Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 3219/2017

32 Cdo 3219/2017-501

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně CHOVSERVIS a.s., se sídlem v Hradci Králové, Slezské Předměstí, Zemědělská 897/5, PSČ 500 03, identifikační číslo osoby 46505008, zastoupené JUDr. Milanem Jelínkem, advokátem se sídlem v Praze, Sokolovská 5/49, proti žalované Otto Haug, GmbH, se sídlem ve Stuttgartu, Franz-Wachter-Straße 19, D-70188, Spolková republika Německo, identifikační číslo DE 147808835, zastoupené Mgr. Alicí Kubíčkovou, LL.M., advokátkou se sídlem v Praze, Za Poříčskou bránou 375/22, o zaplacení 1 963 557 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 42 EVCm 1/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 11. 2016, č. j. -458, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 19 118 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce JUDr. Milana Jelínka.

O d ů v o d n ě n í :

Žalovaná podala dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil (v pořadí druhý ve věci) rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 9. 2015, č. j. 42 EVCm 1/2011-424, v napadeném vyhovujícím výroku ve věci samé, jímž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni 1 798 207,19 Kč s příslušenstvím [výrok pod bodem I. a)], změnil ho ve výroku o nákladech řízení tak, že uložil žalované zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 299 843,95 Kč [výrok pod bodem I. b)] a uložil žalované zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 46 185,21 Kč [výrok pod bodem II.].

Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm – v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – podle ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (dále jen „ “).

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně popsal, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , jež je – stejně jako níže uvedená rozhodnutí – veřejnosti k dispozici in www.nsoud.cz), přičemž musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Tomuto zákonnému požadavku na vymezení přípustnosti dovolání však dovolatelka nedostála, vytýká-li odvolacímu soudu, že se v důsledku nesprávného výkladu a aplikace , obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, založil-li (a stejně tak i soud prvního stupně) napadené rozhodnutí na úvaze, že pouhá shoda hodnoty pohledávky žalobkyně a výše platby ze strany žalované je důvodem k započtení této platby na danou pohledávku, a nikoli na nejdříve splatný dluh žalované, jak požadovala tehdejší právní úprava (a jak tvrdí i dovolatelka). Dovolatelka však žádnou judikaturu Nejvyššího soudu, od které se měl odvolací soud odchýlit při posuzování, na jaký její závazek byla jí poskytnutá platba ve výši 1 151 400 Kč určena, neuvádí. Dovolatelka argumentuje pouze usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. (uveřejněným v časopise Soudní judikatura č. 12, ročník 2004, pod číslem 230), a usnesením téhož soudu ze dne 26. 6. 2008, sp. zn. , na která ovšem odkazuje v odůvodnění napadeného rozsudku odvolací soud na podporu svého právního názoru o započtení předmětného plnění na fakturu číslo 920700256 podle obch. zák. Nejvyšší soud nepřisvědčil názoru dovolatelky o možnosti vyvození opačného názoru z uvedených rozhodnutí, jelikož ani v jednom z nich není vyjádřeno, že je-li placena částka rovnající se výši částky jedné z více faktur, nelze takovou platbu vyložit jako určení dlužníka, na který závazek plní. Dospěl-li proto odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že poskytnutím platby ve výši 1 151 400 Kč žalovaná v souladu s obch. zák. určila, že jde o platbu na fakturu číslo 920700256 znějící na shodnou výši částky, od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se při řešení dovolatelkou formulované otázky neodchýlil.

Jedním z předpokladů přípustnosti dovolání podle je i to, že v dovolání vymezenou otázku odvolací soud řešil a že jeho rozhodnutí na jejím řešení závisí, jinak řečeno, že je pro napadené rozhodnutí určující (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. ). Tak tomu však v souzené věci není v případě druhé formulované otázky, kdy dovolatelka namítá, že se odvolací soud v druhém odvolacím řízení neřídil závazným právním názorem ohledně způsobu započtení určitých sporných pohledávek, který zaujal v usnesení ze dne 20. 11. 2014, č. j. -326, jímž zrušil v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Z tohoto důvodu nemohla ani druhá dovolatelkou předestřená otázka přípustnost dovolání podle založit. V případě tvrzeného nesprávného postupu odvolacího soudu by mohlo jít o vadu řízení. I kdyby však odvolací soud řízení vytýkanou vadou zatížil, nemohla by tato námitka přípustnost dovolání založit; podle věty druhé totiž odvolací soud přihlíží k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jen je-li dovolání přípustné (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. , ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. , ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. , a ze dne 15. 9. 2015, sp. zn. ).

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), odmítl dovolání proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu jeho potvrzujícího výroku ve věci samé podle pro nepřípustnost.

Dovolatelka podala dovolání výslovně proti všem výrokům rozsudku odvolacího soudu, tedy i proti výrokům o nákladech řízení.

Pokud dovolatelka směřuje dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech za řízení před soudy obou stupňů, nevyhovuje v této části požadavkům na obligatorní náležitosti dovolání stanoveným v , neboť zcela postrádá jakoukoliv argumentaci, natož pak vymezení příslušné právní otázky ve smyslu V této části dovolání se tudíž nelze jeho přípustností vůbec zabývat. Vytýkaný nedostatek dovolání nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. větu první ), dovolatelce uplynula. Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu v části, v níž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení. Nejvyšší soud proto dovolání ve zbývajícím rozsahu odmítl podle pro vady.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. větu druhou ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 16. 10. 2017

JUDr. Miroslav G a l l u spředseda senátu