Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2097/2017

20 Cdo 2097/2017

U S N E S E N Í

M. L.

1) J. M.

a

2) Z. T.

, oběma zastoupeným JUDr. Martinem Zbořilem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Komenského 256/23, pro nepeněžité plnění, provedením prací a výkonů, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. , o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 12. 2016, č. j. -65, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Oprávněný

je povinen

zaplatit povinným na náhradě nákladů dovolacího řízení každému z nich částku 665,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejich právního zástupce JUDr. Martina Zbořila, advokáta se sídlem v Hradci Králové, Komenského 256/23.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Trutnově usnesením ze dne 30. 9. 2016, č. j. -53, zastavil exekuci vedenou dle pověření uděleného soudnímu exekutorovi Mgr. Dušanu Šnaiderovi, Exekutorský úřad Praha – západ, vydaného týmž soudem dne 4. 5. 2016, č. j. -33 (výrok I.), povolil odklad exekuce do pravomocného skončení řízení o zastavení exekuce (výrok II.), uložil oprávněnému povinnost zaplatit soudnímu exekutorovi na náhradě nákladů řízení 7 865 Kč (výrok III.) a rovněž uložil oprávněnému povinnost zaplatit povinným náklady řízení ve výši 20 208 Kč k rukám jejich právního zástupce (výrok IV.).

Okresní soud dospěl k závěru, že exekuce je vedena nepřípustně, neboť předmětné exekuční tituly jsou vykonatelná rozhodnutí soudů, která svými výroky ukládají projev vůle, když tento projev vůle nahrazuje samotný projev vůle strany žalované a taková rozhodnutí již není možné realizovat výkonem rozhodnutí nebo exekucí, a to ani ukládáním pokut. V tomto smyslu odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2013, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2007, sp. zn. či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 1. 2002, sp. zn. . Uvedl, že rozsudek ukládající povinnost uzavřít smlouvu ve výroku přesně označenou má za právní následek to, že dnem právní moci takového rozsudku je tato smlouva uzavřena a takovýto výrok již nelze v exekuci nuceně realizovat.

Krajský soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil, když se plně ztotožnil s jeho závěry. Upozornil na judikaturu Nejvyššího i Ústavního soudu, dle které se rozsudek ukládající povinnost uzavřít smlouvu nevykonává. Rovněž jako věcné správné potvrdil i výroky o nákladech řízení.

Usnesení odvolacího soudu napadl oprávněný včasným dovoláním, jehož přípustnost opírá o ustanovení , že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která má být dovolacím soudem posouzena jinak. Touto otázkou je pak právní otázka týkající se výkladu účinků rozhodnutí dle ustanovení Dosavadní judikatura Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2007, sp. zn. ) zastává názor, že

„pravomocné rozsudky ukládající prohlášení vůle nahrazují toto prohlášení a účinkem rozsudku ukládajícího prohlášení vůle je nahrazení projevu vůle žalovaného a rozsudek ukládající povinnost uzavřít přesně označenou smlouvu má za následek, že dnem právní moci rozsudku je smlouva uzavřena“

, tedy že rozsudky ukládající povinnost uzavřít smlouvu se nevykonávají. Dle názoru dovolatele by tato právní otázka měla být dovolacím soudem posouzena jinak než v jeho dosavadní rozhodovací praxi a to tak, že rozsudky typizované shora mají za následek, že dnem právní moci rozsudku je smlouva uzavřena, avšak jen za předpokladu, že z obsahu rozhodnutí samo o sobě nevyplývá, že by přiznání takovéhoto účinku nedůvodně zasahovalo do základních práv strany žalující, které bylo tímto rozsudkem vyhověno. Závěrem navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že krajský soud mění usnesení soudu prvního stupně tak, že se návrh na zastavení zamítá a navrhovateli se přiznává náhrada nákladů řízení.

Povinní ve vyjádření uvedli, že argumentace dovolatele je v podstatě opakováním důvodů, pro které oprávněný podával již odvolání. Povinní dále rekapitulují výsledky nalézacího řízení, tj. řízení o nahrazení projevu vůle. Uvedli, že účinkem takového rozsudku je, že nahrazuje prohlášení vůle povinného účastníka bez dalšího, např. rozsudek ukládající účastníku povinnost uzavřít přesně označenou smlouvu má za následek, že smlouva se považuje dnem právní moci za uzavřenou. Nelze proto v této věci hovořit o vykonatelnosti (není ani čeho vykonávat). V tomto smyslu odkázali na judikaturu Nejvyššího soudu a komentářovou literaturu. Povinní se zcela ztotožňují s odůvodněním soudu prvního stupně i odvolacího soudu. Navrhli, aby Nejvyšší soud dovolání oprávněného odmítl, případně zamítl a povinným přiznal náhradu nákladů dovolacího řízení.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2014, dále jen „ “.

Dovolání není přípustné, neboť závěr odvolacího soudu, že pravomocný rozsudek ukládající prohlášení vůle nahrazuje toto prohlášení a že rozsudek ukládající povinnost uzavřít přesně označenou smlouvu má za následek, že dnem právní moci rozsudku je uzavřena (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 1. 2002, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2007, sp. zn. ), stejně jako závěr, že rozhodnutí ukládající prohlášení vůle ( ) není možné realizovat výkonem rozhodnutí nebo exekucí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2005, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. , usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 1. 1995, sp. zn. , 21/95, uveřejněné pod číslem 55/1996 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

Nejvyšší soud proto postupoval podle a dovolání odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. srpna 2017

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.

předsedkyně senátu