Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2707/2017

26 Cdo 2707/2017

U S N E S E N Í

GROUP 3D s.r.o.

M. M.

, zastoupenému JUDr. Janem Pavlokem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 6, K Brusce 124/6, o zaplacení částky 2.514.321,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. února 2017, č. j. -462, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Žalobkyně se domáhala, aby jí žalovaný zaplatil částku 2.514.321,- Kč s příslušenstvím z titulu investic, které vložila do jeho majetku – objektu, který je ze stavebnětechnického hlediska jedinou budovou (dále jen „budova“) – bez právního důvodu, neboť je neplatná smlouva o nájmu uzavřená mezi účastníky dne 3. května 2009 (dále jen „Nájemní smlouva“), na jejímž základě si od žalovaného pronajala v ní specifikované nebytové prostory v přízemí zadní části budovy (dále jen „předmětné nebytové prostory“), do nichž uvedené finanční prostředky investovala.

Obvodní soud pro Prahu 5 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 20. května 2015, č. j. -273, žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení státu (výrok II.) a účastníků (výrok III.).

K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 8. února 2017, č. j. -462, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v zamítavém výroku I. a změnil v nákladových výrocích II. a III. jen tak, že výše nákladů státu činí 6.928,30 Kč a nákladů žalovaného činí 219.908,- Kč; jinak ho i v těchto výrocích potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.

Dovolání žalobkyně (dovolatelky) proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle ( , , ve znění účinném do 31. prosince 2013 /viz čl. II bod 2. ve spojení s čl. VII / – dále opět jen „ “), neboť otázka nastolená k dovolacímu přezkumu byla již v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena a rozhodnutí odvolacího soudu je s ustáleným řešením této otázky v souladu.

Především však nelze ztratit ze zřetele, že skutkové námitky a vady řízení nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz

a contrario

). Oproti zjištěnému skutkovému stavu (předmětné nebytové prostory byly kolaudovány v roce 1983 jako restaurace a nezkolaudováno zůstalo pouze později realizované obestavění ochozu) však dovolatelka v dovolání vyšla z jiného skutku, a to že Nájemní smlouvou byl pronajat

„absolutně nezkolaudovaný prostor a nikoliv prostor určený kolaudačně k jinému než sjednanému účelu“.

Vady řízení pak uplatnila zejména námitkou, že odvolací soud ji nepoučil podle o tom, že je povinna prokazovat nemožnost plnění v souvislosti s kolaudačním stavem celého objektu, a vzhledem k tomu jí

„neumožnil nést důkazní břemeno o existenci této nemožnosti plnění“

, a proto

„jeho rozhodnutí trpí vadnou překvapivostí“

, jakož i námitkou, že měla být včas poučena podle ,

„pokud by vypořádání naznačeným způsobem nevzniklého /či zaniklého/ právního vztahu nemělo být správně provedeno podle zásad bezdůvodného obohacení, ale podle zásad o náhradě škody“

. K naposledy uvedené námitce lze uvést, že návrh na zahájení řízení (žaloba) musí obsahovat kromě obecných náležitostí podání ( ) mimo jiné rovněž vylíčení rozhodujících skutečností (viz ). V soudní praxi není pochyb o tom, že rozhodujícími skutečnostmi se rozumějí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Žalobce musí v žalobě uvést takové skutečnosti, kterými vylíčí skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje svůj nárok, a to v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci (nemožnost záměny s jiným skutkem). Právní charakteristiku skutku (tzv. právní důvod žaloby) není povinen v žalobě uvádět. Vylíčení rozhodujících skutečností slouží k vymezení předmětu řízení po skutkové stránce; zároveň však z něho musí vyplynout, o jaký právní poměr žalobce svůj nárok opírá (právní důvod žaloby), byť sám není povinen tento právní důvod v žalobě výslovně uvádět (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 21. května 1996, sp. zn. , a z 28. května 1998, sp. zn. , uveřejněná pod č. 4/1998 a č. 119/1998 časopisu Soudní judikatura). V poměrech dané věci se uvedené názory uplatní následovně. Z vylíčení rozhodujících skutečností v žalobě právní důvod jednoznačně vyplynul a vzhledem k závěru o platnosti Nájemní smlouvy a ke smluvnímu ujednání, že dovolatel bude do předmětných nebytových prostor investovat na vlastní náklady a na žalovaném nebude uplatňovat žádné finanční nároky, nebyla namístě úvaha o náhradě škody a tudíž ani poučení podle

Při posuzování dovolacích námitek uplatněných v souladu s ustanovením a podřaditelných pod způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle a 3 dovolací soud vycházel z dosavadních právních předpisů ( věta první za středníkem o. z.).

Nájemní smlouva byla uzavřena dne 3. května 2009, tedy až poté, co změnou provedenou s účinností od 19. října 2005 bylo ustanovení ze vypuštěno. Byť tedy i nadále platilo, že stavby (tj. i nebytové prostory) bylo možno užívat jen k účelu vymezenému zejména v kolaudačním rozhodnutí (případně v jiných právních aktech určených stavebním zákonem), nemělo ustanovení s účinností od 19. října 2005 bezprostřední dopad do oblasti soukromoprávních (nájemních) vztahů upravených , takže s jeho porušením již nebylo možné spojovat soukromoprávní sankce (v podobě absolutní neplatnosti smlouvy o nájmu nebytových prostor), nýbrž jen sankce veřejnoprávní, o něž však v daném případě nešlo (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu z 19. února 2013, sp. zn. , z 18. září 2013, sp. zn. , z 19. února 2014, sp. zn. /ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením z 19. srpna 2014, sp. zn. , z 21. listopadu 2014, sp. zn. , a ze 17. května 2017, sp. zn. ).

Právní názor, že na neplatnost Nájemní smlouvy nelze usoudit z toho, že nebytové prostory nebyly kolaudovány k sjednanému účelu užívání, je výrazem standardní soudní praxe, od níž není důvod se odchýlit.

Předkládala-li dovolatelka k dovolacímu přezkumu též řešení otázky vypořádání investic z (případně) neplatné či pro nemožnost plnění zaniklé smlouvy o nájmu nebytových prostor, jež jsou kolaudačně nezpůsobilé, pak nelze opomenout, že na vyřešení takto postavené otázky napadené rozhodnutí ve skutečnosti nespočívá, ač se k ní odvolací soud „nad rámec shora uvedeného“ vyjádřil pro případ, že Nájemní smlouva by byla neplatná.

Dovolací soud nepřehlédl dovolatelčino sdělení, že dovolání podává proti všem výrokům rozsudku odvolacího soudu, tj. jakoby i proti jeho nákladovým výrokům. Zastává však – s přihlédnutím k obsahu dovolání ( ) – názor, že ve vztahu k těmto výrokům schází v dovolání vymezení dovolacího důvodu ( ), jakož i vylíčení, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( ), přičemž v této části nebylo o tyto náležitosti doplněno ve lhůtě podle Podle názoru dovolacího soudu tak dovolání proti uvedeným výrokům ve skutečnosti nesměřuje, byť dovolatelka, avšak pouze formálně, naznačila, že dovolání i proti nim podává.

Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud dovolání žalobkyně podle odmítl – se souhlasem všech členů senátu ( ) – pro nepřípustnost.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. větu druhou ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. září 2017

JUDr. Miroslav Ferák

předseda senátu