Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2172/2016

26 Cdo 2172/2016

U S N E S E N Í

VEMA, akciová společnost

VEJCE CZ, s. r. o.

, se sídlem v Praze 9 - Kyjích, Nedokončená 1618, IČO 27428559, zastoupené JUDr. Janem Mejzlíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Malá Štupartská 6, o vyklizení nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. , o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 28. ledna 2016, č. j. -319, takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 28. ledna 2016, č. j. -319,

se zrušuje

a věc

se vrací

tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se žalobou došlou soudu 12. 3. 2013 domáhala vyklizení nemovitostí (areál k chovu drůbeže - který specifikovala). Tvrdila, že žalovaná je užívala od 1. 3. 2006 na základě smlouvy o nájmu uzavřené na dobu určitou do 31. 12. 2015, dne 21. 1. 2013 však – poté, co žalovanou dne 18. 12. 2012 písemně vyzvala k odstranění čmelíka kuřího (který tam v době uzavření smlouvy o nájmu nebyl, výskyt byl v areálu zjištěn v průběhu podzimu roku 2012, a který způsobuje vlastníkovi areálu škody dosahující značného rozsahu) - odstoupila od nájemní smlouvy a vyzvala ji k vyklizení areálu, což žalovaná doposud neučinila.

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (odvolací soud) usnesením ze dne 28. 1. 2016, č. j. -319, zrušil rozsudek Okresního soudu v Chrudimi (soud prvního stupně) ze dne 18. 6. 2015, č. j. -264 (jímž žalobu zamítl a uložil žalobkyni zaplatit žalované náklady řízení ve výši 61.905 Kč), a řízení zastavil, současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. V průběhu odvolacího řízení došlo k ukončení nájemní smlouvy uplynutím sjednané doby nájmu a žalovaná proto předmětné nemovitosti vyklidila. Žalobkyně poté vzala žalobu v celém rozsahu zpět, s čímž žalovaná souhlasila. Odvolací soud dospěl k závěru, že sice nelze uzavřít, že by ke zpětvzetí žaloby došlo pro chování žalované, procesní zavinění však ani nelze přičítat žalobkyni, neboť ta neměla jinou možnost, než vzít žalobu zpět, žádný z účastníků proto nezavinil zastavení řízení, je tak na místě aplikovat ustanovení , (dále jen „ “), a žádnému z účastníků nepřiznat náhradu nákladů řízení.

Usnesení odvolacího soudu, a to výrok o náhradě nákladů řízení, napadla žalovaná dovoláním, namítala, že rozhodnutí je v této části v rozporu s judikaturou dovolacího i Ústavního soudu. Vytýkala odvolacímu soudu, že se důsledně neřídil ustanovením , nezabýval se důvody vyklizení ani důvody vedení celého sporu a tím, zda žaloba byla podána po právu. Měla za to, že v řízení bylo prokázáno neplatné odstoupení žalobkyně od nájemní smlouvy, smlouvu nijak neporušila, a proto jí nevznikla povinnost předmětné nemovitosti vyklidit; žaloba tak nebyla podána důvodně. Tato povinnost jí vznikla až v průběhu řízení, kdy podle smlouvy o nájmu (uzavřené před zahájením řízení) uplynula sjednaná doba nájmu. V souladu se smlouvou (nikoliv v souladu se žalobními tvrzeními) také prostory vyklidila. Nesouhlasila ani se závěrem odvolacího soudu, že by v předmětné věci byly dány mimořádné okolnosti odůvodňující aplikaci moderačního práva soudu podle Navrhla proto, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu v napadené části zrušil a uložil žalobkyni povinnost uhradit žalované náklady soudního řízení obou stupňů a náklady dovolacího řízení.

Žalobkyně se ve vyjádření k dovolání zcela ztotožnila se závěry odvolacího soudu, uvedla, že rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (i s nálezy Ústavního soudu), dovolatelka neuvádí žádnou právní otázku, pro kterou by bylo dovolání podle přípustné. Navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto.

Nejvyšší soud v souladu s čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů a další související zákony, projednal dovolání a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále opět jen „ “).

Dovolání podané včas, subjektem k tomu oprávněným – účastnicí řízení ( ), za splnění podmínky zastoupení advokátem ( a 4 ), proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo skončeno odvolací řízení, je přípustné, neboť při aplikaci ustanovení a 2 se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Podle ustanovení nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže řízení bylo zastaveno. Podle odst. 2 téhož ustanovení jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).

Podle ustálené soudní praxe (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 26. 2. 1982, sp. zn. , publikovaný ve Sborníku stanovisek, zpráv o rozhodování soudů a soudních rozhodnutí Nejvyšších soudů z let 1970-1983, svazek IV, část první, str. 736-737, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2015, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2003, sp. zn. , nález Ústavního soudu ze dne 17. 1. 2017, sp. zn. ) i právní teorie (viz např. Drápal, L., Bureš, J. a kol.: I. až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 989-991) úprava náhrady nákladů řízení v a odst. 2 neumožňuje soudu, aby v případě zastavení řízení bez dalšího žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Zastavuje-li soud řízení, musí se zabývat tím, zda zastavení řízení některý z účastníků zavinil. Je-li důvodem zastavení řízení zpětvzetí žaloby, žalobce zastavení řízení nezavinil v případě, že žaloba byla podána důvodně a byla vzata zpět pro chování žalovaného. Jen tehdy, jsou-li zároveň splněny obě podmínky, má žalobce právo, aby mu žalovaný nahradil náklady, které účelně vynaložil na uplatňování svého práva. Nárok na náhradu nákladů řízení je nárokem vyplývajícím nikoliv z hmotného práva, ale z práva procesního, zda šlo o důvodně podanou žalobu, je proto nutno usuzovat z procesního hlediska (z hlediska vztahu výsledku chování žalovaného k požadavkům žalobce), tedy zda se žalobce domohl uplatněného nároku, či nikoliv. Přitom není významné, zda žalovaný uspokojil nárok žalobce, ačkoliv k tomu neměl právní povinnost. Nárok uplatněný žalobou nelze z hlediska procesního výsledku chápat jen úzce, jako to, co bylo uplatněno žalobním petitem, žalobu je třeba vnímat jako celek, neboť nejen žalobní petit, ale i žalobní tvrzení vyjadřují, proč se žalobce domáhá daného plnění.

Žalobkyně se domáhala vyklizení předmětných nemovitostí s tvrzením, že od nájemní smlouvy odstoupila podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), došlo proto k jejímu zrušení a žalovaná tak užívá nemovitosti bez právního důvodu. Žalovaná v průběhu řízení tvrdila, že nebyly splněny důvody pro odstoupení od nájemní smlouvy podle obč. zák., ke zrušení nájemní smlouvy proto platně nedošlo, nájemní vztah tak trval, a to až do uplynutí sjednané doby nájmu. Předmětné nemovitosti vyklidila v souladu s uzavřenou smlouvou – tedy až v souvislosti se skončením nájmu uplynutím doby, na kterou byl nájem sjednán ( obč. zák.).

I když tedy (z pohledu žalobního petitu) žalovaná uspokojila požadavek žalobce, nelze při posouzení, zda byla žaloba podána důvodně, přehlédnout, že – skončila-li v průběhu řízení nájemní smlouva uplynutím sjednané doby nájmu – ani jinou možnost postupu v řízení neměla. Jde tak o výjimečnou situaci, kdy – má-li se soud vyhnout formalistickému přístupu - při posouzení důvodnosti žaloby nelze vycházet jen z toho, že žalovaná nemovitosti vyklidila. Při posouzení, zda byl návrh na zahájení řízení podán důvodně, se proto soud nevyhne odpovědi na otázku, kdy nájem skončil – zda ještě před podáním žaloby (jak tvrdila žalobkyně), nebo až v průběhu soudního řízení (srovnej obdobně závěry např. ve výše citovaných rozhodnutích sp. zn. , sp. zn. ). Neskončil-li nájem před zahájením řízení, pak byla žaloba podána předčasně a skončil-li nájem až v průběhu řízení, nelze klást žalované k tíži, že nemovitosti - poté, co jí vznikla (až v průběhu řízení) povinnost je vyklidit – je také vyklidila. Nemůže tak obstát závěr odvolacího soudu, že i když ke zpětvzetí žaloby nedošlo pro chování žalované, nelze zavinění přičítat ani žalobkyni (nebyla-li žaloba podána důvodně, nelze postupovat při rozhodnutí o náhradě nákladů řízení podle věta druhá ).

I při rozhodování o přiznání nákladů řízení v případě, že řízení bylo zastaveno z důvodu zpětvzetí žaloby, může soud postupovat podle a nemusí výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2017, sp. zn. ). Z odůvodnění napadeného usnesení odvolacího soudu však nelze zjistit, zda v souladu s ustálenou judikaturou (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 24/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2016, sp. zn. ) při své úvaze o tom, zda jde o výjimečný případ a zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, vycházel z posouzení všech okolností konkrétní věci. Soud při tomto posuzování musí přihlížet zejména k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům účastníků řízení, a to nejen u účastníka, který by měl náklady řízení hradit, ale také z pohledu poměrů oprávněného účastníka, k okolnostem, které vedly k uplatnění nároku u soudu prvního stupně nebo k podání odvolání, k postojům účastníků v průběhu řízení apod. Závěr odvolacího soudu o výjimečnosti případu a důvodech hodných zvláštního zřetele pro nepřiznání náhrady nákladů řízení se musí opírat o takové zjištěné okolnosti, pro které by v konkrétním případě bylo nespravedlivé ukládat náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který by měl náklady řízení podle jeho výsledku hradit, a za kterých by zároveň bylo možné spravedlivě požadovat na oprávněném účastníku, aby náklady řízení jím vynaložené nesl ze svého.

Protože usnesení odvolacího soudu není v napadené části z hlediska uplatněných dovolacích námitek správné, dovolací soud ho v tomto rozsahu podle zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení ( věta první ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. června 2017JUDr. Pavlína Brzobohatápředsedkyně senátu