Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1348/2017

20 Cdo 1348/2017

U S N E S E N Í

.,

v exekuční věci oprávněného

R. H.

, K. V., zastoupeného JUDr. Davidem Petrilákem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Bělehradská č. 19094/4, proti povinnému

Ing. V. L.

, J., pro 203 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Exekutorského úřadu v Přerově pod sp. zn. 203 Ex 18701/16, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočka v Jihlavě ze dne 29. 11. 2016, č. j. -18, takto:

I. Dovolání se odmítá.II.Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě (dále „ odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení soudního exekutora JUDr. Lukáše Jíchy, Exekutorský úřad v Přerově (dále „soudního exekutora“) ze dne 5. 8. 2016, č. j. -74, kterým byl zamítnut návrh oprávněného na nařízení exekuce (výrok I) a rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů exekučního řízení (výrok II) a že soudnímu exekutorovi se právo na náhradu nákladů exekuce nepřiznává (výrok III).

Odůvodnil, že rozhodčí nález vydaný rozhodcem Mgr. Janem Baslem dne 26. 4. 2016 č. 16032101, ukládající povinnému povinnost zaplatit oprávněnému finanční plnění, nelze mít za způsobilý exekuční titul podle , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, - dále jen „e. ř.“, neboť byl vydán rozhodcem, který k tomu neměl pravomoc. Rozhodčí doložka, obsažená ve smlouvě o nájmu ze dne 6. 3. 2015, uzavřená mezi účastníky tohoto exekučního řízení, podle odvolacího soudu neobsahuje transparentní způsob určení rozhodce, když z ní bylo soudem dovozeno, že spory mezi smluvními stranami „bude rozhodovat rozhodce určený jednatelem společnosti Arbitrážní centrum s. r. o., a to z řad advokátů či advokátních koncipientů zapsaných v seznamu advokátů či koncipientů vedených Českou advokátní komorou“. Zdůraznil, že i po účinnosti , ode dne 1. 4. 2012, jímž byl novelizován , o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, lze obecná východiska judikatury Nejvyššího soudu či Ústavního soudu, týkající se transparentnosti pravidel pro určení osoby rozhodce aplikovat i nadále.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal oprávněný dovolání. Uvedl, že dovolání podává z důvodu, že rozhodnutí nižších soudů spočívá na nesprávném právním posouzení otázky 1) legitimity a legality existence a fungování určující osoby, 2) transparentnosti výběru rozhodce třetí osobou, 3) rozporu rozhodčí doložky se zákonem, 4) možnosti exekučního soudu přezkoumávat platnost rozhodčí doložky v exekučním řízení a 5) ústavních aspektů vztahujících se k dané věci. Měl za to, že jím specifikované otázky dovolacím soudem nebyly řešeny anebo že mají být dovolacím soudem vyřešené právní otázky posouzeny jinak. Uvedl, že mezi účastníky exekučního řízení byla uzavřena smlouva o nájmu ze dne 6. 3. 2015, obsahující rozhodčí doložku správně citovanou v napadeném rozhodnutí. Pohledávka z ní vyplývající, vychází z nepodnikatelského a nespotřebitelského vztahu. Oprávněný se po neúspěšných pokusech o smír obrátil na JUDr. Petra Janische, jednatele společnosti Arbitrážní centrum s. r. o., aby určil rozhodce v souladu s mechanismem obsaženým v rozhodčí doložce. Určený rozhodce Mgr. Jan Basl vydal rozhodčí nález – exekuční titul dne 26. 4. 2016, č. 16032102, kterým přiznal vymáhanou pohledávku oprávněnému proti povinnému. Rozhodčí nález nabyl právní moci a vykonatelnosti. K prvé otázce uvedl, že od 1. 1. 1995 do roku 2009 mohly soukromé subjekty organizovat rozhodčí řízení, vydávat statuty a řády, neboť takové jednání bylo v mezích zákona a plně v souladu se smluvní svobodou. V roce 2009 došlo k judikaturnímu obratu, završeným rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. . , jímž byl novelizován , o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, s účinností od 1. 4. 2012, - dále jen „ ,“, narovnal situaci týkající se otázky arbitrability sporů se spotřebitelským prvkem a narovnání legitimity existence a činnosti tzv. arbitrážních center, když se o tom zmiňuje důvodová zpráva k , a komentářová literatura a výslovně text ustanovení Není tedy možné učinit jiný závěr, než že činnost „arbitrážních center“ jakožto určujících osob (appointing authority) je plně v souladu se zákonem. Zákon jejich činnost předvídá, upravuje, a tudíž jsou legitimní. K druhé otázce dovolatel uvedl, že i s ohledem na zásady, na nichž je vystaven , , a vlastní text rozhodčí doložky, ji lze považovat za transparentní a v souladu se zákonem, neboť je na stranách, jak si sjednají způsob určení rozhodce a počet rozhodců. Uvedený způsob určení zajišťuje maximální odbornost, když vybraná osoba určí jednoho rozhodce ze seznamu advokátů a advokátních koncipientů vedeného Českou advokátní komorou, tj. z veřejného seznamu. Dovozoval, že si strany sjednaly vyšší kritéria pro výběr rozhodce, než jim umožňuje zákon. Podle dovolatele se v praxi nejeví jako vhodné jmenovat v rozhodčích doložkách přímo konkrétního rozhodce, na co poukázal i Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. . Ke třetí otázce uvedl, že soudy v této věci nepojmenovaly konkrétní rozpor se zákonem. Pojem „transparentnost“ výběru rozhodce není v zákoně definován, a proto může být různými osobami vnímán jinak. Rozhodčí doložka tak netrpí rozporností se zákonem, je uzavřena plně v souladu s principy, na nichž stojí a respektuje smluvní volnost. Ke čtvrté otázce, po připomenutí rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. , dovodil, že je nelze v této věci vůbec použít. Je to proto, že je v něm posuzována doložka zcela jiného znění, uzavřená před 1. 4. 2012, zohledněn byl spotřebitelský prvek a spotřebitel nepodal návrh na zrušení rozhodčího nálezu soudem. Je evidentní, že soudy vůbec nereflektují legislativní změnu zákona ani smysl uvedeného rozhodnutí, neprovedly potřebný judikaturní odklon, po změně zákona na nespotřebitelskou věc aplikují „ochranářské“ rozhodnutí. Exekuční soudy obešly několik zákonných ustanovení a přisvojily si pravomoc, kterou mají soudy nalézací v rámci řízení podle Konstrukce , je v otázce výkonu rozhodčího nálezu postavena na zásadě, že rozhodčí nález, který nebyl zrušen, musí být vykonán. Pokud někdo chce, aby rozhodčí nález neměl účinky, musí podat žalobu na zrušení nálezu. K čtvrté otázce připomenul, že Ústavní soud již mnohokrát judikoval právní závěry týkající se smluvní volnosti a přílišné ingerence soudů do ústavně zaručených práv stran. Odkázal zde na řadu konkrétních rozhodnutí. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí soudního exekutora a odvolacího soudu zrušil a věc vrátil soudnímu exekutorovi k dalšímu řízení nebo dovolací rozhodnutí změnil tak, že se návrh oprávněného na nařízení exekuce nezamítá.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 1. ledna 2014, dále jen „ “ (srov. článek II, bod 1. přechodných ustanovení a článek II., bod 1. přechodných ustanovení ). Dovolání není přípustné podle ustanovení , neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu je hlediskem dovolatelem vymezených právních otázek, které již byly judikaturou Nejvyššího soudu vyřešeny, v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, přičemž není důvod, aby tyto otázky dovolací soud řešil jinak.

Nejvyšší soud proto dovolání podle odmítl z níže uvedených důvodů.

Prvními třemi otázkami spojenými s výběrem rozhodce podle , ve znění , účinném od 1. 4. 2012, podle něhož je třeba danou věc posuzovat (rozhodčí doložka byla obsažena v nájemní smlouvě ze dne 6. 3. 2015, srov. Čl. II, bod 2 přechodných ustanovení , kterým se mění , o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony) a možností určení rozhodce jinak než přímým projevem vůle stran, tedy prostřednictvím třetí osoby (tzv. appointing autority), se již zabýval Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. , publikované pod číslem 101/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, s tím, že pro posouzení nezávislosti a nestrannosti třetí osoby pověřené určením rozhodce se uplatní stejná pravidla jako pro nezávislost a nestrannost rozhodců. Výběr rozhodce, který byl proveden třetí osobou, jež není nestranná a nezávislá, nelze považovat za transparentní. Zásada nezávislosti a nestrannosti jako jeden z principů rozhodčího řízení přitom platí obecně, tedy nejen pro vztahy ze spotřebitelských smluv, ale i pro vztahy (ne)podnikatelské (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2015, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. října 2014, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sp. zn. , též nález Ústavního soudu ze dne 1. listopadu 2011, sp. zn. ). Přičemž dovodil, že výběr rozhodce jednatelem právnické osoby, která je arbitrážním centrem, zabývající se organizačním a administrativním servisem pro jí jmenovaného rozhodce, a z této činnosti má ekonomický prospěch, nelze považovat za transparentní. Přičemž výkladem pojmu „netransparentnost výběru rozhodce“ se dostatečně zabývá judikatura Ústavního soudu (viz nález sp. zn. ze dne 10. 1. 2013, event. sp. zn. ze dne 3. 4. 2012), kterou posléze reflektoval i Nejvyšší soud v usnesení velkého senátu citovaném níže.

Nejvyšší soud v usnesení velkého senátu ze dne 10. července 2013, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 92/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, přijal a odůvodnil závěr, že rozhodce určený na základě absolutně neplatné rozhodčí doložky ( , , ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále „obč. zák.“, dále srov. , ) nemá k vydání rozhodčího nálezu podle zákona o rozhodčím řízení pravomoc; rozhodčí nález pak není způsobilým exekučním titulem ve smyslu ex.ř. Z rozhodnutí dále vyplývá právní závěr, že lze zpochybnit platnost rozhodčí doložky s ohledem na pravomoc rozhodce v každém stádiu exekučního řízení. Třetí otázka byla taktéž již dovolacím soudem řešena.

Ohledně dovolatelovi námitky, soustředěné k řízení o zrušení rozhodčího nálezu, pak Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. , vyslovil názor, od něhož není důvod se odchýlit, že bez ohledu na případný výsledek řízení o žalobě na zrušení rozhodčího nálezu, nic nebrání tomu, aby se soudy provádějící výkon rozhodčího nálezu, popř. exekuci, zabývaly otázkou platnosti rozhodčí doložky a s tím související pravomoci rozhodce vydat rozhodčí nález.

Stejný závěr o nepřípustnosti dovolání je namístě vyslovit ve vztahu k otázce ústavněprávních aspektů k dané věci, když takto vymezená otázka přípustnost dovolání není vůbec způsobilá založit (viz ve spojení s ).

Lze uzavřít, že posuzovaná rozhodčí doložka, podle níž má být rozhodce určen statutárním orgánem, jímž je JUDr. Petr Janisch - jednatel Arbitrážního centra s. r. o., se sídlem v Ostrov, Staré náměstí č. 17, identifikační číslo osoby 280 32 080, společnosti, která není stálým rozhodčím soudem, avšak zajišťuje rozhodčí činnost, poskytuje poradenství v oblasti rozhodčího řízení, vzdělávací a školící činnosti pro rozhodce a z této činnosti ekonomicky profituje (viz předmět činnosti zveřejněný u Arbitrážního centra s. r. o. v obchodním rejstříku vedeném u Krajského soudu v Plzni oddíl C, vložka 22060), je netransparentní. Navíc má-li rozhodce být vybrán ze seznamu advokátů nebo advokátních koncipientů vedeného Českou advokátní komorou, není ani v této části rozhodčí doložka transparentní (byť z jiných důvodů, než shledal odvolací soud). Seznam advokátů a koncipientů vedený Českou advokátní komorou totiž není seznamem pro účastníky rozhodčího řízení ve výčtu do úvahy přicházejících osob, coby rozhodců, jim zběžně známých, není výčtem stálým a po celou dobu trvání právního vztahu účastníků neměnný (i zde lze odkázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2016, sp. zn. , a ze dne 29. 9. 2014, sp. zn. , jejichž právní závěry v otázce, kdy lze mít toto ujednání v rozhodčí doložce za nepřiměřené a znevažující, jsou nadále platné). To je i důvod, pro který lze mít celou rozhodčí doložku za neplatnou. Pokud odvolací soud shledal neexistenci pravomoci rozhodce k vydání rozhodčího nálezu a rozhodčí nález samotný za nezpůsobilý exekuční titul, je takový závěr zcela v souladu s výše uvedenou ustálenou judikaturou dovolacího soudu.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. 6. 2017

JUDr. Zbyněk Poledna

předseda senátu