Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 632/2017

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Tomáše Novosada a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobkyně L. E. D., zastoupené Mgr. Alexandrem Petrem,advokátem se sídlem v Brně, Moravské náměstí 629/4, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o 140 800 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 9. 2016, č. j. -89, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Uvedené částky se žalobkyně domáhala jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí měla vzniknout v důsledku trestního stíhání pro přečin podvodu podle a , , které trvalo celkem 11 měsíců a 22 dnů a které bylo ukončeno zprošťujícím rozsudkem. Odvolací soud shledal jako postačující již poskytnuté zadostiučinění formou konstatování porušení práva žalovanou a formou omluvy ze strany žalované.

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II bod 2 , arg. a contrario), dále jen „ “, jako nepřípustné odmítl.

Žalobkyně v dovolání předestírá tyto otázky, které podle jejího názoru nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešeny:

a) zda je možné, aby soud odmítl provedení důkazů vedoucích k prokázání niterných subjektivních pocitů žalobce v souvislosti s nezákonným trestním řízením jako celkem pouhým odkazem na vyjádření v rámci trestního řízení směřujícího k posouzení trestnosti jeho jednání,

b) zda je možné po žalobci požadovat, aby v řízení o přiznání nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním prokazoval i skutkové domněnky ve vztahu ke způsobeným duševním útrapám a související duševní újmou,

c) zda je soudce při rozhodování ve věci nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním povinen vycházet z obecných zkušenostních poznatků a skutkových domněnek při prokazování intenzity duševních útrap a nemajetkové újmy.

V odůvodnění dovolání žalobkyně vytýká odvolacímu soudu (a potažmo též soudu prvního stupně), že dospěl k nesprávnému skutkovému závěru stran intenzity nemajetkové újmy vzniklé žalobkyni v důsledku trestního stíhání. Žalobkyně namítá, že jeden z jí navrhovaných důkazů (výslech její matky), nebyl proveden a že se soudy spokojily s jejím vyjádřením v trestním řízení. Upozorňuje, že psychická zátěž způsobená trestním stíháním je umocněna narušením rodinných pout, což je třeba pokládat za skutkovou domněnku. Soud podle žalobkyně podcenil okolnosti trestního stíhání žalobkyně a nesprávně vyhodnotil také skutkové okolnosti týkající se jejího zdravotního stavu.

Z nyní uvedeného je zřejmé, že žalobkyně dovoláním brojí proti skutkovým závěrům odvolacího soudu, čímž uplatňuje nezpůsobilý dovolací důvod (srov. ).

Žalobkyní formulované otázky nemohou založit přípustnost dovolání podle , neboť při jejich řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu, resp. Ústavního soudu.

Podle ustanovení , věty první, jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Podle věty druhé tohoto ustanovení soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede. Z této úpravy vyplývá, že soud není povinen provést všechny účastníky navržené důkazy, nýbrž je oprávněn (a povinen) v každé fázi řízení vážit, které důkazy vzhledem k uplatněnému nároku či tvrzením jednotlivých účastníků je třeba provést. Je tedy oprávněn posoudit důkazní návrhy a rozhodnout o tom, které z těchto důkazů provede, a současně i rozhodnout, že neprovede ty z důkazů, jimiž mají být prokazovány skutečnosti, které jsou pro posouzení uplatněného nároku nevýznamné nebo které již byly prokázány jinými důkazy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2012, sp. zn. ).

Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. , na nějž žalobkyně v dovolání poukazuje, platí, že samotný fakt trestního stíhání je zásahem do života obviněné osoby, jež je vystavena výrazné psychické zátěži. Tato skutečnost má povahu skutkové domněnky a prizmatem důkazní nauky jde o zkušenostní větu, kterou měl odvolací soud potřebnou měrou akcentovat. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu tomuto principu nijak neodporuje, neboť v něm bylo shledáno, že žalovaná žalobkyni imateriální újmu trestním stíháním způsobila.

Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, neobsahuje zákonné náležitosti ( ) a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu pokračovat.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.

V Brně dne 1. srpna 2017

JUDr. Pavel Simon

předseda senátu