Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2973/2017

30 Cdo 2973/2017-314

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobkyně DŘEVOPROFIT Příbram s.r.o., identifikační číslo osoby 26473593, se sídlem v Příbrami, K Podlesí 539, zastoupené JUDr. Dagmar Říhovou, advokátkou se sídlem v Příbrami, 28. října 184, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 3. 2017, č. j. -297, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Žalobkyně se v řízení na žalované domáhala částky 7 576 688,38 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody, která jí měla vzniknout nesprávným úředním postupem spočívajícím v průtazích v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , v němž se domáhala vůči České pojišťovně, a. s., výplaty pojistného plnění za vzniklou škodu.

Městský soud v Praze jako soud odvolací výrokem I napadeného rozsudku potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 4. 8. 2016, č. j. -274, kterým byla zamítnuta žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku ve výši 7 576 688,38 Kč s příslušenstvím (výrok I rozsudku soudu prvního stupně), a jímž bylo žalobkyni uloženo zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení 1 800 Kč (výrok II rozsudku soudu prvního stupně). Odvolací soud dále výrokem II napadeného rozsudku rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení 300 Kč.

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II bod 2 a čl. VII ), dále jen „ “, odmítl.

Otázka existence příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem státu a vznikem škody spočívající v zaplaceném úroku z úvěru nemůže založit přípustnost dovolání podle , neboť ohledně ní nepředstavuje rozsudek odvolacího soudu jiné řešení, než jakého bylo dosaženo v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud odvolací soud dospěl k závěru, že bezprostřední příčinnou vzniku škody byl postoj České pojišťovny, a. s., která odmítla žalobkyni vyplatit celé požadované pojistné plnění, a nikoliv nesprávný úřední postup soudu spočívající v průtazích v řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 4. 2011, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 82/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud přitom neshledal žádného důvodu, a to ani po zvážení argumentace žalobkyně, se od své ustálené judikatury odchýlit.

Žalobkyně dále neuvádí, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání pro další otázky (příčinná souvislost mezi škodou spočívající v ušlém zisku a nesprávným úředním postupem státu, porušení prevenční povinnosti ze strany žalobkyně, existence škody v podobě ušlého zisku), které jsou v dovolání uvedeny. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání pro každý dovolací důvod vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné; pouhá kritika právního posouzení odvolacího soudu ani citace (části) textu ustanovení nepostačují (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. ). Dovolání tak v této části trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a Nejvyššímu soudu nezbylo, než je odmítnout.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř)

Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.

V Brně 25. října 2017JUDr. Pavel Simonpředseda senátu