Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 2392/2017

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce ASTROM export-import spol. s. r. o., se sídlem v Praze 4, V Mokřinách 57/4, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 18627021, zastoupeného Mgr. Janem Vlkem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Římská 104/14, PSČ 120 00, proti žalovaným 1)LACRUM Velké Meziříčí, s. r. o., se sídlem ve Velkém Meziříčí, Hornoměstská 383/60, PSČ 594 01, identifikační číslo osoby 63992370, zastoupenému JUDr. Milošem Jirmanem, advokátem, se sídlem ve Žďáru nad Sázavou, Nádražní 600/21, PSČ 591 01, a 2) Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu, se sídlem v Praze 1, Ve Smečkách 801/33, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 48133981, o určení věřitele pohledávky ve výši 2.162.697 Kč a o zaplacení 2.162.697 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. ledna 2017, č. j. -140, takto:I. Dovolání seodmítá.II. Žalobce je povinen zaplatit prvnímu žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení 20.908,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.III. Ve vztahu mezi žalobcem a druhým žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Městský soud v Praze k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 12. ledna 2017, č. j. -140, potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výrocích o věci samé a ve výroku o nákladech řízení mezi žalobcem a druhým žalovaným (první výrok), ve výroku o nákladech řízení mezi žalobcem a prvním žalovaným je změnil jen co do výše náhrady nákladů řízení (druhý výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobcem a prvním žalovaným (třetí výrok) a druhým žalovaným (čtvrtý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , (dále jen „“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a nejsou splněny ani podmínky přípustnosti dovolání formulované v

Uvádí-li dovolatel, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe, podle níž byla-li ve smlouvě o převodu majetku podléhající ustanovení , obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), sjednána tržní (v daném místě a čase obvyklá) cena, popř. cena pro společnost výhodnější, není tato smlouva neplatná jen proto, že cena nebyla stanovena na základě posudku znalce jmenovaného soudem (srov. zejména rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. února 2012, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 67/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále např. dovolatelem citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. února 2012, sp. zn. , či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. června 2014, sp. zn. , jež jsou veřejnosti dostupné – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 – na jeho webových stránkách), přehlíží, že odvolací soud cenu sjednanou ve smlouvě o postoupení pohledávky ze dne 20. srpna 2004 v souladu se shora uvedenými judikatorními závěry posoudil a dospěl k tomu, že tato byla pro prvního žalovaného nevýhodná a poškozovala jej.

Namítá-li dovolatel, že cena za postoupení pohledávky byla v daném místě a čase obvyklá, brojí proti skutkovým závěrům odvolacího soudu, a uplatňuje tak nezpůsobilý dovolací důvod, k jehož přezkoumání nelze dovolání připustit (srov. nebo např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 2014, sp. zn. ).

Přípustnost dovolání nezakládají ani dovolatelem vytýkané údajné vady řízení (konkrétně nedostatečně zjištěný skutkový stav odvolacím soudem, porušení zásady dvouinstančnosti a nepřezkoumatelnost obou rozsudků soudů nižších stupňů ve věci samé), neboť dovolatel v souvislosti s nimi Nejvyššímu soudu nepředkládá žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž vyřešení napadené rozhodnutí závisí a jež by splňovala předpoklady vymezené v Nadto lze uzavřít, že řízení uvedenými vadami zjevně netrpí (srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2012, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 32/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolání konečně nečiní přípustným ani další námitky dovolatele stran porušení poučovací povinnosti soudu a zákazu překvapivých rozhodnutí. Dovolatel odvolacímu soudu opětovně toliko vytýká tvrzené vady řízení, aniž by otevíral jakoukoliv otázku hmotného či procesního práva, na níž napadené rozhodnutí spočívá. Rozhodnutí odvolacího soudu navíc nelze považovat za překvapivé ve smyslu ustálené judikatury Nejvyššího soudu již proto, že neplatnost postupní smlouvy pro rozpor s § 196a odst. 3 obch. zák. namítal první žalovaný již ve svém prvním vyjádření ve věci ze dne 10. listopadu 2014 (k tomu srov. např. důvody shora citovaného rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2014, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 107/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Pro úplnost a bez vlivu na závěr o nepřípustnosti dovolání Nejvyšší soud poznamenává, že pohledávku na výplatu subvence, jež má původ v právu veřejném, nelze poměřovat (co do způsobilosti k postoupení) ustanoveními práva soukromého ( a násl. , ). Nárok na výplatu subvence je institutem finančního práva, který není předmětem občanskoprávních vztahů, a tudíž jej nelze – v případě, že zde není žádná speciální právní úprava – platně postoupit (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2013, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. září 2014, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. července 2016, sp. zn. ). Ani poté, kdy se stane splatnou, neztrácí pohledávka svou veřejnoprávní povahu.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu.

V Brně dne 29. srpna 2017

JUDr. Filip Cileček

předseda senátu