Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 5392/2016

20 Cdo 5392/2016

U S N E S E N Í

A. A.,

S. Š.

, zastoupenému Mgr. Pavlem Vinterem, advokátem se sídlem v Praze 3 – Vinohrady, Vinohradská č. 2133/138, pro 251 047 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora JUDr. Mgr. Kamila Košiny, Exekutorský úřad Prachatice, pod sp. zn. 040 EX 3566/14, o dovolání soudního exekutora proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 2. 2016, sp. zn. -80, takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 2. 2016, sp. zn. -80,

se ruší

a věc

se

tomuto soudu

vrací

k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Soudní exekutor usnesením ze dne 10. 12. 2015, č. j. 040 EX 3566/14-62, rozhodl, že z dosud nerozděleného exekučního výtěžku ve výši 4 030 000 Kč se odpočítává pohledávka na nákladech soudního exekutora Mgr. Kamila Košiny ve výši 590 245,26 Kč k hotovému vyplacení (výrok I). Exekuční výtěžek, který po odpočtu nákladů činí 3 439 754,74 Kč, se vydává insolvenčnímu správci Mgr. Bc. Igoru Tomáškovi, se sídlem v Praze 3, Sudoměřská č. 1550/6, ve prospěch majetkové podstaty insolvenčního řízení sp. zn. , vedeného u Městského soudu v Praze a zahájeného vyhláškou téhož soudu ze dne 1. 10. 2015.

Krajský soud napadeným rozhodnutím usnesení soudního exekutora ve výroku II změnil tak, že se insolvenčnímu správci vydává vymožené plnění ve výši 4 030 000 Kč. Uvedl, že po zahájení insolvenčního řízení je v exekučním řízení nutno aplikovat úpravu v insolvenčním zákona ( , , , , o úpadku a způsobech jeho řešení (dále též jen „IZ“), na které lze založit správný postup soudního exekutora spočívající v tom, že v nařízené exekuci po zahájení insolvenčního řízení nemůže pokračovat úkony směřujícími k jejímu provedení a je povinen vydat insolvenčnímu správci do majetkové podstaty všechny věci, které dosud zajistil. Odvolací soud v této souvislosti odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2014, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 32/2015 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek.

Soudní exekutor v dovolání namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, když odvolací soud se odklonil od judikatury Ústavního soudu a nerespektoval jeho nález ze dne 12. 9. 2016, sp. zn. , jímž došlo v mezidobí k překonání rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2014, sp. zn. , které odvolací soud aplikoval. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2014, dále jen „ “ (srov. čl. II, bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony), jestliže směřuje proti usnesení odvolacího soudu vydanému dne 15. 2. 2016, a shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou (účastníkem řízení, soudním exekutorem v řízení o nárocích exekutora na náklady exekuce – k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2015, sp. zn. ). U dovolatele jakožto osoby s právnickým vzděláním se v souladu s ustanovením zvláštní zastoupení advokátem nevyžaduje.

Dovolání je tak podáním formálně bezvadným, a dle ustanovení je i přípustným, žádá-li dovolatel, aby věc dříve dovolacím soudem vyřešená, byla v dané věci posouzena odlišně.

Vady, k nimž je dovolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti ( věta druhá ), tj. k vadám tzv. zmatečnostním, jakož i k vadám řízení jiným, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, se z obsahu spisu nepodávají.

Z předloženého exekučního spisu a ze spisu vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. se podává, že před vydáním rozvrhového rozhodnutí bylo dne 1. 10. 2015 v insolvenčním rejstříku pod jménem povinného zveřejněn jím podaný insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Dne 23. 11. 2015 bylo usnesením Městského soudu v Praze č. j. -11 shledán úpadek povinného a povoleno jeho řešení formou oddlužení.

Dne 18. 8. 2015 soudní exekutor udělil příklep vydražiteli, který učiněné nejvyšší podání zaplatil řádně a včas.

Soudní exekutor rozhodl usnesením ze dne 10. 12. 2015, č. j. 040 EX 3566/14-62, o vydání vymoženého plnění insolvenčnímu správci po odpočtu nákladů exekuce, a Městský soud v Praze je změnil napadeným rozhodnutím tak, že se insolvenčnímu správci povinného ve prospěch majetkové podstaty úpadce (povinného) vydává v exekuci vymožené plnění celé, nikoli až po odpočtu nákladů exekuce (viz shora).

V dané věci odvolací soud při rozhodování o odvolání insolvenčního správce proti usnesení soudního exekutora respektoval dříve přijatý právní názor Nejvyššího soudu, jenž vycházel z jeho ustálené rozhodovací praxe, započaté opakovaně zmíněným rozhodnutím R 32/2015, na nějž následně navázal celou řadou svých rozhodnutí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2015, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2016, sp. zn. či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2016, sp. zn. ), dle kterého nebylo možno ustanovení , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ex. ř.), aplikovat v jeho doslovném znění; právo soudního exekutora ponechat si z vymoženého plnění částku odpovídající jím vynaloženým exekučním nákladům bylo pochopeno jako příkře kolizní se zásadami , vyjádřenými v jeho ustanoveních a b). Soudní exekutor tudíž k rukám insolvenčního správce měl vydat v exekuci vymožené plnění celé.

V mezidobí však Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 9. 2016, sp. zn. dospěl ve skutkově obdobné věci k závěru opačnému, a tento výklad následně přejal ve svém usnesení ze dne 19. 10. 2016, sp. zn. , a ze dne 27. 10. 2016, sp. zn. , i Nejvyšší soud; Ústavní soud dovodil, že ustanovení § 46 odst. 7 (dříve § 46 odst. 6) ex. ř. představuje zvláštní úpravu souběhu insolvenčního a exekučního řízení, z něhož vyplývá explicite právo exekutora odečíst z částky vymožené v rámci exekuce své náklady exekuce a do majetkové podstaty insolvenčnímu správci tak vydat toliko čistý výtěžek exekuce.

Nález Ústavního soudu má ve vztahu k rozhodování soudů obecných podle ústavního , České republiky, precedenční závaznost, tj. závaznost ve všech obdobných věcech, nikoli pouze v konkrétní věci cestou vázanosti kasační (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 13. 11. 2007, sp. zn. , nález Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. ).

Se zřetelem k tomu již z usnesení R 32/2015 nadále vycházet nelze.

Naopak obecné soudy jsou povinny v případech vydávání výtěžku exekuce do insolvenčního řízení postupovat podle ustanovení § 46 odst. 7 ex. ř. tak, že insolvenčnímu správci exekutor vydá vymožené plnění po odpočtu nákladů exekuce; účelně vynaložené náklady exekuce, jejichž součástí je také odměna exekutora, se součástí majetkové podstavy v insolvenčním řízení nestávají.

Rozhodnutí odvolacího soudu je tak nyní v rozporu s nastolenou judikaturou Nejvyššího soudu, a proto za správné je považovat nelze.

Protože napadené usnesení odvolacího soudu v řešení otázky práva soudního exekutora odečíst v případě zahájení insolvenčního řízení z exekučně vymoženého plnění své náklady exekuce dle ustanovení ex. ř. není správné, Nejvyšší soud je podle ustanovení a , zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Podle y jsou vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu závazná pro všechny orgány i osoby. Bylo již výše řečeno, že je tak zakotvena jejich tzv. závaznost precedenční, nikoli jen pro danou konkrétní věc, v níž Ústavní soud rozhodnutí obecných soudů zrušil, což platí samozřejmě i pro Nejvyšší soud při rozhodování v obdobných věcech, jako tomu bylo v dané věci. Tato zavázanost logicky dopadá na všechna rozhodovací tělesa, jimiž Nejvyšší soud jedná, a postihuje jak základní senát tříčlenný, tak tzv. velký senát, v důsledku čehož není významné, zda právní názor, vyslovený v nálezu Ústavního soudu, aplikuje v konkrétní věci senát ten či onen, neboť oba jsou jím rovnocenně vázány.

V nynější věci rozhodující senát proto nevnímá potřebu aktivovat rozhodovací procesy velkého senátu, i kdyby podmínky odpovídajícího postupu ( , o soudech a soudcích) byly jinak splněny; podstatné zde ostatně je, že shodný názor (a procesní postup) byl již dříve zvolen (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 216, sp. zn. ), pročež v dané věci již potřebná „odlišnost“ dána není.

O náhradě nákladů řízení včetně řízení dovolacího soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (ustanovení věta druhá ), případně o ní bude rozhodnuto v režimu zvláštním ( ex. ř.).

Proti tomuto usnesení není žádný opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 7. prosince 2016JUDr. Zbyněk Polednapředseda senátu