Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1100/2021

26 Cdo 1100/2021-138

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobce Stavebního bytového družstva XY, se sídlem XY, IČO XY, zastoupeného JUDr. Patrikem Novosadem, advokátem se sídlem ve Valašském Meziříčí, Králova 1283, proti žalované Š. V., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Martinou Charvátovou, advokátkou se sídlem ve Vsetíně, Horní náměstí 3, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. června 2020, č. j. -98, t a k t o :

Odůvodnění:

Žalovaná napadla dovoláním rozsudek Krajského soudu v Ostravě (odvolací soud) ze dne 16. 6. 2020, č. j. -98, kterým odvolací soud potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně (soud prvního stupně) ze dne 17. 4. 2019, č. j. -46, jímž zavázal žalovanou vyklidit tam specifikovaný byt, vyklizený byt předat žalobci do 15 dnů od právní moci rozsudku a rozhodl o náhradě nákladů řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) vyšel z toho, že účastníci uzavřeli dne 19. 4. 2010 nájemní smlouvu na dobu neurčitou, že představenstvo žalobce rozhodnutím ze dne 11. 7. 2017 vyloučilo žalovanou z družstva pro nehrazení plateb na nájemném a službách po dobu delší než tři měsíce, a to i po zaslání písemné výstrahy, a že odvolání (námitky) žalované proti tomuto usnesení představenstva zamítlo shromáždění delegátů usnesením ze dne 5. 6. 2018. Toto rozhodnutí, obsahující poučení o možnosti vyloučeného člena podat ve lhůtě tří měsíců ode dne jeho doručení návrh k soudu na prohlášení rozhodnutí o vyloučení za neplatné, bylo žalované doručeno 18. 6. 2018, ta však u soudu návrh na jeho prohlášení za neplatné nepodala. Dovodil s odkazem na a násl. ve spojení s , o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) - dále jen „z. o. k.“ – a na Stanovy žalobce, že nájemní poměr žalované k bytu zanikl v důsledku jejího vyloučení z členství v družstvu a že žalovaná tak od 19. 6. 2018 byt užívá bez právního důvodu a je podle , (dále jen „o. z.“) povinna jej vyklidit.

Dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu projednalNejvyšší soud podle , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ “, a dospěl k závěru, že otázky, které dovolatelka vymezila (nepřiměřenost vyloučení z družstva s ohledem na konkrétní okolnosti, nevyhovění žádosti o splátkový kalendář a nepřesné vyčíslení výše dluhu), přípustnost dovolání nezakládají, neboť odvolací soud posoudil otázku vyloučení žalované z družstva a její povinnost byt vyklidit v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit.

Námitky dovolatelky rozporují platnost jejího vyloučení z družstva. Tuto obranu však nemá dovolatelka v řízení o vyklizení bytu k dispozici. Soudní praxe byla v poměrech právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 dlouhodobě ustálena v názoru, že v řízení o vyklizení družstevního bytu nepřísluší soudu přezkoumávat, zda bylo vyloučení z družstva platné; přihlíží pouze k tomu, zda vyloučený člen využil svého oprávnění vyplývajícího z ustanovení a 5 , obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013. Jiným postupem než postupem uvedeným v citovaném ustanovení soud o neplatnosti vyloučení člena z družstva rozhodovat nemůže (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2000, sp. zn. , uveřejněný pod č. 61/2001 časopisu Soudní judikatura, dále např. rozsudek ze dne 15. 7. 2010, sp. zn. , či usnesení ze dne 12. 5. 2011, sp. zn. ).

Ke shodným právním závěrům dospěl Nejvyšší soud i při výkladu obdobné právní úpravy účinné od 1. 1. 2014, kdy vyloučení člena družstva je upraveno v § 614 a násl. z. o. k. ve spojení s § 734 z. o. k. pro člena bytového družstva. V rozsudku ze dne 12. 2. 2020, sp. zn. , Nejvyšší soud judikoval, že v řízení, v němž se družstvo domáhá vyklizení bytu s odůvodněním, že žalovaný byl z družstva vyloučen, jeho účast zanikla a spolu s ní zanikl i nájem družstevního bytu (§ 734 odst. 3 z. o. k.), soud toliko zkoumá, zda žalovanému bylo doručeno písemné rozhodnutí představenstva o vyloučení v souladu s § 621 z. o. k., zda toto písemné rozhodnutí obsahovalo poučení podle § 617 odst. 3 in fine a § 618 z. o. k. a zda žalovaný podal odůvodněné námitky proti rozhodnutí o vyloučení. Pokud tak učinil, soud dále posuzuje, zda členská schůze rozhodla o zamítnutí podaných námitek, a dále, zda žalovaný podal návrh na zahájení řízení o prohlášení rozhodnutí o vyloučení za neplatné, popř. zda toto řízení již bylo pravomocně skončeno (§ 620 odst. 2 z. o. k.). Tedy jinak řečeno, platnost rozhodnutí o vyloučení člena z družstva (i s ohledem na jeho přiměřenost – k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2020, sp. zn. ) nemůže být posuzována v jiném řízení než v řízení o návrhu podle § 620 odst. 1 z. o. k.

V projednávané věci rozhodl odvolací soud v souladu s uvedenou judikaturou, jestliže uzavřel, že žalovaná užívá byt bez právního důvodu a je povinna jej vyklidit (§ 1040 o. z.), neboť její nájemní poměr k bytu zanikl v důsledku vyloučení z družstva dnem doručení rozhodnutí shromáždění delegátů (které dle čl. 66 Stanov žalobce vykonává působnost členské schůze – k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2017, sp. zn. ) o zamítnutí jejích námitek za stavu, kdy nepodala soudu návrh na prohlášení jeho neplatnosti (§ 619 a § 734 odst. 3 z. o. k.).

Nejvyšší soud proto dovolání jako nepřípustné podle ustanovení věty první odmítl.

Bylo-li dovolací řízení zastaveno nebo bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 1. 9. 2021

JUDr. Jitka Dýšková

předsedkyně senátu