Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 4287/2017-112

20 Cdo 4287/2017-112

U S N E S E N Í

MONETA Money Bank, a. s.

M. K.

, zastoupenému Mgr. Martinou Vévodovou, advokátkou se sídlem v Olomouci, Slovenská č. 539/12, pro 106 048 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 17. května 2017, č. j. -66, takto:

Dovolání povinného

se odmítá

.

Stručné odůvodnění ( ):

Okresní soud v Olomouci usnesením ze dne 15. prosince 2010, č. j. -24, nařídil exekuci podle vykonatelného a pravomocného platebního rozkazu vydaného Okresním soudem v Olomouci dne 14. září 2009, č. j. -33 (dále též „exekuční titul“), k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 106 048 Kč s 0,1 % úrokem z prodlení za každý den prodlení od 3. dubna 2009 do zaplacení, dále částky 61 036 Kč a pro náklady předcházejícího řízení ve výši 35 096,70 Kč a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, provedením exekuce pověřil soudního exekutora Mgr. Ing. Radima Opletala, Exekutorský úřad v Olomouci.

K odvolání povinného Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 17. května 2017, č. j. -66, potvrdil usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 27. února 2017, č. j. -51, kterým tento soud zamítl návrh povinného na částečné zastavení exekuce doručený pověřenému soudnímu exekutorovi dne 12. prosince 2016. Dospěl mimo jiné k závěru, že případné vady nalézacího řízení již nelze hojit v řízení exekučním. Nelze se tudíž zabývat nesouhlasem povinného s částí povinnosti uložené mu exekučním titulem, konkrétně s úroky z prodlení. Dodal, že podání exekučního návrhu není výkonem práva ve smyslu ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“). Je tudíž vyloučeno, aby provádění exekuce bylo posuzováno z pohledu zmiňovaného ustanovení.

Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, ve kterém namítá, že dovolací soud nesprávně posoudil výši vymáhaných úroků z prodlení, vyplývající ze smlouvy o úvěru, mající charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru, když tato výše je v rozporu zejména s ustanovením obč. zák., stejně jako s ustanovením , kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle , a ujednání smluvních stran ohledně zmíněných úroků je absolutně neplatné podle ustanovení obč. zák. Oprávněná tak nemá na tyto úroky podle hmotného práva nárok a exekuční řízení by ohledně nich mělo být částečně zastaveno. V této souvislosti odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky Tábor ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 83/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 17. května 2017, č. j. -66, změnil.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném do 31. prosince 2013 (srov. část první, čl. II, bod 7. a část první, čl. II, bod 2. ) - dále jen „o. s. ř“, a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné podle ustanovení , neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.

Námitkou, že odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) nevzal v úvahu výši příslušenství pohledávky a že úrok z prodlení 0,1 % za každý den prodlení od 3. dubna 2009 do zaplacení z částky 106 048 Kč je v rozporu se zákonem, dovolatel zpochybňuje věcnou správnost exekučního titulu. Exekuční soud však není oprávněn věcně přezkoumávat exekuční titul, na podkladě kterého je exekuce vedena, protože je jeho obsahem vázán a je povinen z něj vycházet (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. července 2008, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. srpna 2008, sp. zn. , usnesení ze dne ze dne 25. října 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2010, sp. zn. ). Měl-li dovolatel za to, že úrok z prodlení je v rozporu s ustanovením § 3 odst. 1 obč. zák., mohl tuto námitku uplatnit v nalézacím řízení, v exekučním řízení se jí již nelze zabývat. Již například v usnesení ze dne 28. listopadu 2002, sp. zn. , Nejvyšší soud formuloval závěr, že z hlediska případné existence rozporu s dobrými mravy lze posuzovat pouze výkon práv a povinností (formou právních úkonů či faktického chování) účastníků občanskoprávních vztahů, nikoli správnost rozhodnutí soudu; to je aktem aplikace práva, v jejímž rámci právě soud - v nalézacím řízení - posuzuje, zda k případnému rozporu s morálními pravidly při výkonu práv a povinností v hmotněprávních vztazích došlo. Podání návrhu na nařízení exekuce není výkonem práva ve smyslu obč. zák., nýbrž využitím možnosti poskytnuté oprávněnému procesním předpisem ( ) pro případ, že povinnost uložená exekučním titulem vydaným v nalézacím řízení nebyla splněna dobrovolně.

S ohledem na výše uvedené proto Nejvyšší soud dovolání povinného podle ustanovení věty první odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [ a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. 10. 2017

JUDr. Zbyněk Poledna

předseda senátu