Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3293/2017-459

20 Cdo 3293/2017-459

U S N E S E N Í

Českomoravské záruční a rozvojové banky, a. s

T. R.

, P., zastoupené JUDr. Jiřím Matznerem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem v Praze 2, Anny Letenské č. 34/7, pro 500 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 2. 2017, č. j. -395, takto:

Dovolání

se odmítá

.

Stručné odůvodnění ( ) :

Nejvyšší soud dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 2. 2017, č. j. -395, podle ustanovení věty první , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „ “, odmítl, neboť dovolání nesplňuje obligatorní náležitosti dovolání uvedené v ustanovení , když především neobsahuje údaj o tom, v čem přesně dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.

Dovolatelka jako předpoklad přípustnosti dovolání podle ustanovení označila skutečnost, že dovoláním napadené usnesení „závisí na vyřešení právní otázky, která má být, podle názoru povinné, dovolacím soudem posouzena jinak“. Z obsahu dovolání je dále zřejmé, že podle mínění dovolatelky by dovolací soud měl právní otázku posoudit jinak než soud odvolací. Dovolatelka však patrně přehlédla, že takový předpoklad přípustnosti dovolání ustanovení neobsahuje. Poslední ze čtyř zakotvených předpokladů přípustnosti dovolání, tj. „má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“, oproti očekávání dovolatelky míří pouze na případ právní otázky vyřešené dovolacím soudem v jeho dosavadní rozhodovací praxi, od jejíhož řešení by se měl odklonit (posoudit tuto otázku jinak), a nikoli na případ, jak se mylně domnívá dovolatelka, že má dovolací soud posoudit jinak otázku vyřešenou soudem odvolacím. I kdyby dovolatelka uplatnila čtvrtý z předpokladů přípustnosti vymezených v ustanovení , musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatelky) dovolací soud odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. , a usnesení ze dne 28. listopadu 2013, sp. zn. ). Tomuto požadavku dovolatelka nedostála, neboť judikaturu (přitom nebyla povinna uvést konkrétní spisovou značku rozhodnutí dovolacího soudu - srovnej nález Ústavního soudu ze dne 21. 12. 2016, sp. zn. ) od níž by se měl odchýlit, neuvedla.

K námitce dovolatelky, že exekuční titul, tj. rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 20. 12. 2010, č. j. -232, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 11. 2012, č. j. -321, byl vydán soudy, jejichž soudce má za podjaté, byla uplatněna námitka existence vad nalézacího řízení, přičemž Nejvyšší soud již například v rozhodnutí ze dne ze dne 23. 3. 2011, sp. zn. , konstatoval, že případné vady nalézacího řízení se do řízení o výkon rozhodnutí (exekučního řízení) nepřenášejí. Okolnost, že soudní řízení, jež předcházelo vydání k exekuci navrženého rozhodnutí, bylo postiženo vadou, nezakládá současně vadu řízení o výkon takového rozhodnutí. Nadto platí, že i kdyby bylo samotné exekuční řízení postiženo procesní vadou, pak jí by se mohl dovolací soud zabývat toliko v případě přípustnosti dovolání (srov. věta druhá ).

S přihlédnutím k výsledku dovolacího řízení není návrh dovolatelky na odklad vykonatelnosti a právní moci napadeného usnesení [ ] důvodný, přičemž dovolací soud v tomto případě nevydává zvláštní zamítavé rozhodnutí (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [ a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. 10. 2017

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.

předsedkyně senátu