Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1364/2017

28 Cdo 1364/2017

U S N E S E N Í

Ing. L. Š.

městysu Davli,

IČ 002 41 156, se sídlem v Davli, Na Náměstí 63, zastoupenému JUDr. Miloslavem Jandou, advokátem se sídlem ve Slapech 271, o

zaplacení

1.157.717 Kč s příslušenstvím

, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. října 2015, č. j. 19 Co 336,337/2015-250, ve znění opravného usnesení ze dne 3. března 2016, č. j. 19 Co 336, 337/2015-264, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud Praha-západ rozsudkem ze dne 25. 3. 2015, č. j. -205, uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 71.990 Kč s příslušenstvím (výrok I.), co do částky 1.085.727 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů účastníků řízení i státu (výroky III. až V.). Soud vyšel ze skutkového zjištění, že žalovaný dopisem ze dne 4. 4. 2011 vyhověl žádosti žalobce o vydání souhlasu s provedením přestavby veřejného vodovodního řadu, jež byla podmínkou danou správním orgánem pro kolaudaci inženýrských sítí ve vlastnictví žalobce, čímž mezi účastníky řízení byla sjednána nepojmenovaná smlouva dle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), avšak bez konkrétní dohody o tom, zda výměna vodovodu bude provedena bezplatně či za úplatu. Vycházeje ze znaleckého posudku soud uzavřel, že k bezdůvodnému obohacení nedošlo, naopak se jednalo o obohacení smluvně předvídatelné, pročež má žalobce právo na zaplacení částky odpovídající zhodnocení majetku žalovaného.

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 10. 2015, č. j. 19 Co 336, 337/2015-250, ve znění opravného usnesení ze dne 3. 3. 2016, č. j. -264, rozsudek soudu prvního stupně, který odvoláním napadli oba účastníci, ve výroku I. změnil tak, že žalobu i v tomto rozsahu zamítl, ve výroku II. jej potvrdil (výrok I.), rozhodl o náhradě nákladů účastníků řízení i státu před soudy obou stupňů (výroky II. až IV.) a řízení o odvolání žalobce proti usnesení o přiznání znalečného zastavil (výrok V.). Odvolací soud zdůraznil, že žalovaný akceptoval návrh žalobce, že tento provede sám výměnu části vodovodního řadu, a proto nelze přisvědčit argumentaci soudu prvního stupně, že mezi účastníky nebyla sjednána bezplatnost investice a že úplata požadovaná žalobcem je v souladu s Výše uvedené ostatně vyplývá z rozhodnutí správního orgánu, ve kterém byla jako jedna z podmínek stanovena právě výměna části veřejného vodovodního řadu žalobcem. Jeho požadavek na zaplacení vložených finančních prostředků do přestavby vodovodu tedy není oprávněný, jelikož je v rozporu s tím, co bylo dohodnuto.

Proti rozsudku odvolacího soudu (jeho výrokům I. až IV.) brojí žalobce dovoláním, které má za přípustné dle , a jako dovolací důvod uvádí nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem ve smyslu Dovolatel v prvé řadě zdůrazňuje, že jednal v tísni, když byl žalovaným donucen k investici do přestavby vodovodního řadu, jelikož tento zneužil svého nadřazeného postavení a to v rozporu se zákonem a dobrými mravy. Dále žalobce rozporuje názor odvolacího soudu, že by akceptoval rozhodnutí žalovaného nepodílet se finančně na opravě veřejného vodovodu, v jehož důsledku mělo dojít k uzavření smlouvy. Dovolatel má za to, že nikdo nemůže být nucen k investici do cizího majetku, a trvá na vydání bezdůvodného obohacení, které žalovaný získal. Navrhuje tedy, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek změnil, eventuálně zrušil a věc vrátil věcně příslušnému soudu k novému projednání.

Žalovaný se ve svém vyjádření k dovolání ztotožnil se skutkovými zjištěními, jakož i s právním posouzením soudů nižších stupňů, zpochybnil přiléhavost vznesených dovolacích námitek a navrhl, aby bylo dovolání žalobce odmítnuto, popřípadě zamítnuto.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle , (dále jen „ “), ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013, které je podle čl. II bodu 7 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dle čl. II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozhodující pro dovolací přezkum.

Nejvyšší soud se jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou podle , zabýval jeho náležitostmi.

Dle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle musí být v dovolání vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu je napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem je spatřováno splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a ) a čeho se dovolatel domáhá.

Nezbytnou podmínkou projednatelnosti dovolání je ve smyslu řečeného vymezení důvodu dovolání s vylíčením toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti, přičemž podat je lze pouze z důvodu nesprávného právního posouzení věci ( ), a zároveň musí být formulováno tak, aby z něj bylo patrné, které z hledisek vyjmenovaných v má dovolatel za naplněné. Dovolatel tedy musí uvést, ve vztahu k projednávané věci, právní posouzení, které pokládá za nesprávné, a současně vyložit, v čem má tato nesprávnost spočívat ( ). Bez vymezení důvodu dovolání a bez uvedení konkrétních skutečností, z nichž dovozuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání podle , nelze dovolání projednat, neboť jde o jeho obligatorní náležitosti – viz (k vymezení přípustnosti srovnej mimo jiné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2015, sp. zn. , jakož i rozhodnutí v něm odkazovaná).

Nastíněným požadavkům žalobce ve svém podání (posouzeném rovněž z obsahového hlediska) nedostál, neboť v jediné zmínce, jež by mohla být s vymezením přípustnosti spojována, pouze ocitoval část Nikterak ovšem nepoukazuje na konkrétní judikaturu či v ní přijaté závěry, od nichž by se měl odvolací soud při posouzení věci odchýlit nebo jež naznačují rozdílnost rozhodování Nejvyššího soudu, popřípadě provázanost s konkrétní otázkou, jež by měla být vyřešena jinak. Žalobce svůj úsudek o vzniku bezdůvodného obohacení ve prospěch žalovaného odvíjí především od odlišného pojetí skutkového stavu, než ze kterého vycházel odvolací soud (zejména rozporuje závěry ohledně akceptace rozhodnutí žalovaného nepodílet se finančně na opravě vodovodního řadu a z ní vyplývající uzavření smlouvy, či tvrdí, že byl nucen k investici do cizího majetku). Skutkovými zjištěními nalézacích soudů je přitom dovolací soud vázán, neboť jako toliko přezkumná instance není dle zákona (srov. zejména a ) nadán způsobilostí je jakkoli revidovat (srovnej například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. ).

Ačkoli dovolatel uvedl, že napadá rozsudek odvolacího soudu včetně nákladových výroků, žádnou argumentaci – natož takovou, jež by se vázala k obligatornímu vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ( ) – ve vztahu k rozhodnutí o nákladech řízení nevznáší (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 8. 2016, sp. zn. ).

Vzhledem k tomu, že podání trpí vadami, jež nebyly odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, nemohl je Nejvyšší soud projednat věcně, pročež v souladu s , větou první, přistoupil k jeho odmítnutí (k tomu srovnej obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2015, sp. zn. , či ze dne 26. 8. 2015, sp. zn. ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto dle , věty první, odst. l, , části věty před středníkem, a s tím, že vyjádření žalovaného nelze považovat s ohledem na jeho obsah zcela se míjející s důvody, pro které bylo dovolání odmítnuto, za účelné uplatňování práva.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 1. 9. 2017

JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.

předseda senátu