Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 4189/2017-238

27 Cdo 4189/2017-238

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobce M. Š., zastoupeného Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Opatovická 1659/4, PSČ 110 00, proti žalované Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, PSČ 128 00, identifikační číslo osoby 00025429, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. července 2014, č. j. -109, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. dubna 2017, č. j. -179, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 22. dubna 2014, č. j. -75, konstatoval porušení práva žalobce nepřiměřenou délkou ve výroku uvedeného správního řízení (výrok I.), uložil žalovanému zaplatit žalobci 20.000 Kč s úrokem z prodlení (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).

Městský soud v Praze k odvolání žalované rozsudkem ze dne 22. července 2014, č. j. -109, potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I. (první výrok), změnil jej ve výroku II. tak, že žalobu o zaplacení 20.000 Kč s příslušenstvím zamítl (druhý výrok) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (třetí a čtvrtý výrok).

Žalobce napadl rozsudek Městského soudu v Praze žalobou pro zmatečnost ze dne 21. listopadu 2014, doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 2 téhož dne, a to z důvodů uvedených v a , (dále též jen „ “).

Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 17. července 2015, č. j. -136, určil, že k projednání a rozhodnutí věci – žaloby pro zmatečnost podané podle ustanovení – jsou v prvním stupni věcně příslušné krajské soudy podle (výrok I.) a věc postoupil Městskému soudu v Praze (výrok II.).

Městský soud v Praze usnesením ze dne 22. ledna 2016, č. j. -158, zamítl žalobu pro zmatečnost podanou z důvodu uvedeného v (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce usnesení soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Proti prvnímu výroku usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle a 2 jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolánínesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a není přípustné ani podle

Nejvyšší soud předesílá, že rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Přípustnost dovolání je upravena v , avšak podle dovolání není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Peněžitý limit uvedený v se uplatní i v případě dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost v řízení ohledně peněžitého plnění nepřevyšujícího 50.000 Kč (srov. v poměrech žaloby na obnovu řízení závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2013, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 85/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 16. prosince 2014, sp. zn. , ze dne 30. července 2015, sp. zn. , či ze dne 1. července 2016, sp. zn. , jež se prosadí obdobně i v poměrech řízení o žalobě pro zmatečnost – k tomu viz i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. srpna 2014, sp. zn. , či ze dne 29. srpna 2017, sp. zn. ).

Ze žaloby pro zmatečnost – posuzováno dle obsahu – je zjevné, že jí dovolatel napadá rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. července 2014, č. j. -109, v druhém, třetím a čtvrtém výroku (ostatně proti prvnímu výroku, jímž bylo jeho žalobě vyhověno, by žaloba pro zmatečnost podaná dovolatelem nebyla subjektivně přípustná; srov. obdobně např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2016, sp. zn. , a judikaturu v něm citovanou). Těmito výroky přitom bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč, přičemž nejde o žádnou z výjimek upravených v

Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Přípustnost dovolání nemůže založit ani nesprávné poučení poskytnuté účastníkům odvolacím soudem v písemném vyhotovení napadeného rozhodnutí o tom, že dovolání je přípustné (k tomu srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2001, sp. zn. , a ze dne 27. června 2002, sp. zn. , uveřejněná pod čísly 73/2001 a 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 1. listopadu 2017

JUDr. Petr Šuk

předseda senátu