Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 1888/2017

U S N E S E N Í

V. C.

M. N.

, zastoupené Mgr. Danou Holou, advokátkou se sídlem v Lounech, Přemyslovců 2045, o 750.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 11. 2016, č. j. -264, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Mostě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 21. 5. 2015, č. j. -187, ve znění opravného usnesení ze dne 15. 7. 2015, č. j. -215, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 750.000,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I.), vůči dalšímu žalovanému J. S. žalobu zamítl (výrok III.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II., IV., V.).

Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 22. 11. 2016, č. j. -264, změnil rozsudek soudu prvního stupně vůči žalované ve výroku o věci samé tak, že žalobu zamítl; zároveň rozhodl o nákladech řízení mezi žalovanou a žalobcem před soudy obou stupňů a o nákladech státu.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále též „dovolatel“) dovolání, které považuje za přípustné podle , neboť má obsahově zato ( ), že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu v otázce pasivní legitimace žalované reprezentované jeho rozsudky ze dne 25. 5. 2000, sp. zn. , a ze dne 29. 10. 2002, sp. zn. . Není srozuměn se závěrem, že se na jeho úkor obohatil J. S. a nikoli žalovaná, která inkasovala kupní cenu vozidla. Prosazuje názor, že prodávající byla žalovaná a nikoli J. S.

Podle , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II. bod 1. a čl. II. bod 2. - dále jen „“), dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srovnej větu první ); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a zda je tedy dovolání podle přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Jedním z předpokladů, jejichž splněním zákon podmiňuje přípustnost dovolání podle , je to, že dovolatelem vymezenou otázku hmotného nebo procesního práva odvolací soud řešil a jeho rozhodnutí na jejím vyřešení závisí. V posuzovaném případě tento předpoklad splněn není, neboť na řešení otázky, zda činnost zprostředkovatele směřuje jen k nalezení potencionálního smluvního partnera pro zájemce, nikoliv k samotnému uzavření smlouvy, napadené rozhodnutí nezávisí, a řešení této otázky nemůže založit přípustnost dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen zn. , ze dne 27. 4. 2015, sp. zn. , a ze dne 31. 8. 2015, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. , ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud usnesením ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. , odmítl). Závěr o nedostatku pasivní legitimace žalované založil odvolací soud na úvaze, že je-li neplatná kupní smlouva ze dne 17. 11. 2010, jejímiž smluvními stranami (podle výsledku dokazování) byli jako prodávající J. S. a jako kupující žalobce, přičemž žalovaná vystupovala „jen“ v postavení přímého zástupce na základě plné moci ze dne 27. 2. 2010, povinnost vydat si navzájem plnění z neplatné smlouvy ( , – dále jen „obč. zák.“) tíží pouze smluvní strany neplatné kupní smlouvy. Tento závěr ostatně odpovídá ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu představované jeho rozsudky ze dne 5. 5. 2005, sp. zn. (který obstál i v ústavní rovině, neboť podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 4. 12. 2008, sp. zn. dne 30. 11. 2011, sp. zn. , nebo ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. .

Závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2002, sp. zn. , na souzenou věc nedopadají, neboť toto rozhodnutí je založeno (na rozdíl od nyní souzené věci) na tom, že „neexistovala plná moc, podle které by žalovaný (autobazar) vůči třetím osobám vystupoval jako zástupce, ale žalovaný měl k dispozici pouze smlouvu o obstarání prodeje vozidla ve vlastním vztahu zmocněnce a zmocnitele, která nezakládala přímé zastoupení objednavatele obstaratelem, a žalovaný jednal na vlastní účet (tj. převzal kupní cenu a předal prodávanou věc).“ Tvrzený rozpor rozhodnutí odvolacího soudu s tímto rozsudkem Nejvyššího soudu tak není způsobilý založit přípustnost dovolání, neboť vychází z jiného (oproti odvolacímu soudu zjištěnému) skutkového stavu.

Nutno akcentovat, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že hodnocení důkazů soudem podle nelze v režimu dovolacího řízení od 1. 1. 2013 úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle

Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl ( ).

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. září 2017

JUDr. Václav Duda

předseda senátu