Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 2982/2017

32 Cdo 2982/2017

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně Agentury České inkasní, s. r. o., se sídlem v Praze 4, Chodovská 3/228, identifikační číslo osoby 28370210, zastoupené JUDr. Robertem Mrázikem, advokátem se sídlem v Třebíči, Karlovo nám. 32/26, proti žalovanému M. H., zastoupenému JUDr. Janem Svatoplukem Bílým, advokátem se sídlem v Praze 5, Fantova 1761/1, o zaplacení částky 214 155,37 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 1. 2017, č. j. -321, takto:

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 15. 12. 2014, č. j. -245 (v pořadí druhým ve věci), zamítl žalobu o zaplacení částky 89 863,22 Kč a částky 33 254,55 Kč s příslušenstvím (výrok I.), uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 91 037,60 Kč s 8,05% „úrokem“ od 31. 5. 2014 do zaplacení (výrok II.) a žalobkyni uložil zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku 10 804 Kč (výrok III.).

Městský soud v Praze k odvolání žalobkyně i žalovaného v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. ohledně částky 91 037,60 Kč a změnil jej ohledně příslušenství tak, že výše úroků z prodlení z této částky činí 7,05 % ročně od 31. 5. 2014 do 18. 1. 2017 a za dobu od 19. 1. 2017 do zaplacení výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, jinak jej potvrdil (první výrok) a uložil žalobkyni zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 10 242,40 Kč (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž co do přípustnosti toliko odkazuje na ustanovení (dále též jen „ “). Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm - v souladu s bodem 7. článku II, přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. článku II, přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - podle ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013.

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Z ustanovení vyplývá, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , a ze dne 28. 11. 2013, sen. zn. , jež jsou veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu), přičemž musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Těmto požadavkům dovolatel nedostál. Ač zastoupen advokátem, na vymezení přípustnosti dovolání zcela rezignoval a argumentaci, jež by vyhověla požadavkům vyplývajícím z ustanovení a , nelze nalézt ani v obsahovém vymezení důvodu dovolání.

Uvedený nedostatek nelze již odstranit, poněvadž lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení větu první ), uplynula. Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání.

K podání dovolání proti druhému výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým soud uložil žalobkyni zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 10 242,40 Kč, není dovolatel subjektivně oprávněn, neboť z povahy dovolání jakožto opravného prostředku plyne, že dovolání může podat jen ten účastník řízení, jemuž nebylo rozhodnutím odvolacího soudu vyhověno, popřípadě jemuž byla tímto rozhodnutím způsobena újma na jeho právech. Uvedeným výrokem rozsudku odvolacího soudu nebyla dovolateli způsobena žádná újma na jeho právech, neboť mu v tomto rozsahu nebyla uložena žádná povinnost.

Nejvyšší soud proto dovolání proti rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. 7. 2017

JUDr. Hana G a j d z i o k o v á

předsedkyně senátu