelky je okolností, kterou nezavinila, nepochopení obsahu povinností způsobené především nedbalým přístupem insolvenčního správce.

Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v , odmítl podle a 2

Učinil tak proto, že v posouzení předpokladů aplikace je napadené rozhodnutí souladné s konstantními judikatorními závěry (od nichž nemá Nejvyšší soud důvod se odchylovat ani v tomto případě), které Nejvyšší soud přijal již v důvodech usnesení ze dne 28. února 2013, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 77/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 77/2013“), které je – stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu označená níže – veřejnosti dostupné též na webových stránkách Nejvyššího soudu.

Tam dovodil, že k předpokladům, za nichž insolvenční soud dlužníka osvobodí od placení zbytku jeho dluhů, i když je hodnota plnění, které při splnění oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, nižší než 30 % jejich pohledávek (nebo nedosahuje-li nejnižší hodnotu plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli), a které musí být splněny kumulativně, patří (dle dikce ):

1/ návrh dlužníka,

2/ prokázání toho, že požadované hodnoty plnění nebylo dosaženo v důsledku okolností, které dlužník nezavinil, a

3/ prokázání toho, že částka, kterou věřitelé na uspokojení svých pohledávek dosud obdrželi, není nižší než částka, které by se jim dostalo, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen konkursem.

K závěrům formulovaným v R 77/2013 se Nejvyšší soud následně přihlásil v usneseních ze dne 30. listopadu 2016, sen. zn. , ze dne 13. dubna 2017, sen. zn. , ze dne 31. července 2017, sen. zn. , či ze dne 17. srpna 2017, sen. zn. .

Odvolací soud vybudoval své právní posouzení na skutkovém základu (jenž dovoláním nemůže být zpochybněn), ze kterého je zjevné, že dlužnice nesplnila předpoklad ad 2/ k tomu, aby mohlo být vyhověno jejímu návrhu dle .

Dlužnice byla minimálně v usnesení o schválení oddlužení poučena, že je povinna jakékoli jiné příjmy kromě srážek ze svého důchodu plnit k rukám insolvenčního správce. Současně je nesporné (a sama dovolatelka to v dovolání potvrzuje), že plnění ve výši 1 200 Kč od M. obdržela každý měsíc po celou dobu trvání splátkového kalendáře, přičemž kromě splátek za první tři měsíce je nevyplácela k rukám insolvenčního správce (obdržené finanční prostředky si ponechala).

Jestliže dovolatelka poukazuje na to, že částku 1 200 Kč dostávala každý měsíc od M. na základě ručitelského prohlášení dle , , a nikoli na základě smlouvy o důchodu či smlouvy darovací, tak zcela pomíjí (bez ohledu na obsah sporné dohody), že pokud M. na tomto podkladě plnil k jejím rukám (byť i z titulu ručitelského závazku), byla dlužnice povinna dané prostředky zaslat insolvenčnímu správci k rozdělení mezi věřitele dle splátkového kalendáře. Jak je i zjevné z usnesení o schválení oddlužení, o způsobu oddlužení plněním splátkového kalendáře bylo rozhodnuto právě na základě toho, že dlužnice ke svým srážkám z důchodu měla zajištěn i dodatečný (další) příjem od M., aby byla za 5 let schopna uhradit alespoň 30 % pohledávek přihlášených nezajištěných věřitelů.

Odvolací soud proto správně uzavřel, že dovolatelka musela vědět o své povinnosti zasílat své dodatečné příjmy nad rámec důchodu k rukám insolvenčního správce. Vzhledem k tomu, že tyto příjmy pravidelně ve výši 1 200 Kč měsíčně dovolatelka skutečně přijímala a zaslala je pouze třikrát na počátku splácení, je nepochybné, že neprokázala, že požadované hodnoty plnění nebylo dosaženo v důsledku okolností, které nezavinila. Ze skutkových okolností případu totiž vyplývá pravý opak.

S ohledem na výše uvedené je poukaz dovolatelky na porušení (kontrolní) povinnosti insolvenčním správcem v poměrech dané věci irelevantní. Argumentem, že ji insolvenční správce řádně nekontroloval, dovolatelka nevyvrací závěr, že porušovala své povinnosti. Bylo na dlužnici, aby své dodatečné příjmy poukazovala věřitelům prostřednictvím insolvenčního správce, což řádně nečinila, ač o této povinnosti byla v řízení dostatečně poučena.

Závěrem Nejvyšší soud upozorňuje, že dovolání by bez ohledu na výše uvedené nemohlo být úspěšné též proto, že dovolatelka ani netvrdila, natož prokazovala splnění výše uvedené podmínky ad 3/. V návrhu dlužnice na přiznání osvobození od zbytku dluhů zcela absentovalo byť i jen tvrzení o splnění „testu konkursem“, což je další nezbytnou podmínkou pro přiznání osvobození podle (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. ).

S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný ve znění účinném od 1. ledna 2014 do 29. září 2017 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 80/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a článek II bod 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Pro úplnost zbývá dodat (k návrhu dovolatelky na odklad právní moci a vykonatelnosti napadeného rozhodnutí), že v insolvenčním řízení nelze aplikovat (viz ).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 31. října 2017

Mgr. Milan Polášek

předseda senátu