Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 5873/2016-121

33 Cdo 5873/2016-121

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně L. Š., zastoupené JUDr. Marcelou Ondřejovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1041/12, proti žalovanému S. P., zastoupenému Mgr. Jiřím Urbanem, advokátem se sídlem v Holasicích, J. Fučíka 154, o 1.500.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 3. 2016, č.j. -80, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í

V záhlaví označeným rozhodnutím městský soud – mimo jiné – potvrdil rozsudek ze dne 1. 10. 2015, č.j. -48, kterým Obvodní soud pro Prahu 5 uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 1.500.000 Kč s blíže specifikovanými úroky z prodlení a na nákladech řízení 73.000 Kč; o náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl tak, že žalovaného zavázal k úhradě 29.200 Kč žalobkyni. Podle odvolacího soudu byly splněny formální předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání a jeho vydání nevylučovala ani okolnost, že se žalovaný k žalobě podáním z 30. 4. 2015 vyjádřil a na podporu svých tvrzení navrhl důkazy. K údajné připravenosti žalovaného uzavřít s žalobkyní dohodu o narovnání odvolací soud zjistil, že takovou dohodu, jíž by byly uspokojeny nároky žalobkyně, z finančních důvodů uzavřít nemůže.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, jímž namítl, že nebyl poučen o následcích nedostavení se k prvnímu jednání, resp. byl poučen „skrytě,“ tj. nikoliv řádně, protože text poučení byl „vytištěn záměrně tenkým a nevýrazným písmem,“ navíc umístěn mezi tučně vytištěné odstavce „takovým způsobem, že jej … zcela přehlédnul,“ a že soudy obou stupňů nesprávně interpretovaly omluvu (v účasti mu bránily jeho pracovní povinnosti, nikoliv subjektivní domněnka, že s ohledem na probíhající jednání účastníků o narovnání jednáno nebude). Poukázal dále na to, že se k žalobě vyjádřil, vznesl námitky a navrhl důkazy k prokázání svého tvrzení, že kupní cena, kterou žalobkyně učinila předmětem žaloby, není dosud splatná. Taková procesní aktivita – podle jeho názoru – vydání kontumačního rozsudku vylučuje.

Nejvyšší soud věc projednal podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srov. čl. II bod 2 , čl. II bod 2 , dále jen „ “).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. ).

Z obsahu spisu se podává, že žalobou z 22. 1. 2015 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení kupní ceny za převod vlastnictví bytové jednotky. Soud prvního stupně nařídil na 1. 10. 2015 jednání; žalovanému předvolání k tomuto jednání obsahující úplné poučení o následcích nedostavení se spolu se stejnopisem žaloby, k níž se vyjádřil, doručil do vlastních rukou 19. 6. 2015. Podáním z 29. 9. 2015 (soudu prvního stupně doručeným 30. 9. 2015) žalovaný omluvil neúčast na jednání; uvedl, že „… do poslední chvíle jsem nepředpokládal, že k němu vůbec dojde, a v současné chvíli již nejsem schopen zajistit za sebe náhradu při plnění svých sjednaných pracovních povinností.“ Žalobkyně se k jednání dne 1. 10. 2015 dostavila a navrhla vydání rozsudku pro uznání.

Podle ustanovení , zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou ( ) žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání.

Rozsudek pro zmeškání je zvláštním druhem rozsudku, jímž soud rozhoduje ve sporném řízení o věci samé. Soud může rozhodnout rozsudkem pro zmeškání, jsou-li splněny všechny zákonné předpoklady, a to 1) žalovanému byla soudem doručena žaloba do vlastních rukou, 2) žalovanému bylo doručeno do vlastních rukou předvolání k jednání nejméně deset kalendářních dnů přede dnem, kdy se má jednání konat, 3) žalovaný byl poučen, že bude rozhodnuto v jeho neprospěch rozsudkem pro zmeškání, jestliže jednání, k němuž byl předvolán, zmešká bez důvodné a včasné omluvy, 4) žalovaný se k jednání, které bylo prvním jednáním o věci, bez omluvy nedostavil, popřípadě jeho omluva, která došla soudu před zahájením jednání, je nedůvodná, 5) žalobce se k prvnímu jednání o věci dostavil a navrhl, aby bylo rozhodnuto pro zmeškání žalovaného, 6) na základě tvrzení obsažených v žalobě o skutkových okolnostech sporu je možné rozhodnout v neprospěch žalovaného, neboť právní posouzení těchto tvrzených skutkových okolností odůvodňuje závěr, že žaloba je opodstatněná, 7) rozsudek pro zmeškání je přípustný a 8) nejsou splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání.

Závěr odvolacího soudu, podle něhož byly splněny formální předpoklady vydání rozsudku pro zmeškání, jejichž naplnění dovolatel zpochybnil, má oporu v ustálené judikatuře Nejvyššího soudu. Příčina, pro kterou žalovaný zmeškal první jednání ve věci, musí mít s ohledem na její povahu, nepředvídatelnost, závažnost, rozsah nebo z jiných důvodů aspekt ospravedlnitelnosti (toho, co lze v dané situaci omluvit). Omluvitelným důvodem jsou nejen události objektivního charakteru, ale i okolnosti žalovaným způsobené či jinak zaviněné, jestliže je lze v dané situaci považovat za omluvitelné, tj. za ospravedlňující zmeškání jednání (srov. usnesení ze dne 23. 6. 1998, sp. zn. ). Samotný omluvitelný důvod musí být vždy uplatněn ve vztahu k jednání, při němž byl rozsudek pro zmeškání vydán (srov. rozsudek ze dne 23. 9. 1999, sp. zn. ). Nejvyšší soud dospěl rovněž k závěru, že omluva účastníka je důvodná jen tehdy, jestliže jsou soudu oznámeny konkrétní údaje o tom, proč se nemůže jednání zúčastnit, zejména jaké jiné konkrétní okolnosti mu brání v účasti, kdy se o nich dozvěděl, a že časovou kolizi nebylo možné vyřešit jinak (srov. usnesení ze dne 25. 5. 1999, sp. zn. , ze dne 17. 4. 2008, sp. zn. ). Omluva žalovaného, že nepředpokládal, že jednání skutečně proběhne a z toho důvodu nestihl zajistit náhradu ať již při plnění pracovních povinností či na jednání soudu (zástupce), nesplňuje výše uvedenou podmínku nepředvídatelnosti či závažnosti příčiny, pro kterou jednání zmeškal. O termínu jednání věděl s dostatečným předstihem a své zastoupení nezajistil (nestihl zajistit) jen proto, že spoléhal na to, že jednání před soudem vůbec neproběhne a že se strany dohodnou mimosoudně. Sluší se poznamenat, že k výtce týkající se grafické úpravy příslušného vzoru předvolání se dovolací soud nemíní vyjadřovat.

Při splnění zákonem stanovených předpokladů soud rozsudek pro zmeškání může vydat, ale nemusí; záleží na jeho úvaze, zda je vhodné o věci rozhodnout kontumačním rozsudkem (srovnej Drápal, L., Bureš, J. a kol. I. až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 1049 a násl. s.). V tomto směru žalovaný namítá, že jeho procesní aktivita vylučovala vydání rozsudku pro zmeškání.

Nejvyšší soud již dříve vyslovil právní názor, podle něhož soudy při rozhodování o případném vydání rozsudku pro zmeškání musí brát v úvahu rovněž např. předchozí procesní aktivitu žalovaného, tedy zda se eventuálně vyjádřil k podané žalobě, zda navrhl důkazy ke své obraně atd. V každém jednotlivém případě by soud měl přihlédnout rovněž k povaze předmětu sporu. K vydání rozsudku pro zmeškání by soud měl přistupovat uvážlivě a volit tento institut zejména v případech, v nichž nezájem na straně žalovaného je zřejmý, kdy je žalovaný skutečně nečinný (což vyplývá např. z obsahu a frekvence již dříve učiněných procesních úkonů) a odmítá se aktivně podílet na soudním procesu, či úmyslně řízení protahuje (srov. usnesení ze dne 17. 4. 2008, sp. zn. , rozsudek ze dne 13. 1. 2011, sp. zn. , rozsudek ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. , usnesení ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. ). Obdobný právní názor zaujal Ústavní soud v nálezech ze dne 10. 3. 2005, sp. zn. , ze dne 23. 8. 2005, sp. zn. , ze dne 15. 1. 2009, sp. zn. , a ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. judikatury Nejvyššího soudu však rovněž vyplývá, že okolnost, že žalovaný již před prvním nařízeným jednáním vznášel námitky proti skutkovým tvrzením obsaženým v žalobě a na podporu své skutkové verze nabízel soudu důkazy, vydání rozsudku pro zmeškání nebrání (srov. usnesení ze dne 19. 9. 2001, sp. zn. , ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. ).

Pokud odvolací soud s ohledem na konkrétní okolnosti daného případu zhodnotil procesní aktivitu žalovaného jako nedostačující pro vyloučení kontumace, nelze mu vytknout odklon od judikatury Nejvyššího soudu; od ní se ostatně nehodlá odchýlit ani dovolací soudu v projednávané věci.

Přestože žalovaný napadl rozhodnutí odvolacího soudu i ve výrocích o náhradě nákladů řízení, žádnou argumentaci k nim nevznesl.

Nepředložil-li k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu , Nejvyšší soud je odmítl ( ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( , věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 25. října 2017

JUDr. Pavel Krbek

předseda senátu