Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 1685/2017-213

32 Cdo 1685/2017-213

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně Pražská energetika, a. s.,se sídlem v Praze 10, Na Hroudě 1492/4, identifikační číslo osoby 60193913, proti žalované Casa Italia s. r. o., se sídlem v Praze 8, Křižíkova 73/393, identifikační číslo osoby 25131982, zastoupené Mgr. et Mgr. Yvonnou Paikrovou, advokátkou se sídlem v Táboře, Tyršova 521, o zaplacení částky 358 650 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 10. 2016, č. j. -180, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze k odvolání žalované v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a III. (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání (výslovně proti všem jeho výrokům), v němž co do přípustnosti odkazuje na ustanovení (dále též jen „ “) s tím, že podle jejího názoru dovolání proti napadenému rozsudku je přípustné, neboť „jím bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně a zároveň napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, otázky, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena a otázky, která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně“. Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm - v souladu s bodem 7. článku II, přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. článku II, přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - podle ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013.

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle ustanovení v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Dovolatelka co do přípustnosti dovolání uvedla, že dovolání proti napadenému rozsudku je přípustné, neboť „jím bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně a zároveň napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, otázky, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena a otázky, která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně“. Takové vymezení přípustnosti se však navzájem vylučuje, a proto není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení Z povahy věci vyplývá, že v konkrétním případě může být splněno vždy pouze jedno ze zákonem stanovených kritérií přípustnosti dovolání - splnění jednoho kritéria přípustnosti dovolání vylučuje, aby současně pro řešení téže otázky bylo naplněno kritérium jiné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. , které je veřejnosti k dispozici, stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na jeho webových stránkách; ústavní stížnost proti tomuto rozhodnutí Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. , rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejnosti k dispozici na jeho webových stránkách).

Z hlediska způsobilosti založit přípustnost dovolání je právně bezvýznamné tvrzení, že napadeným rozhodnutím bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně. Dovolatelka - ač zastoupena advokátkou - patrně přehlédla, že podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2013 přípustnost dovolání nezakládá pouhá skutečnost, že dovolání směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [jako tomu bylo podle ustanovení ve znění účinném do 31. 12. 2012]. Nadto v projednávané věci odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil, nikoli změnil.

Namítá-li dovolatelka, že v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena „otázka přenesení odborné odpovědnosti za měřící zařízení z dodavatele na odběratele formou ustanovení dodacích podmínek, zvláště za situace, kdy dodavatel a vlastník v jedné osobě provádí pravidelné kontroly měřícího zařízení a v případě zjištění jakékoliv nesrovnalosti provádí kontrolu ampérmetrem“, přičemž uvádí, že „pokud by i na daném elektroměru byl prováděn odběr, musel by to odborný zaměstnanec dodavatele zjistit mnohem dříve“, zakládá kritiku příslušných právních závěrů odvolacího soudu na své vlastní verzi skutkového stavu věci, odlišné od skutkových zjištění a závěrů, na nichž je pro ni nepříznivé právní posouzení založeno. Ve skutečnosti tak nezpochybňuje správnost právního posouzení, nýbrž správnost zjištěného skutkového stavu věci, který v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od 1. 1. 2013 v žádném ohledu zpochybnit nelze (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. , a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. ). Odvolací soud založil své rozhodnutí na zjištění, že povinnosti pečovat o měřící zařízení a sledovat jeho řádný chod a povinnost veškeré závady hlásit neprodleně, nejpozději do tří dnů, dodavateli elektřiny žalovaná převzala v dodacích podmínkách, které jsou součástí uzavřené smlouvy č. 00070703 ze dne 5. 2. 1998, a že plnění těchto povinností žalovanou nebylo v řízení zjištěno.

Nejvyšší soud proto dovolání směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé podle ustanovení odmítl pro vady.

Dovolatelka výslovně napadla rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu. Dovolání proti výrokům o nákladech řízení není přípustné vzhledem k ustanovení , poněvadž výše nákladů řízení, k jejichž úhradě byla žalovaná zavázána za řízení před soudem prvního stupně (18 761,14 Kč) a za odvolací řízení (600 Kč), nepřevyšuje částku 50 000 Kč (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013, sen. zn. , a ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. ).

Nejvyšší soud proto dovolání v této části podle ustanovení odmítl jako nepřípustné.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení větu druhou ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. 9. 2017

JUDr. Hana G a j d z i o k o v á

předsedkyně senátu