Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 2535/2017

23 Cdo 2535/2017

U S N E S E N Í

J & M TRANSPED s. r. o.,

E. M. T. spol. s r. o.,

se sídlem v Modleticích, č. p. 134, identifikační číslo osoby 62910868, zastoupené Mgr. Robertem Plickou, advokátem se sídlem v Praze, Národní 58/32, o zaplacení částky 761.110 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. 1. 2017, č. j. -99, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í : (dle )

Okresní soud Praha-východ rozsudkem ze dne 23. 6. 2016, č. j. -67, zamítl žalobu o zaplacení částky 761.110 Kč s příslušenstvím (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. výroku).

K odvolání žalobkyně odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první bod výroku) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý bod výroku).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení , (dále jen „ “), neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla doposud řešena, a to otázky „znalosti škůdce“ odpovídajícího za škodu vzniklou poškozenému v důsledku vady koupené věci. Dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle spatřuje dovolatelka v nesprávné interpretaci , obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“), potažmo v nesprávné odpovědi na otázku, co by měla zahrnovat informace poškozeného, na jejímž základě si může učinit úsudek, která konkrétní osoba je za škodu odpovědná, aby byla způsobilá vyvolat počátek běhu subjektivní promlčecí doby práva na náhradu škody vzešlé z vady koupené věci.

Žalovaná se dle obsahu spisu k podanému dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud (jako soud dovolací dle ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle , zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitostí dovolání a zda je přípustné.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. ), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení skutečně splněna jsou.

Dovolání není přípustné.

Podle § 398 obch. zák. běží promlčecí doba u práva na náhradu škody ode dne, kdy se poškozený dozvěděl nebo mohl dozvědět o škodě a o tom, kdo je povinen k její náhradě; končí však nejpozději uplynutím 10 let ode dne, kdy došlo k porušení povinnosti.

Odvolací soud správně svůj závěr o důvodnosti vznesené námitky promlčení odůvodnil s tím, že subjektivní promlčecí doba ve smyslu § 398 obch. zák. k uplatnění žalovaného nároku začala žalobkyni běžet již v říjnu 2007, neboť v této době již měla k dispozici informace, v jejichž světle se jevilo více než pravděpodobné, že by za škodu mohla odpovídat žalovaná, a to i s tím, že nejpozději dnem 13. 2. 2011 se žalobkyně mohla dozvědět z posudku znalce Ing. Dvořáka o tom, že závada a tedy i škoda nemohla být způsobena vnějšími vlivy; i v tomto případě by však byla námitka promlčení uplatněna důvodně. Takový závěr odpovídá ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu, na kterou správně odvolací soud odkazuje, neboť Nejvyšší soud ve své konstantní judikatuře k výkladu § 398 obch. zák. opakovaně uvádí, že poškozený se dozví o škodě tehdy, když zjistí skutkové okolnosti, z nichž lze dovodit vznik škody a orientačně (přibližně) i její rozsah, tak aby bylo možné určit přibližně výši škody v penězích. Znalost poškozeného o osobě škůdce se váže k okamžiku, kdy obdržel informaci, na jejímž základě si může učinit úsudek, která konkrétní osoba je za škodu odpovědná. Nemusí jít přímo o zjištění; postačuje, aby skutkové okolnosti, kterými poškozený disponuje, byly způsobilé takový závěr o možné odpovědnosti určitého subjektu učinit, nejde tedy o nezpochybnitelnou jistotu v určení odpovědné osoby (srov. např. rozsudek ze dne 30. 4. 2002, sp. zn. , rozsudek ze dne 13. 11. 2003, sp. zn. , rozsudek ze dne 28. 1. 2004, sp. zn. , a další rozhodnutí zde uvedená, která jsou veřejnosti dostupná na webových stránkách www.nsoud.cz). Z těchto právních závěru správně vychází i odvolací soud. V rozsudku ze dne 25. 4. 2006, sp. zn. , pak Nejvyšší soud formuloval závěr, že po osobě, která ví o vzniku škody, lze požadovat, aby nárok u soudu uplatnila, jakmile má k dispozici takové informace o vzniku škody, v jejichž světle se jeví odpovědnost určité konkrétní osoby dostatečně pravděpodobnou. Dále v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2015, sp. zn. , dovolací soud uvedl, že odpověď na otázku, zda je pro počátek běhu subjektivní promlčecí doby podle ustanovení § 398 obch. zák. významná pouze prokázaná vědomost poškozeného o škodě a o škůdci (jak je tomu v režimu § 106 odst. 1 obč. zák.), nýbrž též samotná možnost poškozeného se tyto skutečnosti dozvědět, vyplývá přímo a způsobem nevzbuzující pochybnosti z dikce právního předpisu.

Závěr odvolacího soudu o počátku běhu promlčecí doby se dovolatelka snaží zpochybnit tvrzením, že rozhodující okolnosti případu, tj. že turbodmychadlo mělo výrobní vadu, se žalobkyně dozvěděla až z posudku katedry materiálů Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT v Praze ze dne 13. 11. 2014. Dovolatelka však přehlíží, že pro rozhodnutí odvolacího soudu byla určující samotná prokázaná možnost poškozené získat vědomost o škodě a škůdci. Na tomto základě nelze odvolacímu soudu ničeho vytknout, když v odůvodnění uvádí prokázané skutečnosti, které byly způsobilé učinit závěr o odpovědnosti žalované za vady turbodmychadla již v říjnu 2007. V posouzení právní otázky počátku běhu subjektivní promlčecí doby proto dovolací soud neshledal, že by tato byla posouzena v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od které nemá důvod se odchylovat ani v projednávané věci.

Pro úplnost dovolací soud připomíná, že skutkové okolnosti sporu, které předkládá dovolatelka v dovolání, nemohou být předmětem dovolacího přezkumu, který je ustanovením vyhrazen výlučně otázkám právním. Ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatelka k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. , a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. ). Přitom i závěr o tom, kdy se poškozený dozvěděl nebo mohl dozvědět o škodě a o tom, kdo je povinen k její náhradě, je závěrem skutkovým (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2009, sp. zn. )

Jak vyplývá ze shora uvedeného, dovolací důvod způsobilý založit přípustnost dovolání, totiž nesprávné řešení otázky právní, není naplněn (srov. ). Protože dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud dovolání žalobkyně podle věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. června 2017

JUDr. Pavel H o r á k, Ph.D.

předseda senátu