Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
+ 3 ďalších priamych citácií
Zobraziť všetky (8)22BCE63A6AB1FFFBC12581C9002BBC77.html
HTML · 13.28 KB
No categories available
21 Cdo 692/2017
21 Cdo 692/2017
U S N E S E N Í
Mgr. D. K.
Mgr. J. F.
, o zaplacení 5,000.000,- Kč s příslušenstvím a o vydání listin, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 16 C 228/2012 , o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. května 2016, č. j. 25 Co 159/2016 -51, takto:
I. Dovolání žalobkyně
se
odmítá
.
II. Žádný z účastníků
nemá právo
na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř. ) :
Dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23.5.2016, č.j. 25 Co 159/2016 -51, není přípustné podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění účinném do 31.12.2013 [(dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “), který je třeba pro projednání dovolání a pro rozhodnutí o něm i v současné době použít, jelikož řízení bylo zahájeno přede dnem 1.1.2014 (srov. Čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony)], neboť rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska závěru o neexistenci předpokladů pro vydání opravného usnesení rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé (ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu) podle ustanovení § 164
o.s.ř. o.s.ř. , a to z důvodu neoznačení žalobkyně jako správkyně dědictví po Mgr. L. K., zemřelém dne 23.8.2003 (dále jen „zůstavitel“), v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu
(k otázce nepřípustnosti změny obsahu jinak bezchybného rozsudku postupem podle § 164 o.s.ř. o.s.ř. a možnosti tohoto postupu pouze při opravě chyb v psaní a počtech a jiných zřejmých nesprávností srov. např. názor vyjádřený v
rozhodnutí
býv. Nejvyššího soudu SSR ze dne 27.9.1968, sp. zn. 2 Cz 57/1968 , uveřejněném ve Sbírce
rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR pod č. 37, ročník 1969; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.7.1997, sp. zn. 2 Cdon 1571/96 , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 28, ročník 1998, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 16.11.2006, sp. zn. 21 Cdo 385/2006 , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 22.7.2014, sp. zn. 29 Cdo 1311/2013 ) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak. V této souvislosti nemůže být důvodná ani námitka porušení práva na spravedlivý proces, neboť právo na spravedlivý proces nelze interpretovat tak, že by znamenalo právo na příznivé rozhodnutí ve věci.
Namítá-li dovolatelka opakovaně zejména, že v předmětném řízení vystupovala jako správkyně dědictví po zůstaviteli, nikoliv jako jeho matka, a proto ji je tak třeba označovat i v rozhodnutí soudu prvního stupně (v záhlaví a ve výroku o náhradě nákladů řízení) ve spojení s rozhodnutím soudu odvolacího, a dovozuje-li, že jí (jako fyzické osobě) z tohoto důvodu nelze stanovit povinnost k náhradě nákladů řízení, resp. jí tuto povinnost nelze stanovit ve lhůtě tří dnů od právní moci rozhodnutí, když nebylo dosud skončeno dědické řízení po zůstaviteli, nebere náležitě v úvahu, že požadavek na označení žalobkyně jako správkyně dědictví je předně neopodstatněný, neboť správce dědictví se může stát účastníkem právních vztahů (i účastníkem občanského soudního řízení) pouze ve vztahu k majetku zůstavitele, o nějž se však v daném případě nejedná (jak již dříve v posuzované věci dovodil i dovolací soud, srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.4.2016, sp. zn. 23 Cdo 862/2016 , nebo Ústavní soud, který se se závěry soudů ohledně označení účastníků řízení ztotožnil a uvedl, že dovolatelkou předestřené argumenty představují „toliko pokračující polemiku se skutkovými závěry obecných soudů“, srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 4.10.2016, sp. zn. II. ÚS 2052/16 ).
Navíc, jak v projednávané věci správně podotkl již odvolací soud ve svém rozhodnutí, označení funkce „správce dědictví“ není součástí označení účastníka řízení, tudíž (jinými slovy) byla-li správcem dědictví ustanovena fyzická osoba, označuje se – je-li účastníkem řízení – stejně, jak se označují fyzické osoby.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně proti usnesení odvolacího soudu podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o.s.ř. o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o.s.ř. o.s.ř. ).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. 8. 2017
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu