Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 817/2017

21 Cdo 817/2017

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce Ing. Z. V., Ph.D., zastoupeného JUDr. Vojtěchem Hrozou, advokátem se sídlem ve Slavkově u Brna, Koláčkovo náměstí č. 727, proti žalovanému Dřevozpracujícímu družstvu se sídlem v Lukavci č. 9, IČO 00028631, zastoupenému JUDr. Markem Dvořákem, advokátem se sídlem v Příbrami, náměstí T. G. Masaryka č. 1, o neplatnost rozvázání pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře ze dne 9. září 2016, č. j. -375, ve znění usnesení ze dne 3. ledna 2017, č. j. -414, takto: I. Dovolání žalobce se odmítá.II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Marka Dvořáka, advokáta se sídlem v Příbrami, náměstí T. G. Masaryka č. 1.Stručné odůvodnění ( ):Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře ze dne 9. 9. 2016, č. j. -375, ve znění usnesení ze dne 3. 1. 2017, č. j. -414, není přípustné podle ustanovení , neboť rozhodnutí odvolacího soudu, jeho závěr o tom, že žalobce se svým jednáním dopustil porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem, že žalovaný tedy důvodně přistoupil k okamžitému zrušení pracovního poměru podle a že jednání vytýkané žalovaným žalobci naplňuje i důvod výpovědi z pracovního poměru žalobce podle pro závažné porušení povinností i pro soustavné méně závažné porušování povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci, je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k oprávnění zaměstnavatele kontrolovat přiměřeným způsobem dodržování zákazu používat pro osobní potřebu zaměstnance výrobní a pracovní prostředky zaměstnavatele ( ) srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 8. 2012, sp. zn. , nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2014, sp. zn. , k otázce intenzity porušení pracovních povinností v souvislosti s okamžitým zrušením pracovního poměru podle ustanovení a k důsledkům útoku na majetek zaměstnavatele srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2012, sp. zn. , uveřejněný pod č. 25/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, k otázce skončení pracovního poměru více právními úkony srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 9. 1997, sp. zn. , uveřejněný pod č. 31/98 v časopise Soudní judikatura, nebo odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2001, sp. zn. , v nichž byl přijat právní názor, že rozvázání téhož pracovního poměru více právními úkony (učiněnými současně či postupně) ani jiné předpisy nevylučují (nezakazují) a že jednotlivé právní úkony se posuzují samostatně a samostatně také nastávají jejich právní účinky, k otázce počátku běhu prekluzivní lhůty pro rozvázání pracovního poměru podle srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 1997, sp. zn. , uveřejněný pod č. 6/97 v časopise Soudní judikatura, rozsudek ze dne 26. 3. 1998, sp. zn. , uveřejněný pod č. 75/98 v časopise Soudní judikatura a rozsudek ze dne 17. 1. 2008, sp. zn. , uveřejněný pod č. 83/2008 v časopise Soudní judikatura, vztahující se k obsahově shodné dřívější právní úpravě, v nichž byl přijat právní názor, že dvouměsíční lhůta, během které musí zaměstnavatel přistoupit k okamžitému zrušení pracovního poměru (aby šlo oplatný právní úkon), začíná plynout ode dne, kdy se o důvodu k okamžitému zrušení pracovního poměru prokazatelně (skutečně) dověděl] a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.V části, v níž dovolatel uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení [zpochybňuje-li skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující, nesouhlasí-li s tím, ke kterým důkazům odvolací soud přihlížel a jak tyto důkazy hodnotil, předestírá-li opačné skutkové závěry, na nichž buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci (že „žalovaný prostřednictvím systému GPS monitoringu sledoval pohyb žalobce“, že „žalobce nebyl předem informován o instalaci monitorovacího zařízení v jemu přiděleném služebním vozidle“, ale „že se o instalaci GPS dozvěděl až v průběhu užívání vozidla“, že „vědomost o případně nesprávném způsobu vykazování každé z devíti cest jako služební namísto soukromých měl žalovaný nejpozději dne 30. 4. 2015“, že „kontrola proběhla nejpozději v dubnu 2015“, že „při této kontrole získal žalovaný povědomost o možném závadném jednání žalobce“ a že „žalovaný doručil y ukončující pracovní poměr žalobci až po uplynutí dvouměsíční lhůty“, že „užívá-li zaměstnanec jemu svěřené služební vozidlo, stává se toto vozidlo jeho pracovištěm“, že „přesuny mezi zaměstnavatelem a místem žalobcova bydliště byly realizovány v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů“ a že „žalobce tedy nepochybil, pokud tyto přejezdy vykazoval jako služební cesty“)], dovolání trpí nedostatkem, pro který nelze v dovolacím řízení pokračovat.Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení věty první odmítl.Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.V Brně 7. června 2017JUDr. Mojmír Putnapředseda senátu