Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 4432/2016

33 Cdo 4432/2016

U S N E S E N Í

Komerční banky, a. s.

J. D.

, zastoupenému JUDr. Jaromírem Hetem, advokátem se sídlem ve Zlíně, Vodní 1972, o 477.949,44 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 4. 2016, č.j. -333, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud – mimo jiné – potvrdil rozsudek ze dne 2. 6. 2014, č.j. -250, ve znění opravného usnesení ze dne 23. 9. 2014, č.j. -281, kterým Okresní soud ve Zlíně uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 477.949,44 Kč s blíže specifikovaným příslušenstvím, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, které není přípustné.

Nejvyšší soud věc projednal podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 , čl. II bod 2 , dále jen „ “).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

Podle lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. ).

1) K zániku smlouvy o úvěru podle článku I bodu 1/ Obecných podmínek Komerční banky, a.s., pro úvěry občanů.

Podle odvolacího soudu právní vztah ze smlouvy o úvěru, kterou žalovaný (dlužník) uzavřel s žalobkyní 23. 8. 2002, nezanikl splněním rozvazovací podmínky, jíž bylo nezahájení čerpání úvěru nejpozději do 28. 8. 2002. Článek I bod 1/ Obecných podmínek Komerční banky, a.s., pro úvěry občanům, které byly nedílnou součástí úvěrové smlouvy, stanovil, že „dlužník je před každým čerpáním úvěru povinen banku o čerpání požádat a předložit doklady prokazující splnění podmínek pro čerpání nebo účelovost čerpání, a to nejpozději dva pracovní dny před požadovaným termínem čerpání úvěru,“ že „banka je oprávněna požadovat podání žádosti o čerpání úvěru na platném formuláři banky“ a že „nezahájení čerpání úvěru v termínu uvedeném ve smlouvě o úvěru je rozvazovací podmínkou dle ,“ jejíž splnění má za následek zánik platnosti i účinnosti smlouvy. Závěr, podle něhož žalovaný tím, že 23. 8. 2002 podepsal příkaz k převedení úvěrových peněžních prostředků nikoliv na svůj bankovní účet, ale na bankovní účet L. B., nebyl úvěr čerpán třetí osobou, která byla pouze „příjemkyní úvěrové částky“ (úvěrovou smlouvu sama neuzavřela a nedala pokyn k převodu peněz na svůj účet), učinil odvolací soud na základě zjištění, že takto byl dlužník s třetí osobou domluven, byl s tímto způsobem čerpáním úvěru srozuměn a věděl, co činí. Za těchto okolností příkaz k převodu plní funkci žádosti dlužníka o čerpání (jednorázového, bezúčelového) úvěru. Oproti tomu žalovaný prosazuje svou verzi skutku, tedy že příkaz podepsal v přesvědčení, že žalobkyně peněžní prostředky převede na jeho účet a že číslo účtu, na který byly úvěrové peníze skutečně převedeny, neznal.

Platí, že dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem a jeho správnost (úplnost), jakož i samotné hodnocení důkazů, nelze úspěšně v dovolacím řízení zpochybnit. Vychází-li kritika právního posouzení věci z jiného skutkového základu, než z jakého vyšel odvolací soud, nejde o regulérní uplatnění dovolacího důvodu podle a dovolací přezkum otázky vtělené do právní argumentace dovolatele nepřichází v úvahu.

2) K porušení zásad poctivého obchodního styku ( , obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „obch. zák.“) a výkonu práv a povinností v rozporu s dobrými mravy ( , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz /, dále jen „obč. zák.“).

Obě shora uvedená ustanovení patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2011, sp. zn. ). Ustanovení § 265 obch. zák. předpokládá, že „účastník obchodněprávního vztahu nesmí překročit meze, které vyplývají ze zásad poctivého obchodního styku při prosazování svých zájmů, a tudíž nesmí zneužít práv, která mu podle zákona, resp. na základě zákona vznikla. Ujednání, ze kterého mu vzešla práva, jejichž uplatnění by bylo v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, není neplatné, ale tato práva nejsou vymahatelná – soud v takovém případě uplatněný nárok nepřizná“ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2005, sp. zn. ). Zásady poctivého obchodního styku představují institut navazující na pojem dobrých mravů, jehož výklad podal Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích již opakovaně (srov. např. rozsudek ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. ). Dovodil přitom, že za dobré mravy je třeba pokládat souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních (srov. rovněž rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2001, sp. zn. , ze dne 29. 7. 2002, sp. zn. , ze dne 25. 10. 2004, sp. zn. , ze dne 7. 12. 2004, sp. zn. , ze dne 16. 3. 2005, sp. zn. , ze dne 30. 8. 2006, sp. zn. , ze dne 29. 7. 2009, sp. zn. , a ze dne 24. 7. 2009, sp. zn. ). Oprávnění aplikovat ustanovení 265 obch. zák. a § 3 odst. 1 obč. zák. náleží převažující měrou soudům nižších instancí. Dovolací soud by mohl tyto otázky učinit předmětem svého přezkumu jen v případě zjevné nepřiměřenosti relevantních úvah soudů v nalézacím řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 11. 2013, sp. zn. ).

V projednávaném případě odvolací soud, který převzal skutková zjištění z řízení před soudem prvního stupně, přihlédl ke všem rozhodným okolnostem týkajícím se nejen uzavírání smlouvy o úvěru, ale i předcházejícího jednání stran (tj. i k tomu, že potvrzení o výši příjmu žalovaného obstaral jednatel jeho zaměstnavatele Ladislav Bednařík, že manželka žalovaného nebyla přítomna podpisu smlouvy o úvěru a že zaměstnankyně žalobkyně Ing. Tesařová „akceptovala“ její podpis, který byl zfalšován); závěr, že žalobkyně nepostupovala v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, resp. že výkon jejího práva není v rozporu s dobrými mravy, vychází z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu prezentované shora uvedenými rozhodnutími.

3) Námitka žalovaného, že odvolací soud nevzal v úvahu zhoršení jeho smluvního postavení vyplývajícího ze smlouvy o úvěru (§ 55 odst. 1 obč. zák., § 262 odst. 4 obch. zák.), neobstojí; stejně jako v případě ad 1) je totiž založena na jiném, než odvolacím soudem zjištěném skutkovém stavu, a to na tvrzeních, podle nichž žalobkyně (jednáním svých zaměstnanců) zaviněně „znemožnila spoludlužnické postavení manželky žalovaného“, což se promítlo „do majetkového postavení žalovaného.“

Nepředložil-li dovolatel k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu , Nejvyšší soud je odmítl ( ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. června 2017

JUDr. Pavel Krbek

předseda senátu