Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 1281/2017

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Moniky Vackové ve věci žalobkyně Broker Consulting, a. s., se sídlem v Plzni, Jiráskovo náměstí 2684/2, identifikační číslo osoby 25221736, zastoupené JUDr. Jaroslavem Tomáškem, advokátem se sídlem v Plzni, Kyjevská 1228/77, proti žalované A. Š., se sídlem v Příchovicích 251, identifikační číslo osoby 72274280, zastoupené JUDr. Hanou Šonkovou, advokátkou se sídlem v Černošicích, Topolská 2209, o zaplacení 300.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 7. 2016, č. j. -267, takto

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 15. 5. 2015, č. j. -206, rozhodl o zamítnutí žaloby (bod I. výroku), kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 300.000 Kč s příslušenstvím z titulu smluvní pokuty z mandátní smlouvy uzavřené mezi účastníky 1. 4. 2006, a o povinnosti žalobkyně zaplatit žalované náklady řízení (bod II. výroku). Dále rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit České republice – Krajskému soudu v Plzni náklady řízení (bod III. výroku), jejichž výši stanovil doplňujícím usnesením ze dne 23. 7. 2015, č. j. -242.

Vrchní soud v Praze, jako soud odvolací, rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že sjednaná konkurenční doložka je neplatná, pokud jde o období po ukončení mandátní smlouvy 7. 7. 2009. Žalovaná byla v konkurenční doložce, sjednané mezi stranami, nepřiměřeně omezena ve svobodné podnikatelské činnosti, k níž byla oprávněna podle vydaného povolení České národní banky. Nepřiměřeně bylo omezeno nejen její právo na podnikání s obdobným předmětem podnikání žalobkyně, ale i její právo uzavřít pracovní či obdobný poměr na činnosti s obdobným předmětem podnikání žalobkyně. Tím jí bylo znemožněno, aby vykonávala jakoukoliv činnost ve svém oboru. Nepřiměřeným zásahem do práva svobodného podnikání bylo rovněž nevymezení území, na něž se měl zákaz konkurence vztahovat. Nevymezení zákazu konkurence na určité území je nepřiměřeným zásahem do práva svobodného podnikání, což je v rozporu se zásadou rovnosti účastníků. Pokud se tedy konkurenční doložka neomezovala na určité území nebo vůči stanovenému okruhu osob, žalovanou fakticky vyloučila z trhu práce, pokud by nezměnila předmět své podnikatelské činnosti. Podle odvolacího soudu je proto sjednaná konkurenční doložka podle , (dále jen „obč. zák.“), absolutně neplatná. Odvolací soud na podporu své argumentace odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2011, sp. zn. , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 7. 2006, sp. zn. , a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 13. 6. 2007, sp. zn. .

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání. Podle žalobkyně napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci podle , (dále jen „ “), neboť se odvolací soud při posouzení otázky neplatnosti konkurenční doložky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Podle dovolatelky případná neplatnost konkurenční doložky ujednané mezi účastníky měla být posouzena podle , obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“), jako neplatnost toliko relativní, nikoli absolutní. Případné neplatnosti ujednané konkurenční doložky se pro absenci ujednání o územním omezení zákazu konkurence mohla dovolat pouze žalovaná, neboť případná neplatnost je v tomto případě stanovena pouze na její ochranu. Dovolatelka v této souvislosti odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2009, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. , a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2011, sp. zn. .

Podle dovolatelky je správné posouzení neplatnosti jako relativní podstatné pro posouzení námitky žalobkyně, která se dovolala promlčení práva žalované dovolat se relativní neplatnosti konkurenční doložky sjednané mezi účastníky. V této souvislosti odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2008, sp. zn. nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. .

Odvolací soud podle dovolatelky učinil nesprávný závěr, pokud dovodil, že promlčecí doba u práva dovolat se relativní neplatnosti konkurenční doložky běží až od výpovědi smlouvy. Takovýto závěr je v rozporu s § 391 odst. 2 obch. zák., podle něhož u práv uskutečnit právní úkon běží promlčecí doba ode dne, kdy právní úkon mohl být učiněn. Počátek běhu promlčecí doby práva dovolat se neplatnosti právního úkonu nastává dnem následujícím po uzavření smlouvy. Dovolatelka odkazovala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2003, sp. zn. . Za situace, kdy smlouva mezi účastníky byla uzavřena 1. 4. 2006, právo žalované dovolat se relativní neplatnosti konkurenční doložky se podle dovolatelky promlčelo dne 2. 4. 2010.

K dovolání žalobkyně se vyjádřila žalovaná tak, že je považuje za nepřípustné, závěry odvolacího soudu za správné.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle , se zabýval přípustností dovolání.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. ), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení skutečně splněna jsou.

Dovolání žalobkyně je přípustné, neboť odvolací soud otázku platnosti sjednané konkurenční doložky a otázku promlčení práva vznést námitku neplatnosti posoudil v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu.

Podle ustanovení § 672a obch. zák. ve smlouvě o obchodním zastoupení je možno písemně dohodnout, že obchodní zástupce nesmí po stanovenou dobu, nejdéle však 2 roky po ukončení smlouvy, na stanoveném území nebo vůči stanovenému okruhu osob na tomto území vykonávat na vlastní nebo na cizí účet činnost, která byla předmětem obchodního zastoupení, nebo jinou činnost, která by měla soutěžní povahu vůči podnikání zastoupeného (odst. 1). Konkurenční doložka odporující podmínkám uvedeným v odst. 1 je neplatná (odst. 2).

Vymezení územního rozsahu, pro nějž je sjednávána konkurenční doložka, a pro který tedy zákaz konkurence platí, je podstatnou náležitostí konkurenční doložky, jejíž absence způsobuje ve smyslu § 672a odst. 2 obch. zák. její neplatnost. Nevymezení tohoto území je současně nepřiměřeným zásahem do práva svobodného podnikání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 7. 2006, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2009, sp. zn. , rozsudek ze dne 25. 2. 2011, sp. zn. , usnesení ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. ).

Jak již Nejvyšší soud vyjádřil v rozsudku ze dne 30. 4. 2009, sp. zn. , nebo v rozsudku ze dne 26. 8. 2015, sp. zn. , neplatnost konkurenční doložky pro absenci ujednání o územním omezení zákazu konkurence je z logiky věci stanovena pouze na ochranu obchodního zástupce, jde tedy o neplatnost relativní, jíž se vzhledem k ustanovení § 267 odst. 1 věty první obch. zák. může dovolat jen obchodní zástupce.

Závěr odvolacího soudu o absolutní neplatnosti konkurenční doložky je tedy v rozporu s posledně uvedenou judikaturou Nejvyššího soudu. Zda se jedná o absolutní či relativní neplatnost je přitom v posuzované věci rozhodné z důvodu žalobkyní vznesené námitky promlčení práva žalované dovolat se relativní neplatnosti, když právo dovolat se tzv. relativní neplatnosti podléhá promlčení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2008, sp. zn. ), zatímco právo dovolat se absolutní neplatnosti právního úkonu promlčení nepodléhá (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2003, sp. zn. ).

Ve vztahu k odvolacím soudem odkazované judikatuře Nejvyššího soudu je třeba uvést, že rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 6. 2007, sp. zn. , se zabývá toliko otázkou přípustnosti sjednání konkurenční doložky v mandátní smlouvě (obdobně k výkladu tohoto rozhodnutí srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2009, sp. zn. ). V usnesení ze dne 12. 7. 2006, sp. zn. , bylo potom odmítnuto dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, které na sjednanou konkurenční doložku ze dne 9. 10. 1998 aplikovalo § 39 obč. zák. pro rozpor s dobrými mravy a dovodilo její absolutní neplatnost, a to proto, jak uvedl v této věci odvolací soud, že ustanovení § 672a odst. 1 a 2 obch. zák. vešlo v účinnost až dne 1. 1. 2001 a tuto zákonnou úpravu nebylo možno vztáhnout na dobu sjednání konkurenční doložky mezi účastníky.

Podle odvolacího soudu i v případě relativní neplatnosti konkurenční doložky uplatnila žalovaná námitku neplatnosti včas. Vztahy mezi účastníky se řídí § 397 obch. zák. ve spojení s § 391 obch. zák. a promlčecí lhůta činí 4 roky. Dovolat se neplatnosti ze strany žalované bylo podle odvolacího soudu možné po doručení výpovědi žalované, tedy 8. 7. 2009. Poprvé se jí žalovaná dovolala v reakci na výzvu žalobkyně k úhradě smluvní pokuty ze dne 3. 6. 2013, doručené žalobkyni dne 5. 6. 2013, tedy před uplynutím promlčecí lhůty.

Podle § 391 obch. zák. u práv vymahatelných u soudu začíná běžet promlčecí doba ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno u soudu, nestanoví-li tento zákon něco jiného (odst. 1). U práv uskutečnit právní úkon běží promlčecí doba ode dne, kdy právní úkon mohl být učiněn, nestanoví-li tento zákon něco jiného (odst. 2).

Podle § 397 obch. zák. nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba 4 roky.

V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2009, sp. zn. , Nejvyšší soud s odkazem na § 391 a § 397 obchodního zákoníku dospěl k závěru, že námitka relativní neplatnosti smlouvy byla vznesena po uplynutí více než 4 let ode dne, kdy mohla být uplatněna poprvé, přičemž za rozhodné považoval datum uzavření dohody mezi stranami a její účinnosti.

Z uvedeného vyplývá, že promlčecí doba u práva dovolat se relativní neplatnosti smlouvy počíná běžet od uzavření smlouvy. V projednávané věci byla smlouva s konkurenční doložkou uzavřena 1. 4. 2006. Čtyřletá promlčecí doba tak uplynula 1. 4. 2010. Jelikož se žalovaná dovolala neplatnosti konkurenční doložky poprvé v reakci na výzvu žalobkyně k úhradě smluvní pokuty ze dne 3. 6. 2013, doručené žalobkyni dne 5. 6. 2013, učinila tak po uplynutí promlčecí doby.

Závěr odvolacího soudu, že i v případě relativní neplatnosti konkurenční doložky uplatnila žalovaná námitku neplatnosti včas, je tedy nesprávný a odchyluje se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Dovolání žalobkyně je proto důvodné, Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu a rovněž rozsudek soudu prvního stupně ve znění doplňujícího usnesení v souladu s a 2 bez jednání ( ) zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

V konečném rozhodnutí bude rozhodnuto i o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů dovolacího řízení ( věta druhá ).

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je v souladu s závazný.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. července 2017

JUDr. Pavel H o r á k, Ph.D.

předseda senátu