Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 NSCR 160/2017

XY

-98

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Jiřím Zavázalem v insolvenční věci dlužníků manželů K. F., narozeného XY a J. F., narozené XY, obou bytem XY, zastoupených Mgr. Lukášem Stočkem, advokátem, se sídlem v Novém Jičíně, K Nemocnici 168/18, PSČ 741 01, za účasti Krajského státního zastupitelství v Ostravě, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. XY, o návrhu na nařízení předběžného opatření a zproštění funkce insolvenčního správce, o dovolání dlužníků proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. listopadu 2016, č. j. XY, 2 VSOL XY, takto:

Dovolání se odmítá.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í ( ):

Nejvyšší soud dovolání dlužníků proti v záhlaví označenému usnesení Vrchního soudu v Olomouci podle ustanovení věty první , (dále jen „ “), odmítl, neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. ), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.

Podle ustanovení v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Dle ustanovení pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. , a ze dne 25. září 2013, sp. zn. , uveřejněná pod čísly 80/2013 a 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. , a ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. , a usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. , ze dne 12. února 2014, sp. zn. , ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. , ze dne 13. listopadu 2014, sp. zn. , a ze dne 16. prosince 2014, sp. zn. .

Výše uvedenému požadavku přitom dovolatelé v projednávané věci nedostáli, když k přípustnosti dovolání pouze uvedli, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“. Prostřednictvím této argumentace by však došlo ke způsobilému vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu jen tehdy, bylo-li by z dovolání současně zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatelů) dovolací soud odchýlit. Takový údaj se však z dovolání (posuzovaného dle jeho obsahu) žádným způsobem nepodává.

Bez zřetele k výše uvedenému Nejvyšší soud poznamenává, že v části, v níž dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu o návrhu dlužníků na nařízení předběžného opatření, jde navíc o dovolání objektivně nepřípustné (k tomu srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. dubna 2017, sen. zn. ).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkům, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 27. září 2017

JUDr. Jiří Z a v á z a l

předseda senátu