Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
D4CF8EFFF87FB74AC12581AE00263324.html
HTML · 13.49 KB
No categories available
21 Cdo 1225/2017
21 Cdo 1225/2017
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně Ing. J. Š., zastoupené Mgr. Rostislavem Šustkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Vladislavova č. 1390/17, proti žalované Coca-Cola HBC Česko a Slovensko, s. r. o. se sídlem v Praze 9, Českobrodská č. 1329, IČO 41189698, zastoupené JUDr. Petrem Mrázkem, advokátem se sídlem v Praze 4, Pod Klaudiánkou č. 271/4, o neplatnost skončení pracovního poměru a o zaplacení 12.933,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 53 C 316/2010 , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. září 2016, č. j. 23 Co 265/2016 -229, takto:
I. Dovolání žalované
se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Rostislava Šustka, advokáta se sídlem v Praze 1, Vladislavova č. 1390/17.Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ):Dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2016, č. j. 23 Co 265/2016 -229, neobsahuje způsobilé vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. [žalovaná toliko odkázala na ustanovení § 237 o. s. ř. o. s. ř. s tím, že „rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci“, aniž by vůbec vylíčila, proč považuje dovolání za přípustné z hledisek uvedených v ustanovení § 237 o. s. ř. o. s. ř. ; podle ustálené judikatury dovolacího soudu, může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení § 237 o. s. ř. o. s. ř. , je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. o. s. ř. (či jeho části), aniž by bylo z dovolání zřejmé, který z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených alternativně v tomto ustanovení je podle mínění dovolatele splněn (srov. například odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29Cdo 2488/2013 , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013 , které bylo uveřejněno pod č. 116/2014 v časopise Soudní judikatura nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013 , uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek], a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat. Ostatně dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2016, č. j. 23 Co 265/2016 -229, není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř. o. s. ř. , neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce neplatnosti výpovědi z pracovního poměru dané podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce , jestliže zaměstnanec ještě před doručením výpovědi pozbyl ze zdravotních důvodů způsobilost dále vykonávat dosavadní práci, srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 21 Cdo 2702/2011 , který byl uveřejněn pod č. 32/2013 v časopise Soudní judikatura, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. 21 Cdo 4984/2016 , k otázce, zda ve věci měl být vypracován tzv. revizní znalecký posudek, když odvolací soud neměl pochybnosti o správnosti závěrů již vypracovaného znaleckého posudku, srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 21 Cdo 2824/2011 , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. 21 Cdo 4562/2010 , k závaznosti lékařského posudku o způsobilosti k práci podle § 77 odst. 2 , 3 a 4 zákona č. 20/1966 Sb. , o péči o zdraví lidu, ve znění účinném do 30. 6. 2010, jako podkladu pro výpověď z pracovního poměru, srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2011, sp. zn. 21 Cdo 2785/2010 , uveřejněného pod č. 34/2012 v časopise Soudní judikatura, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6. 6. 2013, sp. zn. 21 Cdo 2206/2012 , nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2015, sp. zn. 21 Cdo 4118/2013 , a k otázce výkonu práv a povinností vyplývajících z pracovněprávních vztahů v rozporu s dobrými mravy srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2000, sp. zn. 21 Cdo 992/99 , který byl uveřejněn pod č. 126/2000 v časopise Soudní judikatura, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2002, sp. zn. 21 Cdo 486/2002 , uveřejněné pod č. 53/2003 v časopise Soudní judikatura, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2015, sp. zn. 21 Cdo 1202/2014 , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2017, sp. zn. 21 Cdo 215/2016 , z jejichž odůvodnění vyplývá, že za výkon práva v rozporu s dobrými mravy lze považovat pouze takové jednání, jehož cílem není dosažení účelu a smyslu sledovaného právní normou, nýbrž které je v rozporu s ustálenými dobrými mravy vedeno přímým úmyslem způsobit jinému účastníku újmu, a že pro použití korektivu "dobré mravy" zákon nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet; vymezení hypotézy právní normy (ustanovení § 3 odst. 1 občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013) tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu], a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. o. s. ř. odmítl.Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 11. července 2017
JUDr. Mojmír P u t n a
předseda senátu