Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 4465/2016

26 Cdo 4465/2016

U S N E S E N Í

Stavebního bytového družstva Jílové

K. H. (dříve Š.)

, zastoupené Mgr. Helenou Peterkovou, advokátkou se sídlem v Hradištku, Brunšově 473, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. ledna 2015, č. j. -158, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalovaná

je povinna

zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.800,- Kč k rukám Mgr. Michala Vepřeka, advokáta se sídlem v Praze 1 – Starém Městě, Husova 242/9, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

K odvolání žalované Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 13. ledna 2015, č. j. -158, potvrdil – v poměru mezi žalobcem a žalovanou – rozsudek ze dne 3. října 2007, č. j. -48 (nyní č. l. 84 spisu), jímž Okresní soud Praha-západ (soud prvního stupně) vyhověl žalobě a uložil žalované povinnost vyklidit tam specifikovaný družstevní byt (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“) do patnácti dnů od zajištění přístřeší a rozhodl o nákladech řízení účastníků; současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.

Dovolání žalované (dovolatelky), k němuž se žalobce prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřil, je z posléze uvedených příčin zčásti neprojednatelné pro vady, jež nebyly v dovolací lhůtě odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a zčásti není přípustné podle ( , , ve znění do 31. prosince 2013 /viz čl. II bod 2. ve spojení s čl. VII / – dále opět jen „ “).

Ve vztahu k otázce možného použití korektivu dobrých mravů dovolatelka v rozporu s ustanovením nespecifikovala údaj o tom, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až ), přičemž tuto vadu (nedostatek), pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat, včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranila ( ). Tato situace pak dovolacímu soudu znemožňuje, aby se uvedenou otázkou mohl blíže zabývat.

Jedinou účinně nastolenou otázku (otázku, zda dovolatelce zaniklo marným uplynutím lhůty stanovené v obch. zák. / , obchodní zákoník, ve znění do 31. prosince 2007 – dále opět jen „obch. zák.“/ právo domáhat se u soudu prohlášení neplatnosti rozhodnutí shromáždění delegátů žalujícího družstva (dále jen „družstvo“) z 3. května 2004, jímž bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí představenstva družstva z 24. července 2003 o vyloučení z družstva) vyřešil odvolací soud v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit.

Soudní praxe je dlouhodobě ustálena v názoru, že v řízení o vyklizení družstevního bytu nepřísluší soudu přezkoumávat, zda bylo vyloučení z družstva platné; přihlíží pouze k tomu, zda vyloučený člen využil svého oprávnění vyplývajícího z ustanovení a 4 , obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. prosince 2000 – později a 5 obch. zák. Jiným postupem než postupem uvedeným v ustanovení obch. zák. soud o neplatnosti vyloučení člena z družstva rozhodovat nemůže. Pokud by totiž mohl v rámci jakéhokoli řízení řešit jako předběžnou otázku platnost rozhodnutí představenstva, popřípadě členské schůze o vyloučení člena z družstva, bylo by uvedené ustanovení zcela nadbytečné a ztrácelo by jakýkoli smysl (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu z 18. dubna 2000, sp. zn. , uveřejněné pod č. 61/2001 časopisu Soudní judikatura, dále např. z 24. února 2004, sp. zn. , a z 20. dubna 2010, sp. zn. ). V ustálené soudní praxi není pochyb ani o tom, že rozhodnutím představenstva o vyloučení z družstva nekončí účast člena v družstvu. Členství v družstvu končí (je-li proti rozhodnutí představenstva podáno včasné odvolání) teprve rozhodnutím členské schůze o vyloučení člena, popřípadě marným uplynutím lhůty k podání odvolání (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu z 26. ledna 2005, sp. zn. , uveřejněné pod č. 70/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále např. z 10. srpna 2005, sp. zn. , a z 25. března 2008, sp. zn. ). Nejvyšší soud již ve výše citovaném rozsudku, sp. zn. (dále rovněž v rozsudku z 28. srpna 2002, sp. zn. ), vyjádřil právní názor, že má-li osoba, které má být uložena povinnost vyklidit byt, zachovánu možnost postupu podle ustanovení a 5 obch. zák. (dříve a 4 obch. zák.), nelze o povinnosti k vyklizení rozhodnout, neboť rozhodnutím členské schůze, popřípadě soudu, může být rozhodnutí představenstva o vyloučení zvráceno; teprve po marném uplynutí lhůt pro uplatnění práva podle a 5 obch. zák. (dříve a 4 obch. zák.), popřípadě po právní moci rozhodnutí podle obch. zák. (dříve obch. zák.), lze rozhodnout o povinnosti k vyklizení bytu. Lze jen dodat, že uvedené závěry lze obdobně vztáhnout i na rozhodování shromáždění delegátů, jež v rozsahu určeném stanovami družstva plní působnost členské schůze ( obch. zák.).

Dovolatelce lze přisvědčit v názoru, že rozhoduje-li o vyloučení z družstva namísto členské schůze shromáždění delegátů, běží tříměsíční lhůta pro uplatnění práva na soudní přezkum platnosti rozhodnutí o vyloučení (až) ode dne, kdy se vylučovaný člen mohl dovědět o tom, že se shromáždění delegátů konalo (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu z 26. září 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 9/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Uvedený právní názor však nelze vytrhávat z kontextu a ve skutečnosti opomenout (jak to nesprávně činí dovolatelka), že ustanovení § 231 odst. 5 obch. zák. omezuje právo na soudní přezkum platnosti rozhodnutí o vyloučení z družstva – vedle (subjektivní) tříměsíční lhůty – rovněž roční lhůtou, jejíž počátek není vázán na možnost vylučovaného člena dovědět se o tom, že se konalo shromáždění delegátů, které vyloučení potvrdilo, nýbrž se odvíjí od samotného konání dotčeného shromáždění. Svým charakterem tak jde o lhůtu objektivní (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 24. listopadu 2015, sp. zn. ). V soudní praxi přitom není žádných pochyb o tom, že vzájemný vztah obou uvedených (prekluzivních) lhůt je takový, že skončí-li běh jedné z nich, právo zanikne, i kdyby druhá lhůta ještě běžela či dokonce dosud nepočala běžet.

S přihlédnutím k uvedenému lze konstatovat, že rozhodlo-li shromáždění delegátů o odvolání proti rozhodnutí představenstva o vyloučení z družstva dne 3. května 2004, uplynula objektivní roční lhůta k uplatnění práva na soudní přezkum platnosti rozhodnutí o vyloučení dnem 3. května 2005. Jestliže tedy dovolatelka přes poučení soudu prvního stupně podle a 3 , které se jí dostalo při jednání konaném dne 4. října 2005 (viz protokol o jednání na č. l. 62 až 65 spisu), v řízení ani netvrdila (natož prokázala), že by napadla rozhodnutí o vyloučení z družstva návrhem na vyslovení jeho neplatnosti podaným u soudu před uplynutím uvedené (roční) prekluzivní lhůty, je namístě vycházet z úvahy, že ke dni rozhodování soudu prvního stupně (tím spíše odvolacího soudu) již neměla (v důsledku prekluze práva) zachovánu možnost postupu podle obch. zák., tedy – řečeno jinak – nemohla již rozhodnutí o svém vyloučení z družstva žádným způsobem zvrátit. Mimo rámec řečeného pak stojí rovněž za zmínku, že podle obsahu spisu se dovolatelka dověděla (mohla dovědět) o konání shromáždění delegátů, které potvrdilo její vyloučení z družstva, nejpozději na shora uvedeném jednání soudu prvního stupně (tj. dne 4. října 2005), jehož se účastnila prostřednictvím své advokátky a na němž byl proveden důkaz zápisem z dotčeného shromáždění, přičemž od doby konání daného soudního roku uplynulo do rozhodování soudu prvního stupně (tím spíše odvolacího soudu) daleko více času než tři měsíce.

Lze uzavřít, že odvolací soud se – oproti předpokladu dovolatelky – neodchýlil od shora citované judikatury, potvrdil-li jako věcně správný rozsudek, jímž soud prvního stupně vyhověl žalobě na vyklizení předmětného (družstevního) bytu (až) poté, co dovolatelce marně uplynula lhůta pro uplatnění práva na soudní přezkum rozhodnutí o vyloučení z družstva stanovená v § 231 odst. 5 obch. zák.; jeho rozhodnutí je naopak výrazem standardní soudní praxe.

Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud dovolání podle odmítl – se souhlasem všech členů senátu ( ) – dílem pro vady, jež nebyly v dovolací lhůtě odstraněny, a dílem pro nepřípustnost.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. větu druhou ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 18. července 2017

JUDr. Miroslav Ferák

předseda senátu