Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 2735/2017-548

21 Cdo 2735/2017-548

U S N E S E N Í

S, K,

,

zastoupeného Mgr. Vladimírem Novotným, advokátem se sídlem v Praze 2, Lípová č. 511/15, proti žalovanému

Tesco Stores ČR a. s.

se sídlem v Praze 10, Vršovická č. 1527/68b, IČO 45308314, zastoupenému Mgr. Luďkem Šrubařem, advokátem se sídlem v Praze 4, Hanusova č. 1557/1, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru a o povinnosti žalovaného omluvit se žalobci, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. února 2017, č. j. -511, takto:

I. Dovolání žalobce

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 2. 2017, č. j. -511, do výroků ve věci samé, podle ustanovení věty první odmítl, neboť v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení [dovolatel zpochybňuje skutková zjištění, na nichž odvolací soud založil svůj právní závěr o tom, že výpověď z pracovního poměru ze dne 14. 6. 2012 daná žalovaným žalobci podle ustanovení je platná (neboť žalobce se v důsledku organizační změny provedené rozhodnutím představenstva žalovaného ze dne 11. 6. 2012 stal nadbytečným), a o tom, že v případě „jednání nadřízených F. a W. při pohovoru se žalobcem dne 24. 10. 2011 a dne 21. 11. 2011, zaznamenané na CD“, se nejedná o šikanu, a proto žaloba v části, v níž se žalobce vůči žalovanému domáhá omluvy, není důvodná, namítá nesprávné hodnocení důkazů odvolacím soudem, nesouhlasí s tím, ke kterým důkazům odvolací soud přihlížel a jak provedené důkazy hodnotil, vytýká odvolacímu soudu, že nevzal v úvahu všechny skutkové okolnosti, které jsou podle jeho názoru pro posouzení věci významné, a předestírá vlastní skutkové závěry, na nichž pak buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci], a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.

Ostatně, dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 2. 2017, č. j. -511, do výroku, jímž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 23. 8. 2016, č. j. -461, kterým byla zamítnuta žaloba na určení, že výpověď z pracovního poměru daná žalobci dne 14. 6. 2012 je neplatná, a žaloba, na základě níž by žalovaný byl povinen se žalobci omluvit dopisem doručeným žalobci podepsaným členy představenstva žalovaného, jehož text je výslovně uveden v rozsudku soudu prvního stupně, není podle ustanovení přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k povaze rozhodnutí o organizační změně jako jednoho z předpokladů pro platnost výpovědi podle ustanovení srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2002, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2012, sp. zn. ; k otázce výlučného oprávnění zaměstnavatele rozhodnout, který zaměstnanec se stal v důsledku rozhodnutí o organizační změně nadbytečným srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2003, sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 11/2004 v časopise Soudní judikatura; ke splnění předpokladů pro podání výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení , zejména k otázce nadbytečnosti zaměstnance a příčinné souvislosti mezi nadbytečností zaměstnance a rozhodnutím zaměstnavatele o organizační změně, a k výběru zaměstnance, který je nadbytečným, srov. při obdobné právní úpravě v předchozím například rozsudek býv. Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 1968, sp. zn. , uveřejněný pod č. 57/1968 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 1998, sp. zn. , uveřejněný pod č. 11/1999 v časopise Soudní rozhledy, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2004, sp. zn. , uveřejněný pod č. 54/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2012, sp. zn. , uveřejněného pod č. 24/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; k otázce, zda přijetí organizačního opatření směřovalo k dosažení změny úkolů zaměstnavatele, technického vybavení, snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo jiné organizační změny, anebo zda podle svého obsahu nebo účelu směřovalo k jinému cíli, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2004, sp. zn. , uveřejněný pod č. 54/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; k otázce dokazování skutkových tvrzení o diskriminaci ve věcech pracovních ve smyslu ustanovení srov. právní názor uvedený v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. , uveřejněném pod č. 108/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo v odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. ] a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.

Poukazuje-li dovolatel - ve prospěch svého opačného názoru - na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 8. 2012, sp. zn. , ze dne 11. 7. 2016, sp. zn. a ze dne 23. 5. 2012, sp. zn. , přehlíží, že soudy v jím zmiňovaných věcech vycházely z jiného skutkového stavu, než je dán v projednávané věci, a že proto právní závěry přijaté v uvedených rozhodnutích na posuzovanou věc nedopadají.

Žalobce výslovně napadl rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu, tedy i ve výrocích o náhradě nákladů řízení.

Podle ustanovení je dovolání přípustné též proti akcesorickým výrokům rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se odvolací řízení končí, včetně výroků o nákladech řízení (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). I pro tyto akcesorické výroky ovšem platí, že dovolatel je povinen v dovolání vymezit, které z hledisek přípustnosti dovolání uvedených v považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání, stejně jako v případě meritorního výroku, nepostačuje pouhá citace Ve vztahu k výroku o náhradě nákladů řízení státu (výrok II.) a k výrokům o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok III. a IV.) však dovolání neobsahuje způsobilé vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení [dovolatel vůbec nevylíčil, proč považuje dovolání proti výrokům o náhradě nákladů řízení za přípustné z hledisek uvedených v ustanoveních až (srov. například odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)] ani dovolacího důvodu ve smyslu ustanovení a 3 Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce směřující proti těmto výrokům rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení věty první rovněž odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 5. října 2017

JUDr. Mojmír Putna

předseda senátu