Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1946/2017

28 Cdo 1946/2017

U S N E S E N Í

TEAMONT s.r.o.

R. P.

, O. – L., zastoupenému JUDr. Petrem Kocurem, advokátem se sídlem v Orlové – Lutyni, Osvobození 829,

o zaplacení částky 1.800.000 Kč s příslušenstvím

, vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. ledna 2017, č. j. -394, takto:

Dovolání

se odmítá

.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově usnesením ze dne 11. 1. 2017, č. j. -375, nepřiznal žalobkyni osvobození od placení soudních poplatků. Ta se v řízení domáhá vydání platebního rozkazu, jímž by bylo žalovanému uloženo zaplatit jí shora uvedenou částku s příslušenstvím. Dne 19. 10. 2016 opětovně požádala o osvobození od soudních poplatků podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), jelikož došlo ke změně její finanční situace, již dokládá daňovým přiznáním za rok 2015 a tvrzením, že její jediný jednatel J. L. se vzdal své funkce, poněvadž byl pravomocně odsouzen k trestu odnětí svobody z důvodu spáchání trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby. Okresní soud však ani po novém přezkoumání majetkových poměrů žalobkyně nedospěl k závěru, že lze návrhu vyhovět, neboť výše uvedené y považoval za nevěrohodné, v nich uvedené údaje za zkreslené a odlišné od skutečnosti, a to především s ohledem na osobu jednatele J. L., který je v daňovém přiznání uveden. Upozornil, že opakované podávání neúspěšných žádostí o přiznání osvobození od soudních poplatků bez relevantního doložení tvrzených skutečností lze kvalifikovat jako svévolné uplatňování práva a zjevné oddalování splnění poplatkové povinnosti.

K odvolání žalobkyně přezkoumal zmíněné rozhodnutí Krajský soud v Ostravě, jenž je usnesením ze dne 30. 1. 2017, č. j. -394, potvrdil. Zcela se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, jež považuje za správná a úplná. Zdůraznil současně, že společnost je nadále vedena v obchodním rejstříku jako existující, není v likvidaci ani úpadku a nebyl proti ní podán insolvenční návrh. Souhlasil s právním názorem okresního soudu, že v dané situaci žalobkyni nelze přiznat ani částečné osvobození od placení soudních poplatků.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, neboť má za to, že závěry odvolacího soudu představují nesprávné právní posouzení věci. Uvedené spatřuje v chybném vyhodnocení doložených účetních dokladů, které dle jejího názoru potvrzují její nemajetnost. Dále mu vytýká nezohlednění společnosti majetkově i personálně zcela prázdné, bez statutárního orgánu, splňující podmínky pro vstup do likvidace, o čemž musí soud rozhodnout z úřední povinnosti. S ohledem na řečené tedy navrhuje zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013, které je podle čl. II bodu 7 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dle čl. II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozhodující pro dovolací přezkum.

Nejvyšší soud se jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a náležitě zastoupenou podle , zabýval jeho přípustností.

Dle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dle lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

V daném případě dovolání nelze mít za přípustné ve smyslu citovaného ustanovení, neboť polemika dovolatelky s rozhodnutím odvolacího soudu se zakládá především na tvrzeních nastiňujících odlišné pojetí skutkového stavu oproti zjištěním odvolacího soudu, aniž by však předestírala právní otázku, jejímž zodpovězením by se měl Nejvyšší soud zabývat. Dovolací soud je ovšem vázán skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů, neboť jako pouze přezkumná instance není zákonem (srov. zejména a ) nadán k tomu, aby korigoval skutkové závěry soudů nalézacích, a činil tak odlišné vývody o skutkovém stavu (k tomu srovnej mimo jiné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. , či ze dne 3. 3. 2015, sp. zn. ). Odvolací soud přitom vycházel v dané věci ze zjištění, že doposud žalobkyně neukončila ani nepřerušila svou obchodní činnost, není v úpadku a nebyl proti ní podán insolvenční návrh, přičemž účetní doklady za rok 2015 předložené dovolatelkou považoval za nevěrohodné.

Vzhledem k řečenému je tedy zřejmé, že žalobkyně ani v nyní podaném dovolání nepoukázala na žádnou otázku, pro niž by na ně mohlo být pohlíženo jako na přípustné ve smyslu , a Nejvyššímu soudu proto nezbylo než dovolání dle odmítnout.

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rámci konečného rozhodnutí o věci ( ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 1. 9. 2017

JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.

předseda senátu