Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 4494/2016

20 Cdo 4494/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněné CASPER CONSULTING a. s., se sídlem v Praze, Olivova 2096/4, identifikační číslo osoby 63980401, zastoupené Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště 259/55, proti povinnému M. M., T., zastoupenému Mgr. Lukášem Blažkem, advokátem se sídlem v Pardubicích, náměstí Čs. legií 500, pro 779 400 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 4. 2016, č. j. -206, takto:Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Okresní soud v Trutnově usnesením ze dne 12. 5. 2015, č. j. -167, ve znění opravného usnesení ze dne 29. 7. 2015, č. j. -176, žádost povinného o ustanovení právního zástupce zamítl a Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 15. 10. 2015, č. j. -180, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.

Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal povinný dovolání, v němž současně požádal o ustanovení advokáta pro dovolací řízení. Okresní soud v Trutnově následně usnesením ze dne 5. 1. 2016, č. j. -191, zamítl návrh povinného na zastavení exekuce (výrok I.) a zamítl jeho žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů (výrok II.), a to pro podání dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 10. 2015, č. j. -180.

Krajský soud v Hradci Králové v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil (výrok I.) a ve výroku II. jej zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil (výrok II.). Uvedl, že ve věci ustanovení zástupce je dána překážka věci rozhodnuté, neboť okresní soud o tomto návrhu již dříve pravomocně rozhodl usnesením ze dne 12. 5. 2015, č. j. -167. Namísto zamítnutí návrhu tak bylo třeba řízení o tomto návrhu podle zastavit. Pokud se týče samotného návrhu na zastavení exekuce, přisvědčil soudu prvního stupně, že povinný neprokázal existenci své vlastní pohledávky vůči oprávněné, přičemž této povinnosti jej nemůže zbavit skutečnost, že se nachází ve výkonu trestu odnětí svobody. Je na povinném, aby se této situaci přizpůsobil a požadovaný doklad si zajistil prostřednictvím třetí osoby, kterou nemusí být soudem ustanovený advokát, ale kterákoli osoba, kterou povinný tímto úkolem pověří. Povinný měl možnost důkaz o existenci své pohledávky použité k započtení doložit, ale neučinil tak.

Povinný v dovolání namítá, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, neboť mu nebyl ustanoven zástupce, výkon trestu je přitom překážkou v tom, aby účastník mohl účinně hájit své zájmy. Názor soudů, že povinný je schopen sám hájit svá práva, je zcela v nesouladu s důvody zamítnutí návrhu, tedy že návrh nebyl dostatečně určitý a podložený. Soudy nadto nepoučily povinného o nutnosti doplnit tvrzení a označit k tomu důkazy. Dále namítá, že soud se musí řádně zabývat i opakovanou žádostí o ustanovení zástupce a zohlednit přitom případnou změnu stavu, k čemuž v projednávané věci vůbec nedošlo, když odvolací soud odmítl meritorně rozhodnout o žádosti povinného. Závěr soudů, že povinný zmeškal 15denní lhůtu pro uplatnění důvodů pro zastavení exekuce, považuje za rozporný s judikaturou dovolacího soudu. Soudům vytýká, že neprovedly náležité dokazování. V dovolání sepsaném povinným, s nímž se ustanovený zástupce dovolatele ztotožnil, povinný namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází z neúplně zjištěného skutkového stavu věci, když soudy zamítly žádost povinného, který v důsledku výkonu trestu odnětí svobody nemá přístup k důkazům k prokázání svých tvrzení, o ustanovení zástupce, prostřednictvím kterého by tyto důkazy byly předloženy. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první čl. II bod 7 a část první čl. II bod 2 ), dále jen „ “.

Dovolání není přípustné

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Povinný přípustnost dovolání vymezil pouze ve vztahu k otázce charakteru patnáctidenní lhůty pro uplatnění důvodů pro zastavení exekuce podle § 55 exekučního řádu, jež byla dle jeho názoru vyřešena v rozporu s judikaturou dovolacího soudu [usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. (uveřejněné pod číslem 52/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)]. V projednávané věci skutečně soud prvního stupně v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu jako jeden z důvodů pro zamítnutí návrhu na zastavení exekuce uvedl, že návrh měl být podán do 15 dnů od okamžiku, kdy se povinný o probíhající exekuci dozvěděl. Odvolací soud však již tuto argumentaci nepřevzal a uzavřel, že povinný neprokázal existenci své pohledávky použité k započtení. Na řešení dovolatelem přednesené otázky proto rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá a k jiným otázkám hmotného či procesního práva, na nichž by rozhodnutí odvolacího soudu záviselo, povinný předpoklady přípustnosti nevymezil.

Nejvyšší soud proto postupoval podle a dovolání odmítl.

Nejvyšší soud připomíná, že s účinností od 1. 1. 2013 lze dovolání podat pouze z důvodu nesprávného právního posouzení věci (jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu určil sice správně, ale nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval), nikoli z důvodu nesprávně či nedostatečně zjištěného skutkového stavu, jak je povinným namítáno. Pokud se týče případných vad řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (takovou vadou může být odnětí možnosti jednat před soudem v důsledku neustanovení zástupce, přestože by byly splněny zákonné podmínky pro jeho ustanovení), dovolací soud k nim přihlíží pouze v případě, je-li dovolání přípustné ( ). Nad rámec uvedeného lze poukázat na to, že soud prvního stupně sice povinnému zástupce neustanovil, k projednání jeho návrhu na zastavení exekuce však následně nařídil jednání, přičemž povinného upozornil na nutnost zajištění si eskorty (č. l. 182 p. v.). Povinný požádal o odročení jednání (č. l. 183 a 186), ovšem žádost zdůvodnil pouze potřebou prodloužení lhůty pro doplnění důkazů, k nimž nemá v důsledku omezení svobody přístup, na dobu do svého případného podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, nikoli nemožností se jednání účastnit. Přestože byl soudem vyrozuměn, že jednání odročeno nebude (č. l. 183 p. v.), bez omluvy se na něj nedostavil, čímž se připravil o možnost případně doplnit svá tvrzení a navrhnout důkazy k jejich prokázání. Samotná skutečnost, že účastník řízení je ve výkonu trestu odnětí svobody přitom nezpůsobuje nemožnost jím navržené a označené důkazy provést; je-li důkazem , kterou účastník nemá k dispozici, soud má možnost uložit tomu, kdo ji má u sebe, aby ji předložil ( ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [ a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 18. července 2017

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.

předsedkyně senátu