Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 2540/2017-216

Zmenené rozhodnutím 22 Cdo 2540/2017-237
„22 Cdo 2540/2017-237 U S N E S E N Í a) M. N. a b) B. N. , obou zastoupených Mgr. Martinem Vovsíkem, advokátem se sídlem v Plzni, Malá 43/6, proti žalovanému L. Š. , o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu Plzeň-sever pod sp. zn. 7 C 242/2015, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 3. 2017, č. j. 18 Co 526/2016-170, takto: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2017, č. j. 22 Cdo 2540/2017-216, se doplňuje o výrok III. o nákladech dovolacího řízení takto: III. Žalobkyně jsou povinny zaplatit společně a nerozdílně žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 10 000 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku."

22 Cdo 2540/2017-216

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Odůvodnění:

Okresní soud Plzeň-sever („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26. 8. 2016, č. j. -111, zamítl návrh na určení, že zemřelá B. N. (dále také „právní předchůdkyně žalobkyň“), naposledy bytem v L., byla ke dni svého úmrtí 5. 10. 2012 vlastnicí pozemku v k. ú. a obci L., který je specifikován v geometrickém plánu, vyhotoveném společností Dankovič geodetická kancelář s. r. o. a odsouhlaseném K. ú. pro P. k., K. p. P. (výrok I.). Dále uložil žalobkyním povinnost zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 20 323,20 Kč (výrok II).

Soud prvního stupně zjistil, že sporný pozemek, jehož zapsaným (knihovním) vlastníkem je v současnosti žalovaný, byl v minulosti veden k. ú. jako součást pozemku. V roce 2000 právní předchůdkyně žalobkyň koupila pozemek, přičemž se spolu s tímto pozemkem ujala rovněž držby předmětného pozemku; o tom, že není jeho skutečnou vlastnicí, se dozvěděla nejdříve 22. 2. 2011. Po její smrti v roce 2012 nabyly vlastnické právo k pozemku žalobkyně; vlastníkem předmětného pozemku se stal v roce 2013 žalovaný, a to na základě usnesení o příklepu Exekutorského úřadu Praha 4 ze dne 27. 11. 2013, č. j. 095 Ex 668/11/Ú09-159, a usnesení o příklepu Exekutorského úřadu Praha-město z 24. 4. 2014, č. j. 108 Ex 8750/05.

Po právní stránce soud prvního stupně dospěl k závěru, že ačkoli zjištěné skutečnosti svědčí o vydržení ze strany právní předchůdkyně žalobkyň, žalobě nelze vyhovět, neboť žalobkyně nemají na určení vlastnického práva naléhavý právní zájem ve smyslu , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), neboť originárně nabyté vlastnické právo žalovaného se prosadí bez ohledu na vlastnické vztahy před okamžikem rozhodnutí o příklepu.

Krajský soud v Plzni, jako soud odvolací, rozsudkem ze dne 8. 3. 2017, č. j. -170, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že určil, že právní předchůdkyně žalobkyň B. N., byla ke dni úmrtí vlastnicí předmětného pozemku (výrok I.), a uložil žalovanému, aby nahradil žalobkyním na nákladech řízení před soudem prvního stupně 28 716 Kč a na nákladech odvolacího řízení 15 164 Kč (výrok II.).

Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně, neztotožnil se však s právním hodnocením věci. Posouzení právního stavu, který panoval v době úmrtí právní předchůdkyně žalobkyň, žádným způsobem nezasáhne do právního postavení žalovaného, žalobkyně se proto mohou domáhat určení vlastnického práva i v případě, že samy již vydání věci žádat nemohou; viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2007, sp. zn. .

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podává žalovaný – dále také „dovolatel“ – dovolání, jehož přípustnost opírá o , , ve znění pozdějších předpisů (dále „ “). Tvrdí, že napadené rozhodnutí závisí „na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jakož i otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. V neposlední řadě pak měla být právní otázka vyřešená odvolacím soudem jinak.“ Důvodem podání dovolání je nesprávné právní posouzení věci ( ).

Namítá, že žalobkyně nemají na určení vlastnického práva naléhavý právní zájem, neboť nemůže dojít ke změně jejich právního postavení. Odkazuje na judikaturu dovolacího soudu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2006, sp. zn. ), podle které věc nabytá příklepem v exekučním řízení přechází na vydražitele bez ohledu na to, byl-li skutečným vlastníkem věci povinný; skutečný vlastník věci se může bránit vylučovací žalobou. Dále namítá, že odvolací soud se nezabýval otázkou, je-li dovolatel v tomto sporu pasivně legitimován; jestliže žaloba řeší právní vztahy minulé a neovlivní tak současný právní stav, měla by směřovat spíše proti tehdejším vlastníkům. Rovněž tvrdí, že odvolací soud porušil dovolatelovo právo na spravedlivý proces a princip apelace, když přistoupil ke změně prvostupňového rozhodnutí (vyhověl žalobě) přesto, že soud prvního stupně se věcí samou vůbec nezabýval a žalobu zamítl výhradně z procesních důvodů. Upozorňuje, že pozemek nemůže být předmětem rozhodnutí, neboť není takto zapsán v katastru nemovitostí. Není ani spravedlivé, aby dovolatel, který vznik sporu žádným způsobem nezapříčinil, platil náklady řízení žalobkyním. Požaduje napadené rozhodnutí změnit tak, že žaloba se zamítá, případně rozhodnutí zrušit a věc vrátit odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalobkyně se k dovolání nevyjádřily.

Po zjištění, že dovolání je přípustné podle , že je uplatněn dovolací důvod uvedený v a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména a ), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání je důvodné.

Dovolání je přípustné, neboť odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu v otázce posouzení existence naléhavého právního zájmu na určení vlastnického práva předchůdce ke dni úmrtí v případě, že po úmrtí nastaly právní skutečnosti, které bez ohledu na to, že předchůdce vlastníkem byl, vlastnictví žalobce vylučují.

Přestože – jak uvedl odvolací soud – určení vlastnického práva ke dni úmrtí právní předchůdkyně žalobkyň by nemělo dopad na právní postavení žalovaného (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2004, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní rozhledy č. 12/2004, str. 452) a pojmově by tak přicházelo v úvahu, v účinném znění podmiňuje úspěch určovací žaloby naléhavým právním zájmem žalobce.

Podle určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

Podle ustálené judikatury obecných soudů naléhavý právní zájem o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 53/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 1997, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 21, r. 1997). To znamená, že u žalobce musí jít buď o právní vztah (právo) již existující (alespoň v době vydání rozhodnutí) nebo o takovou jeho procesní, případně hmotněprávní situaci, v níž by objektivně v již existujícím právním vztahu mohl být ohrožen; případně pro své nejisté postavení by mohl být vystaven konkrétní újmě (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 6. 2000, sp. zn. , publikovaný v časopise Soudní rozhledy č. 8/2000, nebo nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 35/95 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).

Nicméně příklepem v dražbě spolu se zaplacením nejvyššího podání a převzetím vydražené věci vydražitelem po udělení příklepu dochází k přechodu vlastnického práva k vydražené věci na vydražitele, i když povinný nebyl vlastníkem dražené věci a její vlastník o probíhajícím výkonu rozhodnutí nevěděl (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2004, sp. zn. , uveřejněný v časopise Právní rozhledy č. 7/2004, str. 268, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. ).

Přiměřeně lze poukázat na názor, který v této souvislosti vyslovil v souvislosti s restitučním nárokem velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 15. 10. 2008, sp. zn. , publikovaném pod č. 41/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Podle tohoto rozhodnutí Nejvyšší soud mnohokráte připomněl, že stanoví-li speciální zákon určité podmínky a postup pro uplatnění nároku na vydání věci, nemohou být ignorovány; hledat řešení v obecném právním předpisu ať již formou požadavku na vydání věci ve smyslu č. (nyní jde o č. - o. z.), nebo formou požadavku na určení, zda tu právo neb právní vztah je či není ( ), lze pouze tehdy, chybí-li úprava v zákoně zvláštním (srov. např. závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 5. 8. 1998, sp. zn. ); taková speciální právní úprava však v daném případě nechyběla. Obdobně pak Nejvyšší soud důvodnost žaloby o taková určení vlastnictví právních předchůdců žalobců posuzoval např. ve věci sp. zn. , v níž byla proti jeho rozhodnutí podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud usnesením z 31. 1. 2008, sp. n. odmítl.

Odvolací soud opřel svůj právní názor o starší judikaturu dovolacího soudu, výslovně o rozsudek ze dne 16. 4. 2007, sp. zn. ; právní názor tam uvedený byl však zmíněným rozhodnutím velkého senátu sp. zn. překonán (rozhodnutí ve věci sp. zn. je v rozsudku velkého senátu výslovně uvedeno).

V nyní souzené věci nemůže bez požadovaného určení dojít k ohrožení práva žalobkyň, neboť nabyl-li žalovaný vlastnické právo ke spornému pozemku originárním způsobem, vlastnické právo žalobkyň zaniklo i v případě, že by jim ke dni usnesení o příklepu skutečně svědčilo; k obraně měly jiný prostředek, a to excindační žalobu. Jestliže byla právní předchůdkyně žalobkyň ke dni úmrtí vlastnicí pozemku, jehož vlastníkem se později stala třetí osoba, která jej nabyla ve veřejné dražbě, nemají žalobkyně – dědičky předchůdkyně – naléhavý právní zájem na určení, že pozemek byl ve vlastnictví zůstavitelky ke dni jejího úmrtí. Spor o takové vlastnictví by mohl přinést jen „akademický“ výsledek a zbytečně by zatěžoval účastníky a soudy.

Ostatní otázky přípustnost dovolání nezakládají. Otázku pasivní legitimace nalézací soudy vyřešily v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, podle které naléhavý právní zájem nemůže být dán, jestliže žaloba o určení vlastnického práva nesměřuje proti osobě (příp. osobám), která je jako vlastník zapsána v katastru nemovitostí (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2002, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2009, sp. zn. ). Co se týká změny prvostupňového rozhodnutí, v řízení nebyl dán žádný z důvodů podle pro jeho zrušení (dovolatel ostatně takový důvod netvrdil), naopak byly splněny podmínky pro změnu rozhodnutí, když podle názoru odvolacího soudu soud prvního stupně rozhodl nesprávně, ačkoli správně zjistil skutkový stav [ ].

Namítá-li se také, že pozemek par. č. 2805 nemůže být předmětem rozhodnutí, neboť není zapsán v katastru nemovitostí, pak je třeba odkázat na ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu, podle které pozemek je předmětem občanskoprávních vztahů; nemusí být vždy totožný s parcelou, nýbrž může zahrnovat více parcel, popřípadě části různých parcel, nebo naopak být částí parcely jediné. Je proto nesprávný názor, že věcí v právním slova smyslu je pozemek pouze tehdy, je-li označen parcelním číslem a odpovídá-li mu mapové zobrazení s uvedením druhu a výměry v operátech katastru nemovitostí (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. , publikovaný v časopise Právní rozhledy 2/2008, str. 74). Určuje-li soud rozsudkem vlastnické právo k pozemku, který se neshoduje s parcelami vymezenými v operátech katastru nemovitostí, je správné, odkáže-li v rozsudku na geometrický plán, který předmětný pozemek polohově vymezuje (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 2009, sp. zn. ).

Protože rozhodnutí odvolacího soudu je nesprávné, avšak dosavadní výsledky řízení umožňují dovolacímu soudu rozhodnout, Nejvyšší soud napadené rozhodnutí změnil [ ] ve výroku ve věci samé tak, že se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje. Změna výroku o nákladech řízení je odůvodněna tím, že žalovaný byl v odvolacím řízení úspěšný a svědčí mu tak právo na náhradu nákladů řízení. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vychází z , ve spojení s , o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle a podle exekučního řádu (dále jen „vyhláška“). Žalovanému vznikly náklady v souvislosti s následujícími procesními úkony: odvolání z 15. 10. 2016 [ vyhlášky], vyjádření z 20. 10. 2016 [ vyhlášky], vyjádření z 30. 10. 2016 [ vyhlášky] a vyjádření z 10. 11. 2016 [ vyhlášky]. Dále dovolateli vznikly náklady v dovolacím řízení, představované podáním dovolání, za které mu náleží podle vyhlášky paušální náhrada ve výši 300 Kč.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalobkyně dobrovolně povinnost uloženou jim tímto rozhodnutím, může se žalovaný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 20. září 2017

JUDr. Jiří Spáčil, CSc.

předseda senátu