Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 2247/2016

22 Cdo 2247/2016

U S N E S E N Í

a) J. H.

a

b) Ing. J. H.

, obou zastoupených JUDr. Ladislavem Ejemem, advokátem se sídlem v České Lípě, Eliášova 998/12, proti žalovaným

1) M. P.

,

2) M. P.

a

3) L. Ž.

, všem zastoupeným JUDr. Jarmilou Holovčákovou, advokátkou se sídlem v České Lípě, Arbesova 400, o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 12. 11. 2015, č. j. -1035, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud v České Lípě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 22. 1. 2015, č. j. -914, zamítl ve vztahu mezi žalobci a žalovaným 1) žalobu o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k pozemkům blíže specifikovaným ve výroku I. ve vztahu k žalovanému 1) M. P., ve vztahu mezi žalobci a žalovanou 3) zamítl žalobu o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k pozemkům blíže specifikovaným ve výroku II. a zrušil spoluvlastnictví žalobců a žalovaného 2) M. P. k pozemkům blíže specifikovaným ve výroku III. Do rovnodílného spoluvlastnictví žalobců přikázal pozemky blíže specifikované ve výroku IV. a do výlučného vlastnictví žalovaného 2) přikázal pozemky blíže specifikované ve výroku V. Žalovanému 2) uložil povinnost zaplatit žalobcům na vyrovnání podílů 393 000 Kč (výrok VI.), ve prospěch vlastníka nově vzniklého pozemku p. č. 939/39 zřídil služebnost cesty po nově vzniklém pozemku p. č. 939/1 (výrok VII.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok VIII. – X.).

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci jako soud odvolací k odvolání žalobců rozsudkem ze dne 12. 11. 2015, č. j. -1035, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem odvolacím (výrok II.).

Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalobci dovolání, v němž nesouhlasí s právním hodnocením nalézacích soudů a s odůvodněním jednotlivých výroků. Namítají zejména podjatost soudu prvního stupně a chybně provedené vypořádání spoluvlastnictví účastníků. Soud prvního stupně podle nich zřídil služebnost cesty v rozporu s , (dále jen „o. z.“). Navrhují, „aby dovolací soud výroky VI., VII., VIII., IX. a X. rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení“.

Žalovaní se k dovolání nevyjádřili.

Obsah rozhodnutí soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.

Dovolání není přípustné.

Podle , (dále jen „ “) není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle - 3 dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle , je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. (dostupné na www.nsoud.cz)]. K přípustnosti dovolání nepostačuje ani vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání [k tomu srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. (dostupné na http://nalus.usoud.cz)], neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. (obě dostupná na www.nsoud.cz)]. Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť tím by narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení. Z judikatury Ústavního soudu se potom podává, že pokud vyžaduje a Nejvyšší soud posuzuje splnění zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup [např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. (dostupné na http://nalus.usoud.cz)].

V dovolání není především uvedeno, v čem žalobci spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Dovolatelé neformulují žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by založila přípustnost dovolání, pouze ve své podstatě polemizují se závěry odvolacího soudu s tím, že by právní posouzení věci mělo být jiné. Z těchto důvodů dovolání trpí vadami, pro něž nelze v řízení pokračovat a nebylo možné dovolání věcně posoudit ( a ).

Nad rámec tohoto závěru uvádí dovolací soud následující:

V podstatné části dovolání žalobci podrobují kritice skutková zjištění, z nichž nalézací soudy při svém rozhodování vycházely. K tomu dovolací soud poznamenává, že od 1. 1. 2013 nelze v dovolání úspěšně zpochybnit skutková zjištění soudů nižších stupňů; dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. ).

Neobstojí rovněž námitky žalobců vůči znaleckému posudku, jímž byla stanovena obvyklá cena zasíťovaného pozemku v lokalitě N. B. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 6. 6. 2007, sp. zn. , uvedl, že „stanovení obvyklé ceny je úkolem k tomu povolaného znalce. Otázka správnosti takto stanovené ceny není pak otázkou právní, ale skutkovou. Ostatně, jak známo, znalci nepřísluší, aby řešil otázky právní; může řešit jen otázky skutkové“. Tedy i tyto námitky žalobců směřují do skutkových zjištění soudů nižších stupňů, které nelze v dovolání úspěšně zpochybnit.

Podle dovolatelů odvolací soud pochybil i procesně, neboť nebyly provedeny jimi navržené důkazy. Dovolací soud opakovaně uvedl, že účastník řízení, na němž je povinnost tvrdit právně významné skutečnosti a navrhovat k jejich verifikaci důkazní prostředky, nemá – v procesním slova smyslu – právo na provedení jím navrženého důkazu před soudem. Soud ve smyslu věty druhé rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede, a pokud takovému návrhu nevyhoví, v odůvodnění rozhodnutí vyloží (srov. ), z jakých důvodů (zpravidla ve vztahu k hmotněprávním předpisům, které aplikoval a právním závěrům, k nimž na skutkovém základě dospěl) navržené důkazy neprovedl (srov. shodně například právní závěry v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2005, sp. zn. , a usnesení téhož soudu ze dne 10. 11. 2009, sp. zn. , a rozsudku téhož soudu ze dne 13. 8. 2009, sp. zn. , dále též nálezy Ústavního soudu ze dne 8. 7. 1999, sp. zn. , a ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. ). Této své povinnosti odvolací soud v posuzované věci dostál, neboť dostatečně zdůvodnil, které z důkazů nebudou provedeny. Jeho rozhodnutí je proto v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2006, sp. zn. ).

Dovolatelé dále namítají podjatost soudu prvního stupně. Odvolací soud neshledal námitku podjatosti vznesenou proti JUDr. Ivaně Lukášové důvodnou a rozhodl podle tak, že soudkyně není z rozhodování vyloučena. Žalobci ani v této části dovolání neformulují žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž základě by mohla být založena jeho přípustnost. Dovolací soud v této souvislosti připomíná, že podle ve znění účinném od 1. ledna 2013 je jediným dovolacím důvodem nesprávné právní posouzení věci (srovnej ) a pouze tehdy, když je dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. věta druhá ). Z uvedeného vyplývá, že pokud dovolatelé v souvislosti s tvrzenou vadou řízení nevymezili otázku hmotného či procesního práva, která by zakládala přípustnost dovolání podle , může dovolací soud k takové vadě řízení přihlédnout pouze v tom případě, že z jiného důvodu shledá dovolací soud dovolání jako přípustné.

Důvodnou rovněž není námitka žalobců, že „soudem prvního stupně byl porušen § 1032 odst. 1 písm. a), b), c) o. z., kdy rozhodl ve prospěch žalovaného pouze za účelem pohodlnějšího spojení“. Odvolací soud totiž přistoupil ke zřízení služebnosti s tím, že přístup na nově vzniklý pozemek není možné zajistit jinak. Rozsah služebnosti přitom vymezil shodně s rozsahem již existujícího věcného břemene zřízeného rozhodnutím Okresního úřadu v České Lípě ze dne 25. 10. 2000, č. j. PÚ 612-4628/00-203, pro přístup ke stavbám na přilehlých pozemcích.

Ze shora uvedeného se podává, že dovolání trpí vadami, pro něž nelze v řízení pokračovat, proto jej Nejvyšší soud podle věty první odmítl.

V souladu s věty druhé rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. května 2017

Mgr. David Havlík

předseda senátu