Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1935/2017

20 Cdo 1935/2017

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněné ZEPTER INTERNATIONAL s.r.o. se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Spálená č. 112/55, identifikační číslo osoby 14500469, zastoupené JUDr. Zdeňkem Drtinou, Ph.D., advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, nám. Přemysla Otakara II. č. 395/30a, proti povinné P. L., J., pro 13 783 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. , o dovolání soudního exekutora Mgr. Jaroslava Homoly, Exekutorský úřad Brno-město, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. července 2016, č. j. -336, takto:

Odůvodnění:

Odvolací soud v záhlaví označeným usnesením změnil usnesení soudního exekutora Mgr. Jaroslava Homoly, Exekutorský úřad Brno-město, (dále též jen „soudní exekutor“) ze dne 13. 3. 2015, č. j. 030 EX 2666/06-332, kterým soudní exekutor rozhodl, že z dosud nerozděleného plnění ve výši 84 010,93 Kč se odpočítávají náklady exekuce soudního exekutora ve výši 22 328,95 Kč (výrok I.), a zbývající částka vymoženého plnění ve výši 61 681,98 Kč se vydává insolvenční správkyni povinné Mgr. R. Š., tak, že vymožené plnění ve výši 84 000 Kč se vydává insolvenční správkyni Mgr. R. Š. do majetkové podstaty povinné. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2014, sp. zn. (správně ), dospěl k závěru, že soudní exekutor je povinen po zahájení insolvenčního řízení na majetek povinného v exekuci vydat do majetkové podstaty úpadce jím v exekuci vymožené plnění bez odpočtu nákladů exekuce a jako věřitel úpadce náklady exekuce (svoji pohledávku) přihlásit do insolvenčního řízení.

Soudní exekutor napadl usnesení odvolacího soudu dovoláním. Namítá, že Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 9. 2016, sp. zn. , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2014, sp. zn. , zrušil a dospěl k závěru, že Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí provedl výklad dvou kolidujících právních norem v rozporu s obecnými výkladovými pravidly a vyložil tak právní normu [zde , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále též jen „ex. řád“)] v rozporu s jejím smyslem a účelem. Dovolatel se ztotožnil se závěry Ústavního soudu a dospěl k závěru, že dle ex. řádu je exekutor oprávněn „odpočíst“ si z částky vymožené v rámci exekuce náklady exekuce a ponechat si je a „do insolvenčního řízení vydat“ pouze „čistý výtěžek exekuce“. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) věc projednal podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. Čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) - dále jen „ “. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení , a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení , neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, zda může být podle ex. řádu výtěžek exekuce do insolvenčního řízení soudním exekutorem insolvenčnímu správci vydán po odpočtu nákladů exekuce, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu bez nařízení jednání ( věta první ) a dospěl k závěru, že dovolání oprávněné je opodstatněné.

Podle § 46 odst. 7 ex. řádu je-li exekuční řízení podle zvláštního právního předpisu přerušeno nebo zvláštní právní předpis stanoví, že exekuci nelze provést, exekutor nečiní žádné úkony, jimiž se provádí exekuce, pokud zákon nestanoví jinak. Insolvenčnímu správci nebo v rámci likvidace dědictví do likvidační podstaty exekutor vydá vymožené plnění bezodkladně po právní moci usnesení, kterým rozhodne po odpočtu nákladů exekuce o vydání vymoženého plnění insolvenčnímu správci nebo do likvidační podstaty.

V dané věci odvolací soud při rozhodování o odvolání insolvenčního správce proti usnesení soudního exekutora respektoval dříve přijatý právní názor Nejvyššího soudu, jenž vycházel z jeho ustálené rozhodovací praxe, započaté zmíněným rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2014, sp. zn. , na nějž následně navázal celou řadou svých rozhodnutí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2015, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2016, sp. zn. či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2016, sp. zn. ), dle kterého nebylo možno ustanovení ex. řádu aplikovat v jeho doslovném znění; právo soudního exekutora ponechat si z vymoženého plnění částku odpovídající jím vynaloženým exekučním nákladům bylo pochopeno jako příkře kolizní se zásadami , vyjádřenými v jeho ustanoveních a b). Soudní exekutor tudíž k rukám insolvenčního správce měl vydat v exekuci vymožené plnění celé.

V mezidobí však Ústavní soud nálezem ze dne 6. 9. 2016, sp. zn. , rozhodl, že nelze vycházet z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2014, sp. zn. (R 32/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), viz bod 27 odůvodnění. Uvedl, že obecné soudy jsou povinny v případech vydávání výtěžku exekuce do insolvenčního řízení postupovat podle § 46 odst. 7 ex. řádu tak, že insolvenčnímu správci exekutor vydá vymožené plnění po odpočtu nákladů exekuce; účelně vynaložené náklady exekuce, jejichž součástí je také odměna exekutora, se nestávají součástí majetkové podstavy v insolvenčním řízení (bod 28 odůvodnění). Tento výklad následně přejal Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 19. 10. 2016, sp. zn. , ze dne 27. 10. 2016, sp. zn. , ze dne 7. 12. 2016, sp. zn. nebo ze dne 1. 3. 2017, sp. zn. .

Nález Ústavního soudu má přitom ve vztahu k rozhodování soudů obecných precedenční závaznost (tedy závaznost v obdobných případech, nikoli pouze v konkrétní věci) a již učiněný výklad Ústavního soudu má být pro obecné soudy východiskem při rozhodování následujících případů obdobného druhu (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 13. 11. 2007, sp. zn. , nález Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. ).

Se zřetelem k tomu již z usnesení R 32/2015 nadále vycházet nelze.

Naopak obecné soudy jsou povinny v případech vydávání výtěžku exekuce do insolvenčního řízení postupovat podle ustanovení § 46 odst. 7 ex. řádu tak, že insolvenčnímu správci exekutor vydá vymožené plnění po odpočtu nákladů exekuce; účelně vynaložené náklady exekuce, jejichž součástí je také odměna exekutora, se součástí majetkové podstaty v insolvenčním řízení nestávají.

Rozhodnutí odvolacího soudu je tak nyní v rozporu s nastolenou judikaturou Nejvyššího soudu, a proto za správné je považovat nelze. Nejvyšší soud je proto podle ustanovení a zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Odvolací soud je vázán právním názorem dovolacího soudu (ustanovení , ).

O náhradě nákladů řízení včetně řízení dovolacího soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (ustanovení věta druhá ), případně o ní bude rozhodnuto v režimu zvláštním ( ex. řádu).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. července 2017

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.předsedkyně senátu