Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 471/2017

33 Cdo 471/2017

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce J. Š., zastoupeného JUDr. Pavlem Štěpánkem, advokátem se sídlem v Prostějově, Havlíčkova 7, proti žalovanému R. H. identifikační číslo 44658681, zastoupenému Mgr. Lukášem Kuhajdou, advokátem se sídlem v Plzni, U Zvonu 11, o 160.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-sever pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 9. 2016, č. j. -95, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud Plzeň-sever (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 27. 4. 2016, č. j. -71, ve znění opravného usnesením ze dne 25. 5. 2016, č. j. -79, zamítl žalobu o zaplacení částky 160.000,- Kč. Ačkoliv dovodil, že žalobce neuplatnil právo z titulu odpovědnosti za vady ojetého automobilu BMW 330 D (vrácení kupní ceny) včas, tj. ve lhůtě 2 let od převzetí věci (a že došlo k prekluzi tohoto práva), zároveň dodal, že žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně tvrzení, že k okamžiku převzetí vozidlo trpělo vytýkanou vadou.

Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 14. 9. 2016, č. j. -95, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Ztotožnil se s určujícím závěrem soudu prvního stupně, že právo z odpovědnosti za vady vozidla žalobce neuplatnil včas a došlo k jeho prekluzi.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které má za přípustné podle , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která nebyla dosud v rozhodování dovolacího soudu vyřešena a zároveň má zato, že se odvolací soud při posuzování otázky rozdělení důkazního břemene při prokazování existence vady věci v okamžiku jejího převzetí odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu reprezentované jeho rozsudkem ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. .

Ačkoliv dovolatel ohlašuje, že má dovolání za přípustné pro řešení otázky hmotného práva, která nebyla dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu, nespecifikuje, jakou otázku hmotného práva má na mysli; vymezuje-li dovolatel předpoklady přípustnosti dovolání tímto způsobem, musí být z dovolání patrno, která právní otázka (způsob jejího řešení) nebyla dosud dovolacím soudem vyřešena; tento údaj se, posuzováno podle obsahu ( ), z dovolání nepodává.

Spojuje-li dovolatel přípustnost dovolání s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, kterou odvolací soud vyřešil v rozporu s rozsudkem ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. , pomíjí, že při posuzování přípustnosti dovolání musí jít o takovou otázku, na níž byl výrok rozsudku odvolacího soudu z hlediska právního posouzení založen. Jestliže na jejím řešení není rozhodnutí odvolacího soudu založeno, pak dovolání pro její řešení nemůže být podle přípustné. Rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na závěru, že došlo k prekluzi práva vyplývajícího z odpovědnosti za vady, a nikoliv na otázce rozdělení důkazního břemene při prokazování existence vady věci. Tento tvrzený rozpor s rozhodovací praxí dovolacího soudu není tedy způsobilý založit přípustnost dovolání.

K výhradám dovolatele vůči odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu nutno uvést, že judikatura Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) zastává názor, že ačkoliv čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod soudy zavazuje, aby svá rozhodnutí odůvodňovaly, nemůže být tento závazek chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument, a proto rozsah této povinnosti se může měnit podle povahy rozhodnutí a musí být analyzován ve světle okolností každého případu [srovnej rozsudky ESLP ve věcech Van de Hurk versus Nizozemsko ze dne 19. dubna 1994 (stížnost č. 16034/90), Ruiz Torija versus Španělsko ze dne 9. prosince 1994 (stížnost č. 18390/91), Higgins versus Francie ze dne 19. února 1998 (stížnost č. 20124/92, Sbírka rozsudků a rozhodnutí 1998-I) a Hirvisaari versus Finsko ze dne 27. září 2001 (stížnost č. 49684/99)]. Odvolací soud se tak při zamítnutí odvolání v principu může omezit na převzetí odůvodnění nižšího soudu [viz rozsudek ESLP ve věci Helle versus Finsko ze dne 19. prosince 1997 (stížnost č. 20772/92)]. Shodně judikuje i Ústavní soud ČR (srov. odůvodnění nálezu ze dne 11. května 2004, sp. zn. , uveřejněného ve Sbírce nálezů a usnesení, sv. 33, pod č. 67).

Pokud dovolatel v dovolání označuje další právní otázky, jejichž revize se domáhá, pak ve vztahu k nim (posuzováno opět podle obsahu) nevymezil předpoklady přípustnosti podle ; pouze polemizuje s tím, jak odvolací soud v řízení postupoval a rozhodl.

Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl ( ).

Pro úplnost nutno uvést, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. června 2017

JUDr. Václav Duda

předseda senátu