Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 2120/2017

32 Cdo 2120/2017

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně CASPER UNION s.r.o., se sídlem v Praze 1, Olivova 948/6, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 24830801, zastoupené Mgr. Martinem Strakou, advokátem se sídlem v Praze, Londýnská 674/55, proti žalovanému P. K., podnikateli se sídlem ve Frýdku-Místku – Lískovci, Valcířská 27, PSČ 738 01, identifikační číslo osoby 48407526, zastoupenému JUDr. Janou Mikulovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Hlavní třída 1023/55, o zaplacení 1 129 004,74 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 10. 2016, č. j. -375, takto:

Rozsudkem ze dne 28. 6. 2013, č. j. -59, Okresní soud ve Frýdku-Místku vyhověl žalobě v části, jíž se původní žalobkyně CCRB a. s., se sídlem v Praze, Olivova 948/6, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 24723576 (dále jen „původní žalobkyně“) domáhala zaplacení žalované částky s úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně od 5. 2. 2010 do zaplacení (výrok I.); co do úroku z prodlení ve výši 0,05 % denně z žalované částky ode dne 26. 1. 2010 do 4. 2. 2010 řízení zastavil (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).

Rozsudek soudu prvního stupně napadl žalovaný odvoláním, které směřoval proti jeho výrokům I. a III.

Usnesením ze dne 15. 3. 2016, č. j. -344, Krajský soud v Ostravě v souladu s a 3 (dále též jen „ “) rozhodl, že v řízení bude pokračovat se společností CASPER UNION s.r.o., se sídlem v Praze 1, Olivova 948/6, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 24830801, neboť původní žalobkyně ke dni 31. 12. 2015 zanikla v důsledku fúze sloučením se společností ZUQ Czech, s.r.o., se sídlem v Praze 1, Olivova 948/6, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 24830801, na níž jako na nástupnickou společnost přešlo veškeré jmění původní žalobkyně. Společnost ZUQ Czech, s.r.o. ke dni 8. 1. 2016 změnila svou obchodní firmu na CASPER UNION s.r.o.

V záhlaví označeným rozsudkem Krajský soud v Ostravě rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé co do částky 1 119 672,24 Kč s příslušenstvím potvrdil [výrok I. a)] a co do částky 9 332,50 Kč s příslušenstvím jej změnil tak, že žalobu zamítl [výrok I. b)]; dále rozhodl o nákladech řízení (výroky II. a III.).

Žalovaný podal proti rozsudku odvolacího soudu dovolání.

Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm – v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – podle ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden.

Uvedením údaje o tom, v jakém rozsahu dovolatel rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vymezena kvantitativní stránka přezkumné činnosti dovolacího soudu. Dovolatel v rámci svého dispozitivního oprávnění stanoví pro soud závazným způsobem meze, v jejichž rámci požaduje přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu, především tím, že označí jeden nebo některé z více výroků v rozhodnutí obsažených. Není-li proto v dovolání uvedeno, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, nebyl v takovém případě vymezen obsah přezkumné činnosti odvolacího soudu po kvantitativní stránce.

Podle věty první dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání.

Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích dovodil, že dovolání, které nebylo v propadné (prekluzivní) lhůtě (jak ji vymezuje ) podle doplněno o údaj o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, bude dovolacím soudem odmítnuto (srov. například usnesení ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 21/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud nemá důvod se od tohoto závěru odchýlit ani v nyní projednávané věci. Z dovolání se přitom podává, že dovolatel v něm nevymezil rozsah, ve kterém napadá rozhodnutí odvolacího soudu.

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi rovněž zdůrazňuje, že obligatorní náležitostí dovolání je naplnění požadavku, aby dovolatel v dovolání konkrétně popsal, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Pouhý odkaz na a jeho citace není postačující, a to již proto, že v tomto zákonném ustanovení jsou uvedeny celkem čtyři rozdílné předpoklady přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako je tomu v nyní projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2013, sp. zn. , ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , a ze dne 16. 9. 2013, sp. zn. , která jsou veřejnosti dostupná, stejně jako ostatní zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na jeho webových stránkách).

Ani požadavku na vymezení jím uplatněné přípustnosti dovolání podle , tak jak mu ukládá , však dovolatel nedostál, neboť pouze citoval znění

Dovolateli je rovněž třeba vytknout, že dovolání postrádá vymezení ohlášeného dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci podle způsobem uvedeným v , neboť dovolatel neformuloval žádnou právní otázku, na jejímž řešení napadené rozhodnutí závisí.

Taková otázka nevyplývá ani z toliko jediné dovolatelem uplatněné námitky, a sice že „krajský soud nesprávně posoudil skutková zjištění uvedeném (sic!) žalovaným a provedené v tomto řízení“, jejíž formulace je nejasná jak gramaticky, tak věcně. Účastníci řízení totiž uvádějí tvrzení [srov. např. ], nikoli skutková zjištění – ta činí soud (srov. např. a ) – a skutková zjištění se neprovádějí, provádějí se důkazy (srov. a násl. ). Tato námitka tedy nebyla způsobilá naplnit požadavek na vymezení dovolacího důvodu zakotvený v

Uvedené nedostatky dovolání nelze již odstranit, neboť zákonná lhůta stanovená v k případnému doplnění dovolání již uplynula (srov. větu první ). Jde přitom o takové vady, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedených náležitostí nelze posoudit přípustnost a důvodnost dovolání.

Nejvyšší soud proto dovolání podle odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení větu druhou ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 25. 7. 2017

JUDr. Miroslav G a l l u s

předseda senátu