Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 2380/2017

21 Cdo 2380/2017-172

U S N E S E N Í

Českomoravské stavební spořitelny, a.s.

L. Z.

, zastoupenému Mgr. Rostislavem Částkou, advokátem se sídlem v Nejdku, Limnická č. 1246, o soudní prodej zástavy, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. , o dovolání zástavního dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 10. ledna 2017, č. j. -143, takto:

Dovolání zástavního dlužníka

se odmítá

.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání zástavního dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 1. 2017, č. j. -143, není podle ustanovení přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.

Judikatura soudů dospěla k závěru, že v řízení o soudním prodeji zástavy jako první fázi soudního prodeje zástavy soud zkoumá pouze to, zda zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě, jejíž prodej navrhuje, a kdo je zástavním dlužníkem, a že tyto rozhodné skutečnosti nemusí být v řízení o soudním prodeji zástavy prokázány (postaveny najisto); pro nařízení prodeje zástavy postačuje, budou-li listinami nebo jinými důkazy osvědčeny, tedy jeví-li se z předložených listin nebo jiných důkazů alespoň jako pravděpodobné; jiné (další) skutečnosti, např. promlčení zástavního práva nebo zánik zajištěné pohledávky, nejsou pro rozhodnutí o žalobě o soudní prodej zástavy právně významné (srov. například právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 2004, sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 37/2005 Sbírky soudních rozhodnutích a stanovisek, v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 58/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2011, sp. zn. , nebo v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. ). Soud v řízení o soudním prodeji zástavy při zkoumání, zda bylo ve smyslu ustanovení věty první , o zvláštních řízeních soudních (do 31. 12. 2013 ) doloženo zástavní právo k zástavě, přihlíží též k důvodu neplatnosti smluv, avšak - jak vyplývá z povahy řízení o soudním prodeji zástavy jakožto první fáze soudního prodeje zástavy - jen tehdy, vyšel-li z obsahu smlouvy nebo jinak za řízení najevo (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 11.

2010, sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 113/2013 v časopise Soudní judikatura), a obdobná úvaha platí i při zkoumání toho, zda byla doložena zástavním právem zajištěná pohledávka (má-li být právním titulem zajištěné pohledávky smlouva).

To, že důvod neplatnosti smlouvy vyšel z jejího obsahu nebo jinak za řízení najevo, znamená, že je z obsahu spisu zřejmý, evidentní, nevzbuzující pochybnosti, že jej nelze věrohodně zpochybnit tvrzeními účastníků a že nevyžaduje potřebu provádění dokazování ke sporným tvrzením účastníků týkajícím se platnosti smlouvy, neboť povaha řízení o soudním prodeji zástavy, určená okruhem v řízení posuzovaných okolností uvedených v ustanovení větě první , o zvláštních řízeních soudních, neumožňuje soudu provést dokazování k takovým sporným tvrzením (srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2011, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2014, sp. zn. ).

Zajišťovaná pohledávka musí být v zástavní smlouvě identifikována dostatečně určitě, tj. tak, aby nebyla zaměnitelná s jinou pohledávkou zástavního věřitele za stejným dlužníkem a aby tak účastníkům zástavní smlouvy bylo zřejmé, jaká pohledávka se zástavním právem zajišťuje (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. , nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2007, sp. zn. ). Požadavek identifikace zajištěné pohledávky lze mít za splněný, je-li v zástavní smlouvě charakterizována zejména vymezením předmětu plnění, osoby věřitele a osobního dlužníka, případně právního důvodu, a to natolik nepochybně, aby bylo zjistitelné, jaká pohledávka je předmětem zajištění, a aby ji nebylo možno zaměnit s pohledávkou jinou (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2005, sp. zn. , uveřejněného pod č. 14/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). I kdyby zajišťovaná pohledávka nebyla v zástavní smlouvě označena dostatečně přesně a bylo by proto třeba pokusit se pomocí výkladu projevu vůle uvedeného ve smlouvě o odstranění takové nejasnosti, nebylo by možné k tomu potřebné skutečnosti zjišťovat v řízení o soudním prodeji zástavy jako první fázi soudního prodeje zástavy (srov. například odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2013, sp. zn. ).

Na přípustnost dovolání v daném případě nelze důvodně usuzovat ani z námitky dovolatele o „vlivu běhu insolvenčního řízení na plnění ze zástavy, když jedním ze zástavců je i osobní dlužník, který je v úpadku“. Zahájení insolvenčního řízení samo o sobě nebrání tomu, aby byl nařízen výkon rozhodnutí postihující majetek, který patří do majetkové podstaty dlužníka – úpadce (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26.2.2001, sp.zn. , uveřejněné pod č. 69/2001Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Přípustnost dovolání podle ustanovení nemůže založit ani námitka dovolatele o „šikanózním jednání zástavního věřitele, respektive jeho jednání v rozporu s dobrými mravy“. Zástavní právo má - jak vyplývá z ustanovení , , , 2 a 3 , , ve znění pozdějších předpisů, účinného do 31. 12. 2013 – v první řadě funkci zajišťovací; zabezpečuje pohledávku zástavního věřitele již od okamžiku svého vzniku, vede (motivuje) dlužníka k tomu, aby pohledávku zástavního věřitele dobrovolně splnil, a zástavnímu věřiteli poskytuje jistotu, že se bude moci uspokojit ze zástavy, nebude-li jeho pohledávka řádně a včas splněna. Nebyla-li pohledávka zástavního věřitele řádně a včas splněna, uplatní se uhrazovací funkce zástavního práva; zástavní věřitel je oprávněn uspokojit se ze zástavy, aniž by musel spoléhat na to, že se domůže úhrady své pohledávky z majetku dlužníka. Je zcela ponecháno na vůli zástavního věřitele, zda se bude domáhat uspokojení zajištěné pohledávky po dlužníkovi ze zajištěné pohledávky nebo po zástavním dlužníku, stejně jako to, kterou z více zástav si vybere k realizaci svého práva. Postup zástavního věřitele, který podá žalobu na soudní prodej zástavy proti zástavnímu dlužníku - zástavci, proto nemůže být v rozporu s dobrými mravy. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2002, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. ).

Do potvrzujícího výroku o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a do výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení není dovolání zástavního dlužníka proti usnesení odvolacího soudu vzhledem k ustanovení přípustné, neboť těmito výroky bylo rozhodnuto o peněžitém plnění (náhradě nákladů řízení) nepřevyšujícím 50.000,- Kč (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013 sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání zástavního dlužníka podle ustanovení věty první odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu mezi zástavní věřitelkou a zástavním dlužníkem se v řízení o soudním prodeji zástavy jako první fázi soudního prodeje zástavy nerozhoduje [srov. nález Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2007,

sp. zn. , v němž Ústavní soud přijal právní názor, že je porušením práva na soudní ochranu ( d) a principu rovnosti účastníků řízení ( d), je-li v řízení o soudním prodeji zástavy ( až 200za , ve znění účinném do 31. 12. 2013, s účinností od 1. 1. 2014 jde o , o zvláštních řízeních soudních) současně s vyhovujícím výrokem o nařízení prodeje zástavy rozhodnuto i o nákladech řízení. V souladu s požadavkem spravedlnosti naopak je, aby o nákladech řízení bylo v takovém případě rozhodnuto až v rámci vykonávacího řízení, tedy poté, co bude postaveno najisto, zda bylo v řízení o soudním prodeji zástavy rozhodnuto po právu (srov. též nález Ústavního soudu ze dne 12. 8. 2014, sp. zn. , nebo nález Ústavního soudu ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. )].

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. října 2017

JUDr. Mojmír Putnapředseda senátu