Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1294/2021

20 Cdo 1294/2021-493

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněného J. F., se sídlem XY, IČO XY, zastoupeného JUDr. Mgr. Ing. Hanou Karáskovou, advokátkou, se sídlem v Praze, Komunardů č. 431/12, PSČ 170 00, proti povinné D. K., narozené dne XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Jaroslavem Horákem, advokátem se sídlem v Havířově - Prostřední Suchá, U Skleníků č. 1536/14b, PSČ 735 64, pro 544 395 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově pod sp. zn. , o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. listopadu 2020, č. j. -430, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Ostravě – pobočka v Havířově (dále též jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 13. října 2015, č. j. -49, ve znění opravného usnesení ze dne 8. prosince 2015, č. j. -88, zamítl návrh povinné na zastavení exekuce ze dne 17. srpna 2015. Dospěl k závěru, že není dán žádný z důvodů pro zastavení exekuce uvedených v ustanovení (dále jen „ “). Předmětná exekuce je vedena na základě pravomocného a vykonatelného rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. února 2015, č. j. -588 (dále též jen „exekuční titul“), kterým bylo žalobkyni (nyní povinné) uloženo zaplatit náklady řízení, jehož správnost ve vykonávacím řízení přezkoumávat nelze. Samotná skutečnost, že povinná podala proti exekučnímu titulu dovolání, žalobu pro zmatečnost a trestní oznámení, není důvodem pro zastavení exekuce.

Krajský soud v Ostravě (dále též jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 27. listopadu 2020, č. j. -430 (v pořadí druhým, poté co jeho usnesení ze dne 22. července 2016, č. j. -155 bylo zrušenu usnesením Nejvyššího soudu ze dne 12. listopadu 2019, č. j. -410), potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Odvolací soud, vázán právním názorem Nejvyššího soudu, který mu uložil zabývat se odvolací námitkou povinné týkající se nedostatku její věcné legitimace, jakožto jedné z podmínek řízení, vyšel ze zjištění, že dovolání povinné proti exekučnímu titulu bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2016, sp. zn. a Ústavní soud usnesením sp. zn. , ze dne 4. října 2016 odmítl ústavní stížnost povinné proti shora uvedenému rozhodnutí soudu prvního stupně, odvolacího soudu i Nejvyššího soudu. Odvolací soud dále konstatoval, že správce dědictví se může stát účastníkem právních vztahů (i účastníkem občanského soudního řízení) pouze ve vztahu k majetku zůstavitele, o nějž se však v daném případě nejedná. S poukazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2016, sp. zn. a ze dne 7. srpna 2017, sp. zn. důvodnou ani odvolací námitku povinné, že v nalézacím řízení byla nesprávně označena a vystupovala jako správkyně dědictví, nikoli jako fyzická osoba, a proto proti ní nelze vést tuto exekuci, protože označení funkce „správce dědictví“ není součástí označení účastníka řízení, tudíž (jinými slovy) byla-li správcem dědictví ustanovena fyzická osoba, označuje se – je-li účastníkem řízení – stejně, jak se označují fyzické osoby.

Shora uvedené usnesení odvolacího soudu napadla povinná dovoláním ze dne 21. ledna 2021, doplněným jejím právním zástupcem podáním ze dne 26. března 2021. Předpoklady přípustnosti vymezila tak, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně tím, že odvolací soud v plném rozsahu převzal závěry a odůvodnění soudu prvního stupně o tom, že ve vykonávacím řízení nelze přezkoumávat pravomocný a vykonatelný rozsudek a jeho vyhodnocení o postavení povinné v tomto řízení. Dovolatelka trvá na tom, že v exekučním řízení vystupuje z pozice správkyně dědictví, stejně jako z této pozice vystupovala v řízení nalézacím. S ohledem na toto postavení nelze vést exekuci a postihnout tím její osobní majetek, který nenáleží do dědické podstaty, kterou spravuje. Z uvedených důvodu dovolatelka navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že usnesení soudu prvního stupně se mění tak, že exekuce se zastavuje, popř. aby je zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Oprávněný se k podanému dovolání nevyjádřil.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) o dovolání povinné rozhodl podle ve znění účinném od 30. září 2017 (viz čl. II bod 2 ), dále opět „ “, bez jednání (viz ustanovení ) se závěrem, že dovolání není přípustné ( ) a dostatečně vymezen není ani důvod dovolání ( , odst. 3 ).

Podle lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu serozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Podle odst. 3 téhož ustanovení se důvod dovolání vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Předmětem řešení v řízení před odvolacím soudem byla k návrhu povinné a k jejím odvolacím námitkám otázka věcné legitimace dovolatelky v exekučním řízení; v nedostatku legitimace spatřovala dovolatelka důvod pro zastavení exekuce. Odvolací soud (ve shodě se závazným právním názorem, který vyslovil dovolací soud) se proto zabýval formálními a materiálními předpoklady exekučního titulu ve vztahu k povinné osobě. V tomto směru mu nelze zásadně nic vytknout. Ve sporu, v němž byl exekuční titul vydán, dovolatelka (tehdy žalobkyně) nevystupovala jako správkyně dědictví, byť se tak mylně domnívá (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. srpna 2017, sp. zn. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. června 2019, sp. zn. , a proto je subjektem v exekučním titulu zakotvené povinnosti, a to ve shodě s hmotným právem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. července 2004, sp. zn. ). Předestřenou námitkou „že povinná v nalézacím řízení i v řízení vykonávacím vystupovala a vystupuje jako soudem ustanovená správkyně dědictví, a proto nelze postihnout v rámci exekuce její osobní majetek“ se proto dovolatelka zcela míjí v obecné rovině s hlediskem přípustnosti, neboť na řešení uvedené otázky napadené usnesení odvolacího soudu nezávisí, a nevystihuje ani důvod dovolání.

Je tak zřejmé, že odvolací soud postupoval zcela v souladu s výše uvedenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, Nejvyšší soud proto dovolání povinné podle ustanovení jako nepřípustné odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [ a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. 5. 2021

JUDr. Zbyněk Poledna

předseda senátu