Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 5406/2015

U S N E S E N Í

Proces Production s. r. o.

Česká výrobní, s. r. o.

, se sídlem v Praze 8, Na Žertvách 24/132, identifikační číslo osoby 28225805, zastoupené Mgr. Ludmilou Kutějovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Kaprova 52/6, o zaplacení částky 946.264 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. července 2015, č. j. -102, takto:

Dovolání

se odmítá

.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud usnesením ze dne 1. srpna 2014, č. j. -89, rozhodl, že se přerušuje řízení do pravomocného rozhodnutí věci Městského soudu v Praze sp. zn. 28 ECm 228/2013.

K odvolání žalobkyně odvolací soud usnesením v záhlaví uvedeným usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že rozhodl, že se řízení nepřerušuje do pravomocného skončení řízení vedeného u Městského soudu v Praze, sp. zn. .

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“).

K dovolání žalované se žalobkyně vyjádřila tak, že je považuje za nepřípustné.

Nejvyšší soud se jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle , zabýval přípustností dovolání.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srov. větu první ); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo která již dovolacím soudem vyřešena byla, ale má být posouzena jinak, a zda je tedy dovolání podle ustanovení přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. ), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení skutečně splněna jsou.

Protože dovolání může být podle ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ).

Přípustnost dovolání nemůže založit argumentace žalované, že v poměrech dané věci odvolací soud v napadeném usnesení nesprávně posoudil právní otázku předpokladů a zákonných hledisek rozhodných pro přerušení řízení v souladu s ustanovením Dovolatelka totiž vychází z předpokladu, že otázky řešené v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. mají podstatný význam pro řešení daného případu. Pro rozhodnutí odvolacího soudu však naopak bylo určující, že v předmětné věci „není opory pro závěr, že v řízení sp. zn. , jehož výsledku má býti vyčkáno, je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu v probíhajícím řízení“. V této souvislosti je třeba podotknout, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem. Dospěl-li tedy odvolací soud k závěru, že není naplněna základní (nutná) podmínka stanovená v ustanovení , tudíž odvoláním napadené usnesení změnil tak, že řízení v dané věci nepřerušil do pravomocného skončení řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , pak je jeho postup v souladu se zákonem i judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu dne 12. března 2014, sp. zn. , ze dne 11. prosince 2013, sp. zn. či ze dne 6. března 2014, sp. zn. ). Zabývat se v takové situaci dalšími podmínkami (okolnostmi) fakultativního přerušení řízení dle ustanovení , jako je hospodárnost řízení, pokročilost obou řízení či otázkou, zda lze v řízení učinit jiná vhodná opatření, by již bylo nadbytečné.

Jen pro úplnost Nejvyšší soud připomíná, že dovolací soud může úvahu odvolacího soudu o (ne)přerušení řízení přezkoumat pouze v případě její zjevné nepřiměřenosti (viz shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. srpna 2014, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. února 2015, sp. zn. ).

Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání žalované odmítl ( věty první ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodnuto, neboť nejde o rozhodnutí, jímž se řízení končí (srov. ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. dubna 2016

JUDr. Pavel H o r á k, Ph.D.

předseda senátu