Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 1507/2017

23 Cdo 1507/2017

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Moniky Vackové, ve věci žalobce Dalaster Invest LLC, se sídlem 8875 Hidden River Pkwy Ste. 300, Tampa, FL 33637, Spojené státy americké, identifikační číslo osoby L08000021702, zastoupeného Mgr. Bc. Ivo Nejezchlebem, advokátem se sídlem v Brně, Joštova 138/4, proti žalovanému P. K., se sídlem v Brně, Tučkova 920/30, identifikační číslo osoby 11477172, zastoupenému JUDr. Milanem Bedrošem, advokátem se sídlem v Brně, Pekárenská 330/12, o zaplacení 2.539.116,28 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 11. 2016, č. j. -688, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 22.699,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám zástupce žalobce.

Odůvodnění:(dle )

K odvolání žalovaného odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první bod výroku) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý bod výroku).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný (dále též „dovolatel“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to otázky, „zda je možné, aby v případě, že se žalovanému dle podaří vyvrátit domněnku existence trvání závazku ze smlouvy v době jeho uznání pouze v části závazku, kdy u zbytku závazku je vyvrácení domněnky vzhledem k podstatě věci s odstupem času takřka nemožné, byl závazek uznán jako celek za platný, ačkoliv je uložení povinnosti žalovanému splnit závazek zjevně v rozporu s dobrými mravy vzhledem k jednání žalobce.“ Dovolání považuje dovolatel za důvodné, protože napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci podle Odvolacímu soudu vytýká, že nepostupoval správně, a to zejména tím, že potvrdil existenci závazku dovolatele v době jeho uznání, a tedy uznal závazek za platný. Dovolatel namítá, že situace, kdy žalobce bez toho, aniž by zjevně splnil své povinnosti ze smlouvy, byl oprávněn požadovat po dovolateli protiplnění, kdy navíc dovolatel zjevně prokázal, že žalobce zčásti zcela určitě neplnil, je dle , (dále jen „obč. zák.“), zjevně v rozporu s dobrými mravy; dovolatel uvádí, že byl k podepsání uznání závazku zjevně donucen a při podepisování uveden v omyl, tudíž by toto právní jednání mělo být dle obč. zák. považováno za neplatné. Nesprávné právní posouzení věci pak dovolatel také spatřuje v tom, že odvolací soud ve věci nesprávně nepřihlédl k znění , o účetnictví.

K dovolání žalovaného se žalobce vyjádřil tak, že navrhuje, aby je dovolací soud odmítnul pro nepřípustnost.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle , zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti dovolání a zda je přípustné.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. ), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení skutečně splněna jsou.

Dovolání není přípustné.

Pro rozhodnutí odvolacího soudu bylo určující, že došlo k platnému uznání závazku ze strany žalovaného dle § 323 obch. zák. a současně, že žalovaný, poučen o svém důkazním břemenu, nebyl schopen označit důkazy o tom, že předchůdce žalobce vůbec či v rozsahu jím tvrzeném roznášku reklamních letáků neuskutečnil, a že tedy závazek v době uznání neexistoval. V takto ustaveném rámci nemohou přípustnost dovolání zakládat námitky dovolatele směřující do aplikace , neboť vychází z nesprávného přesvědčení dovolatele o tom, že domněnka plynoucí z uznání závazku dovolatelem byla vyvrácena. K tomu dovolací soud připomíná, že dovolací přezkum je ustanovením vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. , a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. ). Žádná taková právní otázka, která by mohla být předmětem dovolacího přezkumu při skutkovém stavu zjištěném soudy nižších stupňů, však z dovolání neplyne.

Obdobný závěr platí i pro námitky dovolatele o tom, že uznání závazku nemohlo být považováno za platné, ať již pro rozpor s dobrými mravy, donucení či uvedení v omyl. Takové okolnosti uznání závazku zjištěny nebyly. Těmito námitkami dovolatel neuplatňuje způsobilý dovolací důvod, neboť tím ve smyslu není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud; samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Přípustnost dovolání nezakládá ani odkaz dovolatele na aplikaci , o účetnictví, neboť na otázce průkaznosti účetních záznamů právního předchůdce žalobce rozhodnutí odvolacího soudu zřejmě nezávisí. Dle rozhodovací praxe dovolacího soudu není dovolání přípustné podle , jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. , které je – stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu – dostupné na webových stránkách www.nsoud.cz). Odvolacímu soudu nelze ničeho vytknout, jestliže shledal, že pro posouzení povinností a práv účastníků vyplývajících z jejich smlouvy o distribuci nemá toto ustanovení žádný význam.

Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání žalovaného podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení větu druhou ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. května 2017

JUDr. Pavel H o r á k, Ph.D.předseda senátu